Salò o le 120 giornate di Sodoma
Salo ou les 120 journées de Sodome
Salo, or The 120 Days of Sodom
Salo, or The 120 Days of Sodom
Obsahy(2)
Poslední dílo skandálního filmaře Piera Paola Pasoliniho je inspirováno románem markýze de Sade, přemísťuje ovšem děj do fašistické Itálie. Čtveřice vysoce postavených mužů si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim po následujících několik měsíců budou pod taktovkou čtyř prostitutek sloužit jako prostředníci k naplnění všech rozkoší - včetně těch nejzvrácenějších! Absolutní moc, kterou nad svými obětmi mají, je vede až k samé hranici únosnosti, za níž už se ztrácí veškerá lidskost a zbývá jen syrová brutalita a perverze… (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (750)
Daj do rúk ľuďom absolútnu moc, a potom len s hrôzou pozeraj. De Sade sa v tom väzení musel riadne nudiť a jeho fantázia pracovala na plné obrátky. Pasolini zobral do rúk tú jeho pornoliteratúru a pretvoril ju k obrazu svojmu. Aj keď sa všeobecne vie, čo chcel Pasolini týmto svojim filmom povedať, ten príbeh, po ktorom siahol a to spracovanie bolo jemu vlastné. Provokatívne a nadmieru odpudivé a nečudujem sa tým všetkým odpadom. Najviac na mňa snáď zapôsobila scéna, kedy pani klavíristka skočila z okna (ja by som hneď na začiatku) a niektoré veci zo záverečného kruhu krvi ... ostatné ma miestami rozosmialo, miestami nudilo a miestami som sa nestačila čudovať. ()
Abych uvedl situaci na pravou míru, tak musím konstatovat, že tohle je ten nejzvrácenější film, jaký jsem kdy viděl a vzhledem k povaze současné společnosti už nic podobného, téměř jistě, nikdy neuvidím, protože nikdo v sobě nenajde dostatek odvahy něco podobného stvořit. Přitom se nejedná o nic tak zvráceného, jak se lze dočíst z popisu odpadových komentářů. Tento film a situace, které popisuje jsou nejvyšší formou lidskosti. Přesně takhle si představuji orgie za vlády nejrůznějších císařpánů dob dávno minulých. V paměti mi uvízlo mnoho scének, které jsou velmi orginální a inspirativní, ale do jejich realizace bych se nejspíš pouštět nechtěl. Například upalování pyjů mohlo být poměrně bolestivé a večeření krásně uležených výkalů by mi zřejmě nechutnalo tak skvostně, jako panu prezidentovi a jeho kamarádům. V jistých pasážích už tvůrci zašli příliš daleko a jejich dílo se odklonilo do ryzí zábavy. Pokud si 50 letej frajer vyhrne u večeře kalhoty a ukazuje všem zúčastněným svůj zadek a každého se slovy: ,,To mám ale krásnou prdel, že?" ptá na názor, tak v tom nic jiného než zábavu prostě nevidím. A v podobném duchu se táhne většina stopáže. Za zmínku třeba stojí soutěž o nejlepší zadek, kdy soutěžící maji samozřejmě zakryté obličeje, aby byla celá záležitost naprosto nestranná. A aby se zabránilo preferenci pohlaví, přičemž samozřejmě i pozorovatel - lajk, kterým se v tuto chvíli hrdě prohlašuji, bezpečně rozezná mužský zadek od toho ženského. (Mnoho mu může napovědět třeba šířka pánve a počet vstupních otvorů.) Vítěze této soutěže čekala báječná odměna - samotná smrt. Film zvážní asi pouze ve chvíli, kdy si zúčastnění sdělují, jaké potěšení a zlepšení života jim přineslo zavraždění své matky. Asi tohle nebude film úplně pro každého, ale je jisté, že tento film je dílem génia. Něco takového by se v hlavě debila nikdy zrodit nemohlo. V dnešní době, kdy vznikají veškeré filmy podle naprosto stejného schématu, jsem za film, jako je tenhle neobyčejně rád. A byl bych ještě raději, kdyby dnešní lidé nezapomínali kreativně myslet a mít chuť se odlišovat. K tomu je ale nutné, aby takovým filmům věnovali diváci větší pozornost. Kdy se divákům příště naskytne taková příležitost vidět v nepornografickém filmu 10 pyjů a 12 vulv. Pravděpodobně už nikdy. Nehledě na to, že tento film toho zamýšlel říct mnohem víc. Lepší 3*. ()
Saló je známe predovšetkým veľmi kontroverznou povesťou, ktorá má a zároveň nemá svoje opodstatnenie. Niekto môže podobné udalosti pokladať len za čistý výmysel perverzné predstavy autora, pána Pasoliniho. Kde začína pravda a končí lož? __ Z môjho pohľadu sa zobrazované zverstvá mohli stať a dozaista sa aj stali. Nie však v tak veľkej miere ako nám režisér poukazuje. Hlavným zámerom bola pravdepodobne snaha šokovať. Ak zoberieme do úvahy dobu, v ktorej sa natáčalo.. tak áno, film šokoval. Tým však končia všetky jeho klady a už skutočne nič nezmení výpovednú hodnotú Sála. Aká vlastne je? Lacná hatlanina bez sebamenšej pointy (o umeleckej tvorbe snáď nemôže byť ani reč). To je jeho výpovedná hodnota. Fuj. ()
