Nech žije Django!

Stylová úvodní titulková a hudební znělka dává naději, že by to mohlo být i celkem povedené. Najde se pár věcí, které původního Djanga připomínají (vzhled - modré oči, strniště, hadry a cigáro a samozřejmě kulomet), ale jinak jde o úplně jinou postavu, která má společné jen to jméno. I když herecky se Terence Hill Francu Nerovi vyrovná, děj je hodně blbý a nezáživný. Nic překvapivého a téměř odpad, který nedám jen proto, že existují mnohem horší filmy. (28.11.2022)

Každý pohled na Terence Hilla mi i přes skvělou imitaci Franco Nera bude na tváří probouzet úsměv. Ať se mračí sebevíc, prostě to nefunguje. Ani ta banda nevinně odsouzených, které v tomto filmu zachrání před šibenicí, ho nebere zcela vážně a podfoukne ho. Ale vážně. Tento film o Djangovi má o fous větší spád než originál, skoro stejného hrdinu, fajn písničku a docela dobrý příběh. A to je trochu problém, protože podobných filmů (nejen o Djangovi) jsou tucty. Ten původní svou odtažitostí hlavního hrdiny a corbucciovsky pomalejším tempem vytvořil kult. Hillův Django se sympatickým úšklebkem je prostě fajn až moc. Ale ten závěr na hřbitově je parádní! (19.01.2013)

Vyměnil se režisér a hlavní herec, jehož jediné pouto s Francem Nerem jsou modré oči, ale jinak film zůstal podobný předchozímu dílu. I zde je úvod jakoby lehce zkopírovaný. Podobným způsobem pomáhal odsouzenci k smrti Blonďák ve snímku Hodný, zlý a ošklivý. A i tu dostane Modrooký pořádnou nakládačku, aby se v závěru postavil na odpor se svou legendární zbraní a opět na hřbitově. Pravda, najdeme zde více humoru, ale jinak prvními dvěma díly zásadní rozdíly nevidím. Hudba je opět celkem dobrá a Terence Hill není horší herec než F. N. (23.03.2022)

Režisér a scénárista Ferdinando Baldi je poměrně známý režisér spaghetti westernů, i když ne zrovna u nás. Což je škoda. V jeho tvorbě je tento subžánr v podání krapet neobvyklý, což znamená, že se od tradičních spaghetti westernů nemálo odlišuje. Ve své filmografii má také známou postavu Djanga a není od věci, že inspiraci pojal od snímku režisérského kolegy Sergia Corbucciho ´Django´ (1966). Ještě v témž roce napsal a natočil své podání této postavy ´Adios Django´ (1966), do kterého ještě angažoval Franka Nera. Se snímkem Sergia Corbucciho to však nemá nic společné. A k tématu se vrátil ještě o tři roky později, avšak už bez Franka. Co se týče příběhu, těžko posoudit, jak to skutečně bylo, ale jistojistě se inspiroval úspěšným válečným snímkem ´Tucet špinavců´ (1967). No, jak už dnes víme, nebyl jediný. O poskládání party bojovníků z trestanců k vykonání nelehkého úkolu vzniklo snímku daleko více.  Baldi však takový nápad přeci jen pojal trošičku jinak. Django živící se jako kat trestance získal určitou fintou. Do hlavní role tentokrát angažoval již spaghetti westerny zkušeného Terence Hilla a byla to od něj sázka na jistotu. Byť by se dal snímek označit jako typická Hillovka, přeci jen je to menší odklon. Snímek je brán daleko vážněji a jedná se jen o další dějový akt pomsty. Tedy stejně, jako u předchozího Baldiho počinu. Fanoušci typických drsných spaghetti westernů si u tohoto snímku v Baldiho podání moc neužijí. Ale to neznamená, že by byl film špatný. Naopak. Je to prostě jen Baldiho styl. Například u pěstních soubojů použil v rychlém střihu neobvyklé změny úhlů kamery pro větší efekt. Akční scény, byť jich není moc, vypadají skvěle a to vlivem realistických kaskadérských kousků. Dějová linka je přímočará a obzvlášť v dnešní době značně předvídatelná, ale to jen vlivem plejády podobně či stejně zaměřených snímků. Pro Terence Hilla se jednalo o první hlavní žánrovou roli a zhostil se ji dobře. Ztvárnění Djanga Frankem Nerem si jistojistě podrobně nastudoval, takže ho pojal naprosto stejně, čímž na něj navázal dokonale. Snímků s Djangem vzniklo více a to s jinými představiteli, ale upadly v zapomnění. Jen Terence Hill po Frankovi Nerovi zůstal. Inu, snaha se cení. (17.07.2022)

Terence Hill je minimálně stejně dobrý jako Franco Nero, záporáci jsou skvěle démoničtí (modrooký Horst Frank, drsný dlouhán George Eastman), hudba skvělá a celé je to příjemně svižné. Takový lepší průměr, ale asi jediný poživatelný z toho nepřeberného množství Djangových sequelů. 60%. (11.11.2005)