Happy End

Že nám budú najsympatickejšie postavy celého filmu tá najmladšia a ten najstarší, bol nesporne Hanekeho zámer. "To" všetko medzi nimi, teda okrem imigrantského služobníctva, sú ľudia, s ktorými by ste aj napriek ich postaveniu a materiálnemu zabezpečeniu radšej nemenili. Haneke sa zameriava na rôzne telesné zranenia, prostredníctvom ktorých sa nám snaží priblížiť zranenia duší svojich postáv, či zranenia na ich dušiach. Čo nie je to isté. A každý má jedno aj druhé. Haneke na rozdiel od záveru Caché dialógy, ktoré prebiehajú mimo našich uší ale pred našimi očami, nakoniec vysvetlí a najmä Trintignatove vyjednávanie s miestnou migrantskou komunitou sa ukáže po zaradení si do kontextu po čase ako veľmi vtipné. (03.11.2017)

Nalezla jsem filmového bílého lanýže letošního roku! Haneke scénárista jako kdyby se nechal inspirovat tím nejlepším z Kundery. Láska bez citů, přežívaný život a k tomu možná špetka Antonioniho, ale přece krystalicky čistý Haneke. Bilanční film snad nikdy nebyl osobnější, Haneke otevírá své srdce plné žalu nad stavem dnešní společnosti. Nepromlouvá z pozice ublíženého starce, nesnaží se mentorovat, jen nesouhlasně kroutí hlavou a jako kdyby nám říkal, jak je šťasten, že si odžil velký kus svého života v jiném světě. Navázání na Lásku je natolik mlhavé, že ho musí Trintignat doslovně uvést a pak, s tímto kontrastem, začne Happy End dávat ještě větší smysl. To srovnání komorní citlivosti a skupinové netečnosti, přecházející místy až v astenii je děsivé. Navíc to vše Haneke uvádí v pohyb pomocí narativní strategie neskutečně mladické a svěží. (13.09.2023)

Kdybych se na Happy End dívala v televizi, tak bych ji asi brzy vypnula. Ale tím, že jsem byla v kině jsem se lépe soustředila a mnohé se mi líbilo, odtažitý způsob vyprávění příběhu - tedy vlastně o žádný příběh nešlo, byly to jen náhodně poskládané střípky života jedné nesourodé rodiny, kterou zřejmě spojoval hlavně majetek. Také využití počítačů,mailů k vytvoření pocitu odcizenosti, ale v důsledku bylo té odcizenosti tolik, že se smysl filmu scvrknul do krásné metafory dědečka o dravci, který roztrhal ptáčka. Aspoň pro mě. A ten End rozhodně nebyl Happy pro nikoho. (15.03.2018)

Je obdivuhodné, jaký trendový způsob filmového vyprávění Michael Haneke ve svém požehnaném věku zvolil, aby dosáhl kýženého výsledku. I díky tomu se mu povedlo natočit snímek vypovídající hodně o stavu moderní společnosti, která se pomaloučku polehoučku rozkládá. Jestli má být rodina základem státu, tak si přiznejme, že ten rozklad se za současné situace zdá v mnoha ohledech neodvratný. Hanekeho zžíravě cynický pohled na svět dosahuje maximální intenzity v samotném závěru a to nejen v souvislosti s názvem filmu. (80%) (30.05.2021)

No to bol teda fakt šťastný koniec .. len čo je pravda. Haneke nám zase raz ukázal rodinku bez malého kúska lásky, pretože tú všetku asi minul v predošlej Láske. Pomaly a po troche to dávkoval. Nešťastných ľudí a nešťastné životy. Len mi tu chýbalo niečo šokujúce, niečo čím vždy prekvapí ... tu som to akoby všetko, v malom predstihu, odtušila. (23.11.2017)