Malé ženy

V istej, nemenovanej, TV. sk telenovele, účinkuje už 27 - ročná herečka, ktorá sa «hrá» iba na 16-ročnú tínedžerku !? A to rovno súvisí skoro so... › samým úvodom týchto «Malých žien» , ktoré nie sú ani zďaleka najlepšou adaptáciou, ako to líčia mnohé nadhodnotené, filmové recenzie, kedy som si začal po malej chvíli už pomerne rýchlo uvedomovať, že tu určite nie je niečo v naprostom poriadku... ! A ani sa úplne nedá čestne prehlásiť, že by som mal hocaké výhrady k dvom časovým rovinám, v ktorých sa film presne odohráva, ale skôr, čo som absolútne nemohol preglgnúť bolo to, ako sa toto ústredné herecké kvarteto, dnešných súčasných populárnych herečiek, intenzívne snažilo stvárňovať svoje postavy za mladých čias, keď napríklad taká predstaviteľka Amy March, čiže Florence Pugh, ktorá len pred niečo vyše mesiacom oslávila svoje 24. narodeniny, sa doslova zažrala do seba samej, ako 13-ročnej, čo bolo podľa mňa už neuveriteľne trápne, a to sa týka inak všetkých štyroch, ale bohužiaľ u citovanej, to bolo najviac viditeľné, až priam komické ! Vezmite si, že týmto šarmantným dámam je v skutočnosti medzi 21-29 rokov, kedy sa hrajú na 12-18 ročné, z čoho pre mňa pramení minimálna VIEROHODNOSŤ - spojená s typickým skonštatovaním do: »ad absurdum« . Najčastejšie som býval priam alergický, keď sa prestrihávalo na tieto sekvencie, pretože boli skrátka málo uveriteľnými, ale i napriek tomu mi prišiel strih Nicka Houya, ako mierne nadčasový ! O žiadnej nadčasovosti sa absolútne nedá povedať o filme, ako celku, v ktorom sa absolútne nič zaujímavé ani nedialo, jednak bol i strašne dlhý, keď som zároveň pri jeho sledovaní akosi pozoruhodne často trpel, že som sa nevedel dočkať záverečných tituliek, kedy aspoň zhruba 30-40 minút pred nimi, boli Malé ženy najviac stráviteľné ! _Kostýmová dizajnérka - Jacqueline Durran si dala na svojej robote extra záležať, lebo poobliekala tieto fešandy do fantastických kostýmov, ktoré im náramne zakaždým svedčali, ako uliate. Ďalší ansámbel: «Streepka» bola neznesiteľná a Chrisa Coopera som ani nespoznal, až tak bol perfektne zamaskovaný. Na záver: S režisérkou a scenáristkou Gretou Gerwig mám toho veľa spoločného, t. j. máme rovnaký dátum narodenia, len trochu iný rok, ale nie je v ňom veľký rozdiel, no i napriek tomu, jej nemôžem prísť vôbec na chuť, a tak to ešte asi chvíľu potrvá, pokým sa to rapídne zmení... ?! (08.02.2020)

Verzia z roku 1994 ako aj knižná predloha sú mojimi srdcovkami, preto som mala veľké očakávania. Musím povedať, že som nebola sklamaná. Retrospektívny spôsob rozprávania príbehu mohol byť mätúci, takisto nemôžem povedať, žeby som sa stotožnila s netradičným koncom a hereckým obsadením role matky. No napriek tomu, to je pre mňa nádherný 5 hviezdičkový príbeh s výbornou atmosférou, posolstvom a skvelými hercami (Amy bola briliantná!) vďaka za takéto filmy (08.02.2020)

