Tisícročná včela

Magicko-realistická sága jednoho rodu, která se výrazně inspiruje italskou kinematografií a která pro Jakubiska (aspoň z mého pohledu) přináší jeden z jeho nejlepších a nejucelenějších filmů. A ačkoli si to z Itálie bere víc než dost (třeba scénu demonstrace), pořád to má svoji osobitost, které jsem sice ne hned, ale pořád docela rychle, přišel na chuť. Fantaskní scény se zde chytře střídají s realitou, která je mnohdy těžká, ale protagonisté a lidé okolo nich se snaží z těžkých situací dostat i něco pozitivního, tudíž zde mají svůj smysl i scény, které se můžou zdát poněkud mimo. Hlavně je to ale je nejčistší ukázka poetiky slovenského venkova, kterou zpracovával třeba i Štefan Uher, ale Jakubiskovi takové podání sedlo naprosto dokonale, vzhledem k tomu, že jeho filmy jsou plné výrazných vizuálních hrátek - a tady jimi rozhodně nešetřil. Na mě jich je až moc na úkor všeho ostatního, ale tohle není tolik problém Tisícročné včely jako třeba Dovidenia v pekle, priatelia, jelikož tady je mnoho Jakubsikových nápadů vyrovnaných scénáři, který sám o sobě má spoustu silných scén. Ty necelé tři hodiny za to rozhodně stojí. 4* (11.04.2024)

Neuveriteľne nádherná a nadčasová sága rodu Pichandovcov. Jedno z najkvalitnejších diel J.Jakubiska, v ktorom dokonale vykreslil charaktery, udalosti na prelome storočí, ale aj pohľad do života ľudí na vidieku. Vo filme /seriály/ účinkuje množstvo postáv, ale príbeh je vyrozprávaný s takou neuveriteľnou ľahkosťou a prehľadom, že sa v príbehu nemáte šancu stratiť. Jednoznačne a bezkonkurenčene dominuje J.Króner, ale herecké výkony ostatných predstaviteľov sú rovnako na vysokej úrovni. Často je príbeh ozdobený vtipnými scénami ale aj postavami, ktoré vždy, keď sa objavia, vyvolajú úsmev na tvári. Nezabudnuteľný u mňa ostáva J.Císler v úlohe pomstichtivého a nešikovaného maďara Belányiho s pamätnými hláškami napr. "Už si dobzučal Pichanda!". Hudobný doprovod od P. Hapky je magický a s Jakubiskom si rozumie. Vďaka bohu, že film spolufinancovali Nemci a zaplatili pokračovanie príbehu po Krónerovej-Pichandovej smrti. Komunisti mali pôvodne v pláne príbeh ukončiť jeho smrťou. Takže hlavne vďaka nemeckým markám sága pokračovala a vzniklo dielo, ktoré môžem kedykoľvek opakovane pozerať.  Všeobecne jeden z najlepších československých filmov. Pre mňa osobne najlepší. 100%. (10.03.2009)

Sága rodiny Pichandovcov Tisícročná včela režiséra Juraja Jakubiska z roku 1983 patrí k najznámejším filmom slovenskej kinematografie. Nemožno ale povedať, že patrí k tým najlepším. Príbehovo ide o pohľad na tridsaťročné obdobie slabnúceho Rakúsko-Uhorska a život Pichandovcov vo víre času. Snímka, vychádzajúca z literárnej predlohy spisovateľa Petra Jaroša, je ohliadnutím sa späť na jednu dobu a život jednotlivcov v nej. Neľahký osud a najrôznejšie skúšky obyčajných ľudí sú tým, na čo sa dej Jakubiskovho filmu najviac zameriava. Takmer trojhodinové dielo, bohužiaľ, nedokáže na diváka dostatočne zapôsobiť, ak sa, pravda, nezaujíma o obdobie, v ktorom sa odohráva. Navyše, z príbehovo hľadiska nebaví film ani uhlom zameraným na Pichandovcov. Rodinné ságy, či už v kinematografii alebo literatúre, dokážu byť vďačným materiálom pre diváka či čitateľa, ale predovšetkým musia vychádzať z dobrého námetu, od ktorého sa následne odvíja všetko ostatné. A to sa v tomto prípade nedeje. Tisícročná včela dokáže zaujať výpravou, čiastočne prácou s kamerou aj hereckými výkonmi, najmä ak je reč o Jozefovi Kronerovi a Štefanovi Kvietikovi. Nebaví však z hľadiska príbehu, najdôležitejšej to časti (takmer) každého filmového diela, pričom jej nepomáha ani zdĺhavá minutáž. (20.07.2024)

Sága o chudobné zednické rodině Pichandů z Horného Uhorska. Situace a osudy, u kterých si říkáte, je to realita nebo sen!? Chvála bláznovství, povyšování obyčejných věcí na neobyčejné, smutek, ovšem stále nová touha jít dál. Pohřeb starého Pichandy, rozhánění demonstrace za zvuků omračující písně Mariky Gombitové či závěrečná scéna - okamžiky, které se dokáží nadobro vrýt do paměti. Životní dílo Juraje Jakubiska. 100%. (23.11.2008)

Tak jsem to zdolal. Uf. Asi jsem čekal něco malinko jiného, něco jako třeba byli Jasného Všichni dobří rodáci (i když ti jsou z trochu jiné doby), které by to snad svým pojetím i poněkud připomínalo, kdyby v tom nebyly ty fantasmagorický vložky. To mi tam moc nesedělo. Tohle byl do značné míry docela slušný guláš, ve kterém jsem se hlavně zpočátku poněkud ztrácel. A pak ta stopáž... méně je někdy (no dost často) více. Ale exteriéry slovenských hor byly krásné, i kamera a kostýmy povedené, to se zase musí nechat. Jo a další poznatek. Na dobu svého vzniku se tam teda docela dost šoustalo. (10.06.2024)