Smrtonosná pasca

Smrtonosná past se od svých žánrových souputníků liší - coby osmdesátkový akčňák si bere to nejlepší ze sedmdesátek. Hlavním hrdina není neprůstřelný, naopak - krvácí, pláče, neví si rady, musí spoléhat na náhodu a sype jednu hlášku za druhou. Bruce Willis ve své první velké a dosud nepřekonané roli a Alan Rickman se svojí bandou skopčáckých hrdlořezů je mu velmi důstojným protihráčem. A nemohu v žádném případě zapomenout na sympaťáka Ala. 100%. (06.02.2005)

John McClane, newyorskej polda, co si chtěl jen s rodinou užít poklidné Vánoce v prosluněné Kalifornii. Situace je ale po krátké expozici taková, že John nemá boty, nemá ženskou a netuší, co se kolem něj kurva děje. Namísto krájení krocana se v japonském mrakodrapu schovává před bandou německých teroristů (zjevně tedy sledujeme produkt globalizovaného Hollywoodu) a vypadá to, že k rozsvícenému vánočnímu stromku (se spoustou krvavých ozdob) bude mít nakonec nejblíž mrakodrap, ve kterém uvízl a který je pro něj jedním z hlavních nepřátel (nejste-li fakír, prokleté, všudypřítomné sklo, jinak emblematický vizuální prvek filmu, není pro bosé nohy žádná slast). John bude mít sakra co dělat, aby se ze štvané kořisti změnil v lovce, dostal všechny parchanty s evropským akcentem a předvedl své manželce, kdo je tady samec číslo jedna. Byly to zlatý časy prvních postmoderních akčních hrdinů, kdy se zdálo být tak snadné točit mnohovrstevnaté akční thrillery, které nás i po letech dostávají do kolen nenucenou sebereflexivitou (upozorňování na westernové schéma odkazy na kavalerii a kovboje), vypravěčskou zručností (paralelní akce, mikronarativy, opakování, důsledné rozvíjení motivů od prvních minut) a převrácením genderových stereotypů (foot fetish se protentokrát týká mužské postavy). McTiernan už tak dobrej akčňák nenatočil a Willis znovu neprodělal tak nápaditou proměnu ze zavrhovaného nýmanda v superhrdinu, který je silnější, potentnější a vtipnější než všichni ostatní borci na scéně. Prostě nepřekonaná legenda žánru, dodnes bavící masy a zvláštní druh zvaný „filmovědec“ podněcující k inspirativním analýzám. 90% Zajímavé komentáře: ScreamJay, pshimi, JohnnyD, Vitason, milicjant (05.06.2005)

Bosý, unavený a žádný nabušený hrdina, padouch, kterého do té doby nikdo neznal, přesto vznikla absolutní žánrová klasika, která akčním filmům uštědřila obří knockout. Látky se totiž chopil ostřílený Joel Silver, který byl tvrdohlavý a neústupný a přesvědčil svého kamaráda Johna McTiernana (nechtěl točit film o teroristech), aby usedl do režijního křesla. Tvůrci vsadili na televizního herce, u padoucha, vzdělaného Evropana, zase na herce z Broadwaye. A vyšlo jim to náramně. Geniální Willis jako neohrožený John McClane vs. ďábelský Rickman jako skvostný taktik Hans Gruber! Tvůrci změnili zvyklosti spojené s akčním filmem, vložili do něj spoustu zajímavých prvků (hlavní postava je obyčejný zranitelný polda, který má podobné problémy jako běžní lidé) včetně černého humoru, přitom scénárista byl jen pár stránek před natáčením. A absolutně se vytáhli s akčními scénami. 100% bez diskuse! Nejlépe to chutná po páté, po šesté.. Yipee-yi-yea, mother-fucker! (10.04.2007)

Akční film pro ty, co neradi klasické akční filmy. Svaly byly nahrazeny mozkem, málomluvnost zase ukecaností a přehnaná vážnost vystřídal důvtip. John McClane zkrátka dokázal osvěžit skomírající žánr a nastartoval novou vlnu polidštěných hrdinů, co měli dar dostávat se - ne vlastní vinou - do šílených průserů. John si takhle zpříjemnil vánoční svátky ve skleněném pekle jednoho mrakodrapu, kde si to s bandou germánských teroristů rozdával všude, kde se dalo: třeba na schodištích, v rourách vzduchotechniky nebo ve výtahových šachtách. Byla to těžká robota a John prolil hodně krve, ale protože Gruber někam uletěl, náš borec mohl slavit vítězství a pomalu se začít těšit na další Vánoce - tentokrát na letišti. (02.06.2016)

Ani po mnoha letech mě nepřestane udivovat sofistikovanost této nesmrtelné klasiky. Osmdesátkové akce s nadliskými hrdiny, přepálenými zápletkami a nereálnou akcí jsou daleko, daleko za skvostem jménem Die Hard. Divák jakoby očima hlavní postavy poznává složitost situace pěkně postupně, pevně drží krok s jeho uvažováním a logikou, dostává se mu pod kůži... Díky režisérskému smyslu pro detail, velice vhodnému hudebnímu doprovodu a samozřejmě charismatickému Willisovi se jakoby sami ocitáme přímo v akci. Film se nemusí hnát za hromadami mrtvých, plížení se v chodbách a postupné potahování teroristů za ocásek, byť jejich plán je také pekelně promyšlený, dokáže předčit napětí a intenzitu kdejaké přestřelky. 9/10 (09.07.2008)