Neporaziteľný: Návrat kráľa

Netuším jak na tento žánr pohlíží dnešní u komplů uprdelená mládež, ale já jsem vyrůstal na filmech s Jeanem, Silvestrem a Arnoldem. Chodil jsem do fitka budovat svalovou hmotu a ve snech jsem se rubal s Bolo Yeungem, Matthiasem Huesem a dalšími lotry. Takže mám s čím porovnávat. Nabízí se kousky jako Lví srdce, nebo třeba Orlí spáry. Ale je to trochu nefér, protože i tento žánr se posunul. Tedy ne co se týká scénářů...ty zůstaly stejně pitomé. Ale uspokojit diváka kopem z otočky...to už dnes nejde. Možná v nějakém superbéčku, tím ale Neporazitelný: Návrat krále není. Choreografie plně využívá schopnosti Scotta Adkinse, který je více než důstojným nástupcem těch nejlepších akčních bijců. A kupodivu netlačili na pilu ani režisér se scénáristou, takže Neporazitelný si nehraje na hutné drama, ale je to přímočarý, poctivý akčńák s mnoha efektními scénami a vcelku uvěřitelnými postavami. Za tu poctivost a pěknou Teodoru dám o půl hvězdy navíc, takže ve výsledku to ty slabé 4* dá. (28.12.2019)

Scott Adkins je mašina a v téhle pitomoučké sérii nelze čekat nic víc než jen zatraceně skvělou choreografii soubojů. Jeho Yuri Boyka sice ve stovkách ilegálních zápasů zlámal desítky kostí a způsobil několik otřesů mozku, přesto je to pokorný chlap se srdcem na správném místě. Nešťastná náhoda v ringu ho donutí se trochu zamyslet nad svými cíli a v rodném městě vyhledá manželku protivníka, který po zápase umřel. Paninka je v nesnázích, tohle město totiž ovládá mafiánský boss, který má zmáknutou policii i zálibu v pořádání ilegálních zápasů. Než vdovu požádá o odpuštění, zjistí, že i ji má mafián v hrsti. Atmosféra rozbitého Východu je fajn, Adkins záhy láme další nosy, ohýbá končetiny a plachtí efektně vzduchem. A o tom to celé je. O choreograficky vymazlených, dlouhých a přehledných zápasech. Před pětadvaceti lety bychom něco takového s chutí zbaštili a po vyběhnutí závěrečných titulků hned véháesku přetáčeli na nejlepší sekvence. Dnes je doba přeci jenom jiná, solidní průměr to ale pořád je, ať už v dialogových scénách probíhá všelijaké zvěrstvo. (29.08.2020)

Koncept arénové bojovky dosáhl svého stropu v našlapaném třetím díle, takže kam teď? Boykovi přidali víru v Boha a svědomí, asi dvakrát jsem se tomu zasmál, ale ve výsledku to nevyzní až tak stupidně. Naopak pokud se naplno ponoříte do béčkového příběhu jak vystřizeného z 80. let, dokážete se docela slušně pobavit. A bojové scény jsou samozřejmě špička. 7/10 (18.04.2017)

Boyka je zpět! A opět ve formě, který divákovi vyrazí dech. Nebudu hodnotit, zda je nejnovější pokračování lepší než předchozí, protože doba, která od jejího zhlédnutí uplynula, je již natolik značná, že mi paměť vytěsnila převážnou část jejího příběhu. Boyka: Undisputed IV mě bavilo od samého začátku jak svým jednoduchým, leč fungujícím příběhem, tak tradičně perfektní choreografií. Z americké produkce je série Neporazitelný mezi špičkou bojových filmů. (18.04.2017)

Trojkou došel Boyka pětihvězdičkového Vykoupení. Vznik čtyřky byl technicky velmi náročný a vzhledem k průtahům s uvedením si lze vyvodit, že jeho realizace byla otázkou spíše vyšší moci než schopnostmi tvůrců. Jenže prostě když něco děláte srdcem, všechno ostatní včetně rozumu jde do prdele. Takže jo, příběh čtyřky zrovna nezabral sto áčtyřek, ale koukám-li z druhé strany: na co jsme čekali, že to tvůrci navlečou?? Ano, sedělo mi víc prostředí ze třetího dílu, včetně dalších fighterů, tady prostě nabíhají osvalenci do ringu vlastně bez jakýchkoliv expozic a opouští jej ve stavu rozsypaného čaje. I přes jednostránkový scénář se mi ale postava Boyky mimo ring líbila. Stejně jako Alma. Příběh uzavírám jako tu nejtenčí nit, na kterou realizační tým Chapkanov, Florentine, Man navlékl naprosto špičkové bojové korálky. Adkins v mezidobí mezi třetím a čtvrtým dílem absolvoval krasobruslařský kurs u Pljuščenka a okořenil ho svými nárty, patami, lokty, přičemž vznikl nový bojový styl Boykadó. To, co se tu děje v ringu, má samozřejmě v prvé řadě vypadat super, ale ono to jednoduše JE super, protože Adkins, Man, Achabbkahe a další jsou srdcaři a totální šrotovací mašiny, které znají snad jen jednoručky, strečink, gymnastiku a nulovou gravitaci. Mám štěstí, že stárnu, ale vidět tato arénová komba v nějakých patnácti šestnácti letech, bezmyšlenkovitě bych svolil k odjezdu do džungle, běhal bych s kilem hovězího u zadku se smečkou hyen za sebou a nechal si na rectus abdominis pouštět tykve klidně ze stometrové sekvoje. Prostě rozklad na buněčné úrovni, fantazie, euforie, obdivuje tenhle skill maximálně. Navíc je super, že vše krásně vidíme, že funguje kamera, střih, nasvícení... a jen ta hudba pokulhává. Alan Gold a jeho Can´t Stop Me je fajnová, i znovu ta Bring It On, ale jinak vlastně nic. Pátý díl nejspíš uvidím ve věku 40+ (a Adkins 46+), takže své nadšení krotím, ale teď jsem si to užil ještě opět skvěle. Díky za to! (12.04.2017)