Nájemník
Le Locataire
The Tenant
The Tenant
The Tenant
Réžia:
Roman PolańskiKamera:
Sven NykvistHudba:
Philippe SardeHrajú:
Roman Polański, Isabelle Adjani, Melvyn Douglas, Jo Van Fleet, Bernard Fresson, Lila Kedrova, Claude Dauphin, Patrice Alexsandre, Claude Piéplu, Rufus (viac)Obsahy(1)
Nenápadný úradník Trelkovsky si prenajme v Paríži byt, ktorého predchádzajúca nájomníčka, egyptologička Simone Choule, sa pokúsila o samovraždu skokom z okna. Trelkovsky navštívi Simone v nemocnici, kde sa zoznámi s jej priateľkou Stellou, s ktorou nadviaže vzťah. Postupne však nadobudne presvedčenie, že susedia sa proti nemu sprisahali aby ho dohnali k rovnakému koncu ako Simone... (STV)
(viac)Recenzie (206)
Zbožňujem všemožné hry s divákovými nervami, a tak som si Polanskiho temnú, náramne paranoidnú postavu Tellkovského značne vychutnávala. Polanski opäť pracuje s prvkami, charakteristickými pre Rosemary a aj tu má divák, ktorý sa ľahko nechá nachytať psychologickými manévrami, občas problém rozlíšiť medzi tým, čo sa deje v skutočnosti alebo len v znepokojivej mysli hlavného hrdinu. Príjemne absurdný, osobitý, myšlienkovo univerzálny, formálne syrový thriler, ktorý ma ani minútu nenudil. ()
V NÁJEMNÍKOVI Polanski naplno předvádí, co pouze naznačil v prapodivném finále ROSEMARY MÁ DĚŤÁTKO - že víc než čiré strašení ho zajímá černočerné groteskno, v druhém plánu vypovídající cosi o ztrátě sebekontroly paranoidní mysli. Působivé, i když v závěru už notně utržené ze řetězu. ()
Tá štvrtá “rudo-jagavá”, je plne zaslúžená najmä vďaka úplnému záveru, inak som mal miestami pocit, že v tomto prípade Polanskému príliš nerozumiem. Alebo teda aby som bol presnejší, viac ma bavili tie “škriepky” ako stavy hlavnej postavy. ()
Na podobne ambiciozne ponaty film to ma mozno az prilis trashovy namet (ako od hammeru), ale inak je to vyborne. Skvela kamera, atmosfera aj par mrazivych scen. Akutat ten Polanski mi herecky moc nesedel 8/10 ()
83% - Nevím… Asi se ze mě začíná stávat Polanského fanda. Nájemník je výborný film, který umí velmi přirozeným způsobem pracovat s napětím. Režisér si v něm velmi působivě zahrál hlavní roli. Film nás provede několika paranoidními stavy, při nichž si možná vzpomeneme na Kafku, a svérázným závěrem nás nechá tak, jak jsme…docela mimo. ()
V Nájemníkovi jakoby Polanski navazoval na svůj dřívější film Hnus a chtěl ve svém Trelkovském ukázat jakýsi mužský protipól psychicky nevyrovnané a vyšinuté Carole Ledoux (Catherine Deneuve). Můžu potvrdit, že se mu to podařilo, znovu natočil výborný hororový snímek a skvěle uzavřel známý trojlístek filmů Hnus - Rosemary má děťátko - Nájemník. Tísnivá atmosféra, velice zajímavá hlavní postava (Polanski si roli napsal naprosto dokonale na tělo) a tajuplná zápletka s překvapivým rozuzlením trošku připomíná Lynche, ale jen zdánlivě, protože Polanski je naprosto svůj a kromě těchto průsečíků moc společného nemají (nehledě na to, že lynchoviny vznikaly o dost později). Nevzpomínám si na žádný film, kde by byla tak pěkně popsána vznikající paranoia hl. postavy. ()
Takovou schizofrení podívanou už nechci zažít! Roman Polanski je divnej herec i režisér s divným přízvukem ještě v divnějším filmu! Hodně slušná atmosféra. Ale tak já se taky bojím u všeho. ()
Jen se nastěhujete do nového bytu a už na sobě pozorujete to, čemu Vincent Vega říká "drobné rozdíly". K snídani pijete čokoládu místo kávy, kouříte červená marlbora místo modrých galuzek a od desíti večer chodíte po bytě jen v papučích (a občas také punčoškách). ()
Osobně mi Roman Polanski v hlavní roli přišel skvělý a vůbec bych vůči němu neměl výtky. Koho bych si na jeho místě uměl představit? Možná Dustina Hoffmana. Ale zpět k Nájemníkovi. Po většinu času jde o vskutku parádní podívanou, která má atmosféru a drží diváka v očekávání. S blížícím se závěrem a psychickým rozkladem hlavní postavy, se film posunuje hodně ad absurdum, avšak jako celek tento počin i nadále funguje. ()