Je až neuvěřitelné kolik zvrácenosti a nechutnosti dokázal Pasolini vložit do tohoto filmu, opravdu nevim co tim sledoval, jestli tady znázorňoval svoje choutky nebo chtěl opravdu jen ukázat, jak to mohlo vypadat nebo vypadalo na podobných místech. Jestli to bylo tak nebo onak, opravdu nevim, tak proto zůstanu radši uprostřed hodnocení ()
Galéria (36)
Fotka © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zaujímavosti (17)
- Saló sa umiestnilo na vrchole rebríčka "Filmy, ktoré šokovali svet" slovenského časopisu FilmMax. (ash99)
- Stejně jako v Sadově románu je vše zapisováno do notesu, který trýznitelé střeží jako oko v hlavě. Mezi takovéto prohřešky patří i jen nepatrný náznak soucitu nebo něžnosti. (Zdroj: Daniel Molitor)
- Pier Paolo Pasolini se dění po uvedeni filmu nedožil, zemřel v noci z 1. na 2. listopadu 1975, kdy byl brutálně ubit holí a přejet automobilem na fotbalovém hřišti v Ostii. Stalo se tak po hádce s Pinem Pelosim, mladým prostitutem, s kterým chtěl Pasolini navázat kontakt. Skutečná příčina vraždy však nebyla nikdy vyjasněna. (Zdroj: Daniel Molitor)
Súvisiace novinky
12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri
12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (viac)
Saló, aneb 120 dnů sodomy je film, který nedokážu k ničemu přirovnat. Nikdy jsem nic takového neviděl a trochu i doufám, že neuvidím. Vůbec se nedivím, že něco takového neprošlo cenzurou. Určitou míru cenzury tento film určitě potřebuje. Pokud se s ním setká náhodný divák, který neví, co má čekat, je dost možné, že se mu zvedne žaloudek a film nedokouká. Odhaduji, že určitě víc jak půlka náhodných diváků by nebyla schotná resp. ochotná film shlédnout do konce. Určitě se nejedná o film erotický nebo dokonce pornografický, jak se občas milně uvádí. Sexuální vzrušení diváka je vyloučeno. Jediné, co člověk cítí, je lítost, opovržení a odpor. Na tom je film postaven. Když jsem film dokoukal, byl jsem otřesen a chtěl ho hned hodit do odpadu. Ačkoli je prvotní dojem tak strašný, že člověku nedovolí se soustředit na nic jinýho, po nějakém čase přemýšlení jsem v těch obrazech hrůzy začal poznávat i nějakou myšlenku, ve které je schovaná vyšší hodnota nebo chcete li hlubší režijní záměr. Režisér se snaží vzbudit v divákovi co největší odpor ke zvráceným hodnotám člověka a společnosti. Za tímto účelem kumuluje dohromady všemožné formy zla do malého uzavřeného prostoru. Takto silná kumulace je v běžném světě nemožná. Proto Pasolini vytváří společenský mikrosvět, ve kterém je možné všechno. Setkáváme se tu tak s bestiální bezcitností spojenou se sexuální perverzí, s pohrdáním lidského života, popřením lidských svobod a lidské důstojnosti, znásilňováním, psychickým trýzněním, mučením a vražděním, s lidskou lhostejností. Dalo by se jmenovat ještě mnoho dalšího. Vše je zastřešeno diktaturní vládou fašistického režimu čtyř libertinů, kteří ztělesňují všechny výše jmenované modely chování a staví z nich zákony. Jejich zákony, které zároveň přísně trestají jakékoli projevy lidskosti svých poddaných otroků. Hodnoty jako víra, láska, manželství jsou zesměšňovány. Vše je činěno pod rouškou zdánlivé intelektuality a nadřazenosti, která si klade „větší“ cíle než může být lidskost. Tento mikrosvět koncentrovaného zla ukazuje režisér, aby k němu vzbudil odpor a byl odmítnut se všemi jednotlivostmi spojujícími celek. I přes tuto pozitivní režijní snahu usuzuji, že film překročil určité hranice, které jako divák snesu. Kolikrát by stačilo třeba naznačit. Proč se já sám musím cítit trapně jen proto, že to sleduju? Když se režisér vyvaroval záběru pohlavního styku, nemohl se vyvarovat i jiných věcí? Proč musím opakovaně sledovat, jak se tam ládujou hovnama? V knize 1001 FILMŮ KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE, jsem četl, že Pasolini tvrdil o scénce kdy je dívka přinucena sníst výkaly, že jde o metaforu konzumního kapitalismu a nechutné potravy, kterou produkuje. U Pasoliniho, věrného myšlenkám marxismu, by se tomu dalo věřit. Jen tu metaforu v tom asi viděl pouze on sám. Dost možná bychom se ještě pár zajímavostí o filmu dozvěděli, kdyby nebyl režisér brzy po natočení filmu brutálně zavražděn. 120 dnů sodomy už asi navždy zůstane kontroverzním dílem, ale své silné místo v historii kinematografie má oprávněně. Jeho šokující obraz totiž není prvoplánový záměr, ačkoli to tak na první pohled může vypadat. 70% () (menej) (viac)