Veľmi kvalitné kostýmy a veľmi kvalitné herečky. Za mňa dávam hlas Florence Pugh, tá podľa mňa rastie prudko hore, svoj talent dokazuje stále častejšie. Tento príbeh od Alcottovej sme tu už mali veľakrát, všetko vo vysoko hodnotených číslach. Čo môže povedť ten istý príbeh po niekoľkýkrát? Môžeme len porovnávať a táto verzia naozaj obstojí v porovnaní s akoukoľvek inou. Stále sa ale neviem dostať na chuť tomu románu akoby z dielne Jane Austen (hoci dramatickejšom), ten príbeh je silný a predsa ma nezasiahol. Ženy budú hodnotiť podstatne vyššie. (02.01.2020)

Degenerovanost kultury se pozná také podle toho, co ta považuje za klasická díla své literatury. A otravný, kýčovitý, plytký brak sektářské transcendentální lesby, neumětelsky a zoufale se snažící parazitovat na rovněž těžce nemrdaných, ovšem dramaticky, příběhově i spisovatelsky zcela profesionálních pannách Bronteových, je vskutku děsivou vizitkou. Vizitkou, kterou se navíc co 10 až 20 let pokouší nějaký brutálně zanedbávaný bobr furt dokola urputně vizualizovat, patrně proto, že „romanticky založených“ ufňukaných prasnic u žehlících prken a rozněžnělých bukanýrů je neustále přesycený trh. Tudíž tu už po sté máme strašlivě zábavné trampoty čtyř až k Mumulendu přeidealizovaných hřadujících mladodospělých sufraštětkoidních pičinek, krutě přecypovaných Emanem, které na absolutně nehumánních pěti stech stranách, potažmo ve více než dvou agonických hodinách, naprosto záživně a nesmírně strhujícím způsobem kvokají o tom, která se za koho a kdy vdá, přičemž zažívají všeliká dechberoucí dobrodružství, jako například jízdu v kočáře, hru na klavír, vybíraní šatů, tanec nebo chichotavé očumování dandyjujících bukvoidů. Prostě povrchní a nudný satanopustý škvár, kulturní dávidlo a ve své podstatě takový instabitching a cuntmessaging 19. století, který tentokrát trochu vytáhli ze žumpy opruzených pošteváků alespoň herecké výkony. Sympatická Onanovic Srša tu fuckt jede bomby, a i Floránc Pjúková není ani trochu xblití a neméně zdatně ji kunduje. Ale to je tak vše. Zachránit to mohl leda alternativní závěr, v němž by se ten slizký žabožroutský řiťopich, do kterého se naše hlavní pičinka po pěti minutách kontaktu tak děsně osudově zamilovala, zasnoubil třeba s výpravčím, než by ta kravka doběhla na nádraží vstříc močopudnému heavyendu. To bych snad tasil i plnou palbu. (23.02.2020)

Kino návštěva Little Women mě nostalgicky vrátila do středoškolských časů na obchodce. Plný kinosál a jen dva muži či solidární půjčování kapesníčků mezi řadami od poloviny filmu mi opět připomnělo krásu kolektivního kinozážitku, který vám Netflix nedá. Co se týče filmu, tak ten by si snad vystačil jen s fantastickými výkony Saoirse Ronan a Florence Pugh, jejichž postavy dýchají takovým životem a energií, že vykoupí i pár těch jehovistických scén s plnými vánočními tabulemi, obdarováváním chudých a dalšími kily dobra jak ze slabikáře. Přesto se Greta Gerwig rozhodla rozlámat celé dvě knihy na různé epizody, které na sebe nastříhává sice bez chronologie, ale tak, aby události v nich obsažené měly ideálně co nejsilnější dopad, co se týče našeho momentální sepětí s konkrétní postavou. Několikrát jsme svědky dialogu, jehož důležitost se nám vyjeví o scénu později, které se odehrává buď několik let před oním dialogem či po něm. Pod vší tou živelností se pak ve skutečnosti skrývá hodinářská práce, která se úspěšně snaží nám prodat s co nejsilnějším impaktem nejdůležitější osobní okamžiky v životě hned několika postav. A je dost možné, že se standardní narací by film natolik silný dopad neměl. (17.02.2020)