Leto

Ta překrásná, zkurvená, zkurvená doba. V některých scénách (poznáte je) doporučuju ohlédnout se v kině za sebe a sledovat ty přiblblý úsměvy spoludiváků. Nemůžu se dočkat až si tohle s pivkem v ruce užiju před plátnem na zahrádce Dejvické Klubovny. Přirozenost ztvárnění tohoto filmového mikrosvěta bohužel nejspíše vychází také z toho, nakolik se nezměnilo uvažování ruské společnosti. (19.08.2018)

Flimů o rockových kapelách, většinou ve virtuální podobě, nebo jedné z možných, která se nestala, valem roste. Nyní zde máme novou vlnu (samozřejmě se starým obsahem) z pohledu ruských mladíků. Jejich životní příběhy se ztrácejí pod vrstvou hudby (vyzdvihl bych "message" od Blondie", ale vybral bych si jinou citaci, nikoli "You can call me any day or night", ale "Emotions come, I don't know why, Cover up love's alibi"), která tu hraje prim a mládež se jí ve svých tužbách, částečně aktivně a částečně pasivně, přizpůsobuje. (12.04.2020)

Sledovat zákulisí ruského undergroundu bylo fascinující, Kino jsem jednu dobu poslouchal, a díky Létu nyní jejich tvorba dostává úplně jiný rozměr. Na druhou stranu, její předchozí znalost způsobila, že jsem celý film čekal na nějaký hit, který poznám, a dočkal jsem se až u závěrečných titulků. To je ale jen drobnost. Hudba i zpracování je totiž opravdu bezchybné a vytváří jedinečnou atmosféru. Na jedné straně až dokumentární pohled na poměry v Sovětském svazu 80. let a ilegální bytovou kulturu, v kontrastu s geniálními snovými adaptacemi západních mega-hitů na straně druhé. Jediné, co bych vytkl je až příliš rozvolněný a neuspořádaný scénář. V jednotlivých scénách jsem si opravdu liboval, ale v druhé půlce jsem s každou další sekvencí očekával nějaký zvrat, který tomu všemu dá jakýsi rámec. A pak to skončilo tak trochu do ztracena. Na druhou stranu je Serebrennikův přístup osvěžující a co film pomíjí, výmluvně řeknou čtyři strohé letopočty, z čehož jde fakt úzkost (po lidech nakonec zbudou jen čísla, jak jednou náhodně prohlásil kamarád). (25.08.2018)

Mimoriadne stráviteľná filmová jazda, prešpikovaná trpko-úsmevnými epizódkami a výbornými hudobnými vsuvkami. Priznám sa, že o ruskej undergroundovej scéne "zlatých sedemdesiatych" toho príliš veľa neviem, ale pozeralo sa na to fajn, bolo to uveriteľné, plné lásky (nielen) k hudbe, príjemnej nostalgie, mladíckej energie, a to všetko podfarbené horkosladkou pachuťou alkoholu. Palec hore za Skeptika a všetky scény s ním. 8/10. (20.03.2019)

[3,5*]     "К сожалению, ничего этого не было." ("Žiaľ, nič z toho sa nestalo.")     Originálny životopisný hudobný film, ktorý ma uchvátil najmä tým podmanivým kontrastom divokej fantázie (ako to mohlo byť) a podstatne šedivejšej reality (ako to naozaj bolo). Narážam hlavne na tie ohromne štýlové videoklipy, zručne vložené do filmu (mimochodom, výborná kamera Vladislava Opeljanca, kameramana môjho obľúbenca Nikitu Michalkova). Najkrajšie je ten kontrast zobrazený pri koncerte skupiny, keď vo fantazijnej scéne publikum pri vystúpení mohutne buráca, zatiaľ čo v skutočnej scéne nevydá ani hláska, len na konci pesničky monotónne zatlieska. Aj taký bol sovietsky svet v 80. rokoch, muzikanti tam riešili veľmi odlišné problémy než ich kolegovia na západe (hlavne s cenzúrou zo strany "uvedomelých súdruhov"). Okrem zručného vykreslenia doby je film silný aj svojimi trefnými hláškami ("Lenivosť je moja najlepšia vlastnosť. Vďaka nej nespácham množstvo zlých skutkov."). Kapely Zoopark a Kino som nepoznal, ale ich melodické piesne ma celkom zaujali, takže ma film obohatil aj v tomto smere.     "Зима прошла, настало лето, спасибо партии за это." ("Skončila zima, začalo leto, ďakujem strane za to.") (15.09.2022)