Byli jednou dva písaři

Gustave Flaubert v závěru svého náročně nenáročného života a po vytvoření obou vrcholných děl (Paní Bovayrová stejně jako Citová výchova) prostě musel nějak rozptýlit, uvolnit, pobavit. A podařilo se mu to skvostně. Kniha poučná i zábavná jak v originále, tak v českém překladu Věry Smetanové. A navíc umožňuje různé přesahy; jeden z filmových od Dietla, Sováka a Horníčka není jen vydařenou, napůl improvizovanou, taškařicí, ale i poučením jak (v důchodu) myslet, mluvit a jednat. - Nebo si alespoň uvědomit, jak jsou tyto způsoby mnohým vzdálené. (28.12.2019)

Moje srdecni zalezitost! Sovak s Hornickem predvadeji herecky koncert vtipu, napaditosti a improvizace. Oba take na obdobi nataceni vzpominali s laskou a slzou v oku , jako na jednu z nejkrasnejsich etap svych zivotu. Nataceni provazelo spousta dobre nalady,veseli, ale take bolesti .Hornicka behem nataceni zasahla zprava o tragicke smrti syna. Vyborni jsou i ostatni herci ve vedlejsich rolich, serial ma neopakovatelne kouzlo a patri jednoznacne k tomu nejlepsimu, co se u nas kdy natocilo. (22.11.2007)

Neodolatelné dvojici Horníček & Sovák trvalo přesně 20 minut, než mě přesvědčili, že se dívám na jeden z nejlepších českých seriálů. Jsem si jistý, že by se to nikomu nepovedlo rychleji, a velmi pochybuji, že by se to někomu jinému vůbec povedlo. Chemie mezi nimi je neuvěřitelná, a oba se pro své role snad narodili. Chápu že si je mohli pozohýbat jak potřebovali, jenže to je ve výsledku jen dalším důkazem jejich mistrovství. (26.07.2022)

Písaři jsou skvělí a k dokonalosti chybí málo, ale přece chybí. Třeba budu po dalších zhlédnutích, který rozhodně přijdou, řikat něco jinýho, ale prozatím nemůžu dát plnej počet, jakkoliv je mi seriál sympatickej a jsem z něho nadšenej. Některý díly byly stoprocentní jednoznačně (podle mě třeba Meloun nebo Tělocvik), jiný jsou "jenom" výborný (třeba Anatomie). Horníčka mám rád a uznávám ho za všechen jeho přínos český kultuře, tady jsem s nim (jako s hercem) měl ale občas problém. Sovák, kterej je jako tradičně naprosto přesvědčivej, dává laťku pro jakýhokoliv svýho hereckýho partnera na nejvyšší možnou úroveň, a tady mi přišlo, že za nim Horníček občas pokulhával víc, než aby to člověk mohl jen tak bez povšimnutí přejít (některý scény a repliky nebyly přesvědčivý, působily nepřirozeně nebo až moc divadelně, skečovitě nebo teatrálně, atd.) - a to obzvášť v takovym seriálu, jako je tenhle, kterej největší měrou stojí na hereckym tandemu a ostatní postavy jsou výrazně a samozřejmě záměrně upozaděný. Je známý, že pro Sováka i Horníčka to byly srdcový role, že si celej projekt užívali (to je ostatně vidět) a moc o něj oba stáli, to ale ještě neznamená, že to muselo dopadnout jenom dokonale, nebo že se na to člověk bude dívat bezvýhradně a nekriticky. Vím, že se to nedá tak jednoduše srovnávat, ale nemůžu nezmínit Chalupáře - tam to zaměření na ústřední dvojici je možná o chlup menší, vedlejší postavy tam nějakej prostor dostávaj, ale i tak je dvojice Sovák - Kemr naprosto hlavní a zásadní; a přijde mi, že k Sovákovi jde Kemr víc jako herec (Horníček možná naopak víc jako člověk, to nezpochybňuju), takže na mě tahle dvojice herecky působí v mnohem přesvědčivějc. Horníček nicméně v seriálu potvrdil svoje nadání a schopnosti excelentního rétora, a ty jejich (se Sovákem) společný a hlavně improvizovaný dišputace, rozmluvy a komentáře jsou něco, co Písařům dává jedinečnej rozměr. Poslední dvě drobný výhrady mám hlavně ke dvěma ženskejm rolím - větší ke vdově Burdenové (Libuše Havelková), která mi přijde zdaleka nejslabší herečkou z celýho Písařskýho obsazení, a menší k Rozálii (Klára Jerneková), která přehrávala jenom občas. Musim ale říct, že je nádherný a je to zážitek, když člověk může objevovat v český kinematografii takovýhle vyslovený klenoty. (29.06.2015)

Pro mě nejlepší seriál jaký kdy u nás vzniknul,herecký koncert všech zúčastněných herců(mladičký Pepa Dvořák i moje oblíbená Klára Jerneková,Kemr,Moučka,Hrzán,Somr)ale především herecký koncert a troufnu si říct životní role pánů Horníčka a Sováka.Manželka mi sehnala v antikvariátu předlohu G.Flauberta Bouvard a Pecuchet (nezaměňovat za knihu,která byla napsaná podle seriálu s názvem Byli jednou dva písaři)a je naprosto neuvěřitelné jakým způsobem autoři seriálu převyprávěli děj knihy,která na mě působila spíš ponurým dojmem(mírně řečeno) Geniální dílo české seriálové tvorby. (16.02.2013)