Rozdvojená duša

Vizuálne dokonale spracovaný sen spod taktovky Salvatora Daliho, bravúrne natočený majtrom Hitchom, je pre mňa tým najpozitívnejším momentom z tohto romantického trileru. Schválne som nenapísal psychologického, pretože psychológia v tomto filme bola "vycucaná z prsta" (ale to vadilo asi len mne, kedže sám som "deformovaný" štúdiom psychologie:). Nič svetoborné, na môjho obľúbenca Hitcha je to "len" priemer. Celkovo mi Spellbound v mnohých aspektoch pripomína Marnie... (04.11.2006)

Mám z toho rozporuplné pocity. Co mě potěšilo je inspirace Dalím ve snových sekvencích a vlastně i překvapivé rozuzlení děje v samotném závěru. Teď to horší; metody psychoanalytiky jsou zde prezentovány tak zkresleně a primitivně, jako když si představíte vyobrazení ukřižování Ježíše Krista v ilustrované bibli pro děti. Charismatická Ingrid Bergman, na jednu stranu vážená, úspěšná lékařka, jako mrknutím oka zapomene na svou dosavadní vědeckou kariéru a zcela nepochopitelně se z ní stává naivní hlupačka, která pro svou zamilovanost dobrovolně dává hlavu na špalek. Nejsem zrovna romantik, takže všechna ta milostná vyznání a záchvěvy citů mi přišly jako parodie na červenou knihovnu. Nebo to byl snad záměr a mělo to působit komicky? U té lyžovačky před plátnem o tom vůbec nepochybuji; jen jsem sklopila oči a říkala si "Hitchi, proč?! " (22.01.2016)

Ten scénář je místy celkem divný a nelogický (třeba v tom, jak jednoduše nového ředitele mohl nahradit někdo úplně jiný), občas jsem se s tím smířil a občas vůbec, stejně tak i u nahodilých posunů v charakterech postav, ale jinak tomu snad ani nemám co dalšího vyčítat a hodně se mi to líbilo. Atmosféru to má dost podmanivou, napínavé je to skutečně hodně, povedený je i ten příběh (i když se ne vždy vyvíjí nejlíp), natočené a zahrané to má Hitchcock jako tradičně dokonale a zajímavé inovátorské prvky tu má taktéž - a to nejen po filmařské stránce, ale taky v příběhové, protože téma psychoanalýzy je pro něj dost originální, stejně taky i tak prostředí psychiatrické léčebny. A i přes určitou, do jisté míry odpustitelnou plochost postav to v sobě opravdu má i něco psychologického, takže jsem spokojený i v tomto směru. A snová scéna, na které se podílel i Salvador Dalí, je už jen třešničkou na dortu, i přes to, nakolik tenhle film sám Hitchcock považuje za nepovedený. Má jisté mínusy, bez kterých by to mohl být naprosto geniální film, ale jinak se mi to hodně líbilo a dost jsem si to užil i tak. 4* (03.07.2022)

Hitchcock znovu předkládá příběh, ve kterém je jistý muž neprávem obviněn a musí to všem dokázat, ale tentokrát příběh ozvláštňuje tím, že onen muž trpí ztrátou paměti a není tedy vůbec jisté, zda tu vraždu spáchal nebo ne. Doktorka Petersenová je sice o jeho nevinně přesvědčena, ale její argumenty ve stylu "cítí to mé srdce" nejsou brány vážně. Jak to nakonec dopadne? Je mladý muž skutečný vrah? Co si na nás tentokrát Mistr napětí přichystal? Je to napínavé, dobře zahrané, výborně vygradované, je tam skvělá hudba a Dalí je můj nejoblíbenější malíř. Nekompromisně za pět. (15.07.2007)

Tajemství, moc a síla psychoanalýzy v podivuhodné Hitchcockově studii. Surrealistické představení Salvadora Daliho jenom umocňuje zvláštní dojem z celého snímku, jen škoda, že Selznick nedovolil Hitchcockovi natočit sen mimo studium. Strach, láska a šílenství v neopakovatelném mumraji, jejž alespoň trochu kočíruje Ingrid Bergman, která svoji postavu ženy zamilované až po uši, jež v sobě dusí svoji vědeckou přirozenost, vystihla jako vždy nasprosto hodnověrně. Také bych trochu zapochyboval o neúspěchu tohoto svým způsobem experimentálního filmu - dva miliony, které do něj Selznick vložil, mu vynesly čtyřnásobek. (27.08.2006)