Nesmierne silný paranoidný zážitok, ktorý svojou atmosférou podprahových podnetov vyvoláva zimomriavky až hrôza. Polanski to jednoducho vie. Čo dielo, to unikát! Nič nepodkladá na tácke, hrá sa s divákom a musíte sa sám rozhodnúť, či ide o chorobný paranoický jav hlavného hrdinu alebo aj Vám Polanski majstrovsky naindukoval do mysle, že všetci idú proti Vám. ()
Psychicky narušený jedinec a podivná časová smyčka anebo jen neuvěřitelně vyšinutá mysl dotyčného...! Docela jsem se bavil. Na pozadí zlověstně mírumilovná hudba od skvělého Sardeho.. ()
Nájemník je ukázkovým filmem v němž se snoubí paranoia s hororovými prvky, je velmi podobný se starším režisérovým počinem Rosemary má děťátko který mi přišel vzhledem k depresím o kus lepší. Co mi vadilo, byla občasná přehnanost a některé scény byly nevysvětleny (zmizelé odpadky). Ale i přes to, je pro mě Polanski jedinečným filmařem, mistrem gradace který dokáže navodit depresivní atmosféru z téměř prach obyčejné scény. ()
Nadprůměrný thriller ze soudku "někdo se přistěhuje tam, kde má sousedy na hrábnutí". Obsazením sama sebe do hlavní role Roman Polanski vůbec chybu neudělal, protože po celou dobu film táhne jak herecky, tak režijně. Od samého začátku je divák tlačen soucítit s hlavním protagonistou, aby na konci dostal okusit momentů čisté paranoii hraničící se šílenstvím. Snímek mě vtáhl velmi dobře do děje a dokázal si bez problémů udržet mou pozornost, ale pointa mi přišla kapánek slabší, takže o plné ani neuvažuju, aniž bych popíral kvalitu. 75% ()
Ufff, ťažko komentovať. Isté je, že ide o vynikajúci thriller s hororovými prvkami. Majstrovské stvárnenie paranoidnej schizofrénie na filmovom plátne, kedy sa hlavný hrdina postupne mení na niekoho iného, teda on si to aspoň myslí. Začiatok je pomerne vlažný, ale dá sa to chápať vzhľadom na podstatu príbehu a charakteru hlavnej postavy. Film postupne naberá na atmosfére a čím ďalej tým viac vnára sondu do mysle paranoika, máme možnosť sledovať duševnú premenu od relatívne seriózneho človeka až na samé dno. Aj keď v závere všetko pekne graduje a dosahuje vrchol, niečo mi tu nesedí. Ten výkrik už sa mi zdal navyše, alebo ak nie, mohol to režisér ešte rozpracovať. Takto je to až príliš viacvýznamové a dá sa to vysvetľovať na veľa spôsobov. Inak maximálna spokojnosť a Nájomníka s čistým svedomím môžem len odporučiť, čas strávený pri tomto snímku oľutuje iba málokto. 85/100 ()
Solidní schíza, ale na rozdíl od oduševnělému Hnusu nebo přiznané žánrovosti Rosemary má děťátko trpí neukotveností a nepřístupností, s jakou se film (ne)dá číst. Z úvodního představení zrůdně familierního prostředí bydlení s nesnesitelnými sousedy, kteří svou vlastní nepříčetností dokáží i běžného člověka dohnat k nepříčetnosti, se do full on insanity překlopí příliš neuchopitelně. Místo sžití se s hlavní postavou vybízí svou až parodickou absurditou spíš k nepochopení a nepřátelství, příběh neumožňuje ani nadpřirozené náznaky vysvětlit pouhými ponory na dno duše hlavní postavy. Nepříjemné pocity dokáže Polanski ovšem vzbuzovat stejně silně jako ve svých lepších kusech. 7/10 ()
Roman Polanski skvěle natočil i zahrál děsivý psychologický snímek popisující nám postupnou proměnu mysli jednoho takového nevinného nájemníka...Od teď si budu dávat pozor na nové sousedy. ()
Co vytknout? Angličtinu! Sakra, proč si Pařížané povídají anglicky? Jinak mistrovská studie rozkladu osobnosti hlavního hrdiny. ()
Kiež by všetci Poliaci, rozlezení po celej zemeguli, džampovali z okien na dvakrát ako tuná Roman . ()
