Neznámy vojak

Nacistické vojská útočia na Sovietsky zväz. Toho využívajú Fíni, aby sa pokúsili dobyť časť svojej stratenej domoviny späť. A práve vtedy sa začína príbeh príhodne nazvaný Neznámy vojak. Poskytuje divákom realistický obraz vojny a okrem toho, že bravúrne líči rôznorodosť fínskej jednotky, ktorú spája túžba ucelit vlasť, tiež ponúka technicky zvládnutú prehliadku, od ktorej nie je ľahké sa odtrhnúť. Režisér umne preniesol na plátno príbeh, v ktorom ukázal, čoho sú schopní slobodní muži v ceste za slobodou svojou, svojich rodín a svojej vlasti. To všetko podporené suverénnymi hereckými výkonmi. Samotnú akciu vo filme hodnotím veľmi kladne a musím povedať, že je naozaj podarene spracovaná. Ďalšie kladné veci na filme sú bezpochyby kostýmy a použité zbrane. Scenár ma veľmi potešil, interakcia medzi charaktermi je skvele napísaná a uveriteľná. Prostredie zimných severských lesov som si zamiloval a pôsobí miestami a až rozprávkovo. Heil Suomi. (10.09.2019)

Vzhledem k tomu, že jsem viděl alternativní verzi, strávil jsem u filmu tři hodiny, ale vůbec toho nelituji. Byl to hodně zvláštní válečný film, přestože nechyběly bojové scény, nepřítel byl téměř neviditelný a filmu to kupodivu neubralo na akci, napětí, ani atmosféře. Boje mezi Finy a Sověty měly svá specifika, místo bitev velkých tankových svazků docházelo na srážky v hustém lesním porostu podobně, jako to probíhalo na pacifických ostrovech a mělo to něco do sebe. Američtí filmaři by se mohli přiučit, jak nahlédnout do rodinného zázemí vojáků, aniž by museli divákovi způsobit velmi agresivní alergickou reakci na patos. (02.09.2018)

Kdo si najde cas a obecne mu nevadi dlouhe filmy, ten musi byt z tohoto finskeho skvostu nadseny. Tomu neni co vytknout. Valka o Karelii v par letech, ocima jedne jednotky je velmi poutave a v nicem neztraci na ty nejlepsi valecne filmy vubec. Dobre herecke vykony, krasna kamera a zase trochu (alespon u nas) mene okoukane bojiste WWII. (24.07.2018)

Druhoválečné osudy finských druhů ve zbrani majora Halušky aneb "byli sme tých bolševikov..." Ne, tohle pochopitelně není komedie. A není to ani obyčejný válečný film, přestože při povrchním pohledu jde o zcela standardní válečný kus o vojenské jednotce, která od prvních vítězství směřuje nejprve ke stagnaci, aby posléze začala doslova ztrácet půdu pod nohama a mířila k neodvratitelné porážce své země. To, co však dělá film neobyčejným, je především podání válečné akce, která je zcela neheroická, syrová a realistická (snad s výjimkou jediné, která mi přece jen přišla poněkud nadsazená). Nepřítel je vidět v detailu velmi málo, střely přiletí většinou zdánlivě odnikud, pokud někdo umře, nehraje k tomu patetická hudba dokonce ani tehdy, když se obětuje, aby vyřadil z boje nepřátelský tank. Vlastní stranu nikterak neglorifikuje a nejde ani o sypání si popele na hlavu, zobrazuje zkrátka každodenní život na frontě i v zázemí. To znamená, že vojáci nemluví o kráse vlasti a když, tak zcela civilním způsobem, když je k dispozici chlast, tak se naderou jak zákon káže, mezi důstojníky jsou chlapi, co se snaží brát svou práci opravdu důstojně, jakož i naprostá hovada. Válečný život je tu tak jak to bývá doopravdy, tedy dlouhé úseky nudy a napětí prostřídané tu a tam intenzivním střetem se smrtí, a ta tu přichází opravdu často i do vlastních řad. Drobné výtky, pro které nakonec neudělím maximum, se vlastně přesně shodují s názory kolegy gudaulina (na jehož doporučení jsem film viděl), tedy ne příliš vyrovnaná prostřední část filmu složená jen z malých epizodek a dle mého nedostatečné rozlišení hlavních charakterů, mimo asi tří jsem je nebyl schopen mezi sebou rozeznat. Jinak však jde opět o důkaz, že Evropané mají na to podobnými filmy jít zcela proti hollywoodským standardům (jen ze severských filmů lze doporučit 9. duben, Královo ne či Pod pískem), aniž by zároveň tyto filmy působily lacině a řemeslně odbytě. Právě naopak, tohle je využití filmového řemesla prvotřídní úrovně. (05.05.2018)

Lesy Finské republiky uvádějí: Kterak myslivci vyháněli ruskou škodnou.. Opus o rytířích bílé Karélie skáče mezi postavami jak zajíc po poli a sic je po technické stránce vcelku konkurenceschopný, nedokáže ty tři hodiny rozčísnout bizarnostmi ve stylu německo-amerického stolování ve Fury či úřadování Einsatzgruppe v Jdi a dívej se. Nemám rád, když mě u válečného filmu přepadne otupělost.. (10.02.2021)