Duša

Na nepřímé pokračování špičkového animáku V hlavě jsem se dost těšil. Před pěti lety se totiž týmu kolem Petea Doctera podařilo nejen představit standardně chytlavý a dojemný příběh, ale i překvapivě názorně a rozumně představit řadu principů, na kterých náš mozek funguje. Od ponoru ještě o kousek hlouběji tedy nebylo třeba očekávat nic menšího než animák roku. Jenže vysoká očekávání se nenaplnila. Nechám stranou úvahy nad podivně seriózním konceptem, jenž pro málokteré prepubertální dítě bude dostatečně atraktivní; z pohledu dospělého diváka jsem totiž dostal příjemně vážný kus, který však na položení hutných otázek reaguje pouze velmi vlažnými a nepřekvapivými odpověďmi. Jako by Docter a spol. vlastně neměli co říct, ale přesto se chtěli pustit do už jednou úspěšně proplavaných vod. Pixar samozřejmě stále dokáže mnoho nabídnout – povedený dabing (Richard Ayoade!), skvělou hudbu mísící oduševnělé plochy Trenta Reznora a Atticuse Rosse s chytlavými jazzovými mezihrami, a nakonec i epicky působící, přestože trochu jednotvárně promodralý vizuál. Napětí se daří budovat, přestože málokterý zvrat překvapí a výsledné poselství sice pohladí, ale rozhodně vás nedostane do emocionální či myšlenkové bouře. Dospělejší tvář Pixaru neurazí, ale i v souvislosti s velkými očekáváními u mě převládá lehké zklamání. (22.05.2021)

„Duša” vskutku taktne upozorňuje predovšetkým detského diváka, ale i takého dospeláka, tiež, najmä na to, aby mal skrátka vždy oči na stopkách, a k tomu uši nastražené, lebo ináč zrejme hrozí presne to, čo sa bohužiaľ menším nedopatrením stalo kantorovi hudobnej výchovy, inak zapálenému jazzmanovi, Joeovi Gardnerovi, v New Yorku, pričom, viac-menej, si za to mohol celkom sám. Ak je, dajme tomu, hocaký človek, neuveriteľne ponorený do telefonovania na takom (ne)obľúbenom smartfóne, počas čoho ešte i z miesta na miesto, chodí, tak si priam koleduje napríklad o to, že rovno do otvoreného kanála vhupnúť kľudne môže, keď si predtým dokonca ani okolie okolo seba vôbec nevšímal, pretože sa síce naprosto skvelé novinky dopočul, no i napriek tomu, strašne nepozorným bol, čím sa automaticky takmer (i)hneď na druhý svet prehupol, to jest niekde medzi životom až do danej fázy pred smrťou. Odteraz samé trampoty má, pokiaľ sa znovu do normálu dá, s čím mu uväznená duša pomáha, ktorá sa svojich ideí (ne)domáha... / Aktuálna pixarovka od Petea Doctera, nebola tak úplne mojou šálkou kávy, a už ani pomerne dlho nebýva, ak nepočítam zopár výnimiek. Väčšinou som sa, ako už veľký corgoň, pri nej strašne nudil. Zbytočná prekombinovanosť scenára ma čoraz viac od nej odrádzala, až sa stala pomaly (ne)stráviteľnou. Na jedno pozretie, asi áno, no so všetkým vypätím síl ! Aspoň, zaujímavá hudba od tandemu Reznor/Ross. Ani perfektná animácia s výpravou, hneď negarantuje, že by som mal byť potom vari nadšený ?! Jednoznačne - najslabší kus od režiséra. Pri pozeraní animáku som mával pocit, ako by som (z)jedol akýsi nevydarený guláš ! (07.01.2021)

Stejně jako V hlavě jiný a hlavně dospělejší Pixar. Atraktivní pro všechny generace, inteligentní, ambiciózní, nápaditý. Zatímco tehdy se hlavní hrdinka setkávala s Depkou nebo Hněvem, vyhořelý učitel hudební výchovy se potká s věčně nespokojenou duší. V den, kdy se jeho otravně obyčejný život snad začal obracet v lepší příští, smolně šlápne do prázdna a ocitá se ve stavu mezi bytím a nebytím. A v den, kdy se může stát pianistou v uznávané jazzové formaci, má ještě pořád šanci. Samozřejmě jsme za oceánem, takže nechybí srdečná poselství i mírná ztráta originality, dvě postavy se od sebe učí, obohacují a chápou, že život prostě stojí za to, přicházejí lepší i horší místa, s tempem se hlavně v druhé polovině místy zadrhneme, ale ten úsměv na tváři tak nějak zůstane. A hudební složka je moc fajn. (27.11.2022)

Nebudem chodiť okolo horúcej kaše, ale napíšem to hneď. Veľa ľudí to chváli, ale ja som to tam nenašiel. Pixarovky mám rád, ale toto ma od začiatku úplne nestrhlo, taktiež hlavná postava si ma nezískala.  Nemôžem povedať, že by som sa nenudil, vyložene nudnú scény tu nie sú, je tu kopec pozoruhodných a vtipných situácii, ale ako celok si ma to nezískalo. Pete Docter stál aj za chváleným animákom Hore a k tomu som si tiež nevedel nájsť cestu a nezískal si moje sympatie. Duša je na tom podobne, zaujímavá príbehom, ale postavy ma nezaujali, tak ako v jeho predošlých rozprávkach, V hlave alebo Príšerky s.r.o. 70% - 3* (21.09.2021)

Animákům nefandím skoro stejně jako zločinecké a gaunerské Fialově vládě. Jazz taky nemám dvakrát v lásce, ale pořád lepší než poslouchat Fialu, kterak vysílá signály. Tomuto animáku se však docela hezky podařilo spojit příjemný příběh s velmi dobrým hudebním podkresem. Moc se mi líbila i animace (zejména hudební nástroje), avšak pouze animace světa lidí, nikoli světa duší. Příběh má ve finále velmi hezkou myšlenku, ale kráčí k ní zbytečně klikatou cestou plnou nevydařeních vtípků a nudných pasáží, kdy mě kupříkladu nebavila kompletně celá pasáž odehrávající se ve světě duší a bohužel dostala hodně prostoru. Zcela jsem zde postrádal také humor. I přes zmíněné nedostatky se však jedná o jeden z těch lepších animáků, které jsem doposud viděl. [74 %] (13.05.2022)