Další Polańského film je za mnou, filmařinou i stylem připomínajicí o osm let starší Rosemary's Baby. Jenže na svého staršího kolegu bohužel nedosahuje. Hudební podkres složený z jednoduchých tónů se snaží přidat na atmosféře, daří se jí to však jen z části. [6,5/10] ()
Vedle Briana de Palmy, Manoje Nighta Shyamalana a Martina Scorseseho je Roman Polanski dalším tvůrcem, který udržuje „Hitchcockovu tradici“. Jeho Nájemníka můžeme chápat jako parafrázi na Psycho (podobně jako de Palmův film Oblečen k zabíjení), a to nejen z hlediska zabývání se patologickými stavy psychiky, avšak i dramatizací transvestitismu. Stejně tak lze film spojit i s dalšími dvěmi Hitchcockovými díly – Oknem do dvora a Vertigem. Hitch s Oknem do dvora udělal ze sousedského voyerismu ikonický prvek thrilleru a v Nájemníkovi tento prvek (strnulé figury na toaletě) slouží k budování napětí a strachu na pomezí suspense-hororu. Spojujícím prvkem s Vertigem je tematizování samotného pádu – předchozí nájemnice vyskočila z okna a pro nového nájemníka je prostor pod oknem epicentrem úzkosti (stejně jako závrať). Oproti Hitchcockovi Polanski však více zabředává do hlubin hororu, což je žánr, ke kterému se mistr napětí nejvíce přiblížil ve zmíněném Psychu a Ptácích a i v těchto případech se stále jednalo spíše o thrillery s hororovými prvky (Psycho ve vrcholných momentech fungovalo jako slasher a Ptáci by se vlastně daly označit za monster-movie). Polanskému není cizí surreálno (viz. scéna dítěte s maskou nebo i samotný motiv okna na toaletě). V závěru se dočkáme dokonce i výjevu démonické ženy s hadím jazykem. Už při pohledu na celou filmografii slavného polského režiséra lze spatřit nemalé zalíbení v hororu a spirituálních/surrealistických výjevech – vyskytuje se zde gotická hororová groteska Ples upírů, nedoceněný satanistický detektivní horor Devátá brána, psychologický horor Hnus a opět satanistický suspense-horor Rosemary má děťátko, přičemž poslední dva jmenované filmy tvoří spolu s Nájemníkem pomyslnou „bytovou“ trilogii o psychickém rozkladu v cihlovém vězení. _____ Polanski buduje napětí pozvolným vrstvením záhad, které se v poslední třetině transformují do explicitních výjevů. Tempo filmu je velmi pomalé, avšak strmě stoupající gradace od pomyslného bodu nula až k totálnímu šílenství dokáže udržet diváka stimulovaného po celou dobu projekce. Atmosféra houstne s každou další minutou, démonický hudební doprovod na náladě rozhodně nepřidává a velmi záhy se dostavuje pocit, že veškeré dění nezadržitelně směřuje ke kruté tragédii. Způsob, kterým Polanski buduje napětí a navozuje pocit paranoii, je nezaměnitelný a vskutku fascinující. ______ Nájemník je ve skutečnosti portrétem probouzejícího se šílenství, který vzhledem k reálné psychologii sice nemusí být přímo důvěryhodný, avšak v rámci pravidel stanovených diegetickým světem a žánrovým vyhraněním věrohodný je…a především působivý. Ve svém finálním zvratu se pak Nájemník transformuje ve vskutku mrazivou hříčku, která může navádět k nejednotné interpretaci a věřte mi, že tenhle film z hlavy jen tak nezmizí. _____ Polanski je mimochodem v titulní roli přesvědčivý a navzdory některým kritikám musím konstatovat, že nelehkou postavu ztvárnil bravurně. Z vizuálního hlediska Nájemník dodržuje tradici Polanského filmografie, takže se nám opět dostává pečlivě komponovaných záběrů, nasvěcení jakožto výrazného prvku mizanscény s tradicí ve filmu-noir a dominantními jsou zde barvy pohybující se ve spektru od žluté až po hnědou, přičemž pak červená se při svém výskytu stává nejvýraznějším prvkem celého záběru. Nezřídka jsem si vzpomněl na skvostné obrazy Rembrandta. _____ Nájemník patří k vrcholům filmové tvorby Polanského a jeho nejnovější Muž ve stínu dokazuje, že ani v době (post)postmodernismu neztratil chuť točit filmy v Hitchcockově tradici. 100% () (menej) (viac)