Ďaleko od Reykjavíku

"Berani" to sice nebyly, ale i tento film se mi zamlouval. Inge odjíždí ze zbankrotovaného statku s písní na rtech. Po prodeji krav, zemědělských strojů včetně robotického čističe chodeb kravína a dalších movitostí se nemusíme divit. Tento závěr je naprosto logický a přijatelný. Nyní se již může věnovat čemu chce, třeba pletení islandských svetrů; hodlám si také jeden koupit. A mafiánské družstvo v kožených sedačkách? Mafie je všude, je třeba jen posoudit okamžik, kdy se stane "příliš neúnosná" (neúnosná je vždycky). A tele jsem také rodil, ve tři ráno, poté co jsem přišel ve dvě ze zábavy a ustlal si na půdě na seně; bylo to ještě družstvení tele. Jinak žádám recenzenty, aby si ponechali studenou isladskou krajinu, s šutry i gejzíry a ponechali mi teplé lesy, rozkvetlé louky a rybníky. (08.01.2024)

Islandská tragikomedie o cestě za (vnitřní) svobodou unavené statkářky, která nemá co  ztratit, tak si může dovolit projevit občanskou neposlušnost. Místní zemědělské družstvo je mafie, která si její hněv zaslouží. Sice je trochu škoda, že se autor rozhodl film zakončit jen symbolickým happy-endem, ale nakonec to k tomu sedí. Prostě takový civilní film bez okázalých gest. (08.08.2022)

Grímur Hákanarson ví, co točí, takže i zde můžete počítat s hodně solidním islandským dramatem. Jak jinak. Nádherné islandské exteriéry a těžké islandské nátury jsou jednoznačně plusem. Tedy o to větším plusem, pokud Island máte rádi a zažili jste ho na vlastní kůži. V námětu mě pak trošku udivuje ten družstevní spolