Koniec starých čias

[3,5*]     "Pokud jde o ženské, nelez, Váňo, nikomu do zelí, ale očaruje-li tě nějaký kyprý loket, užij volnosti."     To stuchnuté prostredie s jeho špecifikami ma dosť odpudzuje (a je mi pritom úplne jedno, či ide o pravého aristokrata, alebo o "chrapouna" iba sa na aristokrata hrajúceho), akonáhle ale do neho vstúpi záhadné knieža Alexej Megalrogov (výborný Josef Abrhám) a urobí v ňom poriadny prievan, začínam sa priam aristokraticky baviť. Prostredníctvom série veselých príhod (výborné sú napríklad tie opakovane neúspešné milostné pletky, či prekvapivo parádny šermiarsky súboj) si autori berú na mušku spoločenské pomery začiatkov prvej republiky, kedy sa po šľachte, ktorá práve vyprázdnila svoje vládnuce pozície, hlásia o slovo nové typy "vládcov". Veľmi trefne je tu pritom stvárnené spoločenské pokrytectvo. Snímka stojí na výborných hereckých výkonoch, mimo hlavného predstaviteľa predovšetkým Rudolfa Hrušínského (veľkostatkár Jakub Lhota), Mariána Labudu (veľkostatkár Josef Stoklasa), Jaromíra Hanzlíka (knihovník Bernard Spera) a Josefa Somra (statkár Charousek).     "Sbohem, hlupci z rozumu předstírající vášně starých časů." (07.09.2024)

Já jak mám pořád Menzela spojeného zejména s Vesničko má středisková, kterou ale napsal Svěrák, tak mě vždycky u jeho dalších filmů překvapí, že ty postavy tam mluví jak dementi. Respektive novovlně deklamují s patrně chtěnou snahou ctít předlohu, být citovatelné a provokativně tepat. Předlohu jsem nečetl, ale zjevně zpracovává dost ambiciózní téma, které šlo jen těžko pokrýt skrze herce typu Abrhám, Hanzlík nebo Hrušínský, kteří bohužel permanentně vytrhávají z děje svojí provařeností, což jde poznat i dle reakcí diváků, které nejvíce chválí toho daného herce v oné roli místo toho, aby se spíš řešilo jak film zpracovává takové velké, výstižné a nebezpečné téma. Já musel převážně obdivovat, kolik postav a děje je schopný Menzel nacpat do čtvercového rámu, přičemž nejvíce ve mně zanechá dojem nejspíš ta podmračená podzimní atmosféra zámku a jeho okolí. (27.07.2023)

Práce s knižní předlohou je v tomto filmu vcelku vynalézavá a přestože smysl a základní kostru předlohy na plátno převádí celkem věrně, nebojí se s nimi tvůrčím způsobem pracovat, doplňovat a měnit. Ve filmovém podání působí ovšem vyznění příběhu daleko bezstarostněji a rozmarněji. Film je satirou namířenou vůči buranským zbohatlíkům, racionální době jež odhazuje tradice jako nepotřebnou veteš a také partajním hrátkám v nichž jde především o to, jak druhého využít k vlastnímu prospěchu nebo naopak a ze stejného důvodu jej elegantně dostat ze hry. Naproti tomu je kniha, ač se to zpočátku nezdá, daleko zásadnější existenciální výpovědí o lidském životě a jeho bezvýchodnosti. Kníže Megalrogov je v závěru líčen ne jako šibal, ale jako ztroskotanec, byť ne bez stopy obdivu. Jednotlivé postavy příběhu jsou ve filmu obsazeny poměrně přesně. Samozřejmě pomineme-li ne nepodstatný fakt, že v knize sice Jeho Jasnost kromě ruštiny, francouzštiny, italštiny a angličtiny vskutku hovoří také česky, ovšem se silným ruským přízvukem a sluha Váňa jiným jazykům než ruštině nevládne vůbec. Herecké výkony jsou opravdu nadprůměrné, prakticky bez slabších míst. Za všechny stačí zmínit například skvostně zahraný part Jiřího Adamíry. Šofrova kamera je tradičně nadprůměrná a exteriéry podzimního parku i prosvětlené zámecké interiéry filmu svědčí opravdu mimořádně. Konec starých časů není film nikterak omračující, nýbrž spíše tichý a civilní. Rozhodně je však řemeslně velmi slušně natočený. Je otázka, byl-li by někdo z našich režisérů schopen lépe vystihnout onu temnou a existenciální stránku děje jíž Menzel zcela pomíjí... Možná František Vláčil, pokud by měl tu příležitost a také, pokud by se toho po martyriu s Markétou odvážil... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Tosim, jatamansi, Lewaso (20.08.2008)

Od Vladislava Vančury jsem přečetl pouze "Pole orná a válečná" a i přestože to dílo bylo místy až nechutné, jeho jazyk je tak složitý (ale krásný), že více jsem nezvládl. I proto jsem vděčný - v tomto případě - Jiřímu Menzelovi, že mi jeho dílo zpřístupnil ve filmovém podání. Nevím sice, jak moc se knižní předloha liší od filmu, ale i tak považuji toto dílo za nádherné (a to se podívejte na rok vzniku!). Hlavní role jsou geniálně obsazeny, neskutečně se mi líbí postavy Josefa Abrháma, Josefa Somra, Jana Hrušínského, Labudy, Hanzlíka a dalších...pro mě filmová klasika z vrcholu zlatého fondu naší kinematografie. Chyba ve filmu: když Jan Hrušínský laškuje při honu s dcerou zámeckého pána, je vidět, jak jejich koně drží člověk ze štábu, schovaný za stromem. Zajímavost: syn Rudolfa Hrušínského Jan hraje ve filmu syna postavy Rudolfa Hrušínského, Jana. Rudolf Hrušínský ho tedy představí "Toto je můj syn Jan." (11.12.2010)

Nějakým zázrakem se mi povedlo tento film přes třicet let míjet. O to víc jsem se těšil, protože současná tvorba komedií nějak vázne. Konec starých časů má v případě tohoto filmu trochu trpký nádech. Jde o poslední film Jiřího Menzela, který za něco stojí. Postava knížete Alexandra, tak může představovat nejen konec šlechty, ale také konec éry filmů, kde se ta menzolovská umělecká manýra krásně doplňovala s vypravěčským mistrovsvím Hrabala, Svěráka nebo v tomto případě Vančury. Teď zpětně může tento název symbolizovat i konec komunismu, ale bohužel také konec filmařiny, na kterou jsme mohli být pyšní. Potenciál tolika skvělých herců v jednom filmu, se po roce 1989 podařilo zužitkovat snad jen Svěrákovi se Smoljakem. A právě díky hercům je tento film víc, než labutí píseň režiséra, který nám dal několik filmových skvostů. Scénáristicky to bylo tentokrát slabší, chyběla mi výraznější ženská postava a možná i zajímavější hudba. Přesto toho Konec starých časů nabízí divákovi o dost víc, než většina současných filmů. (15.05.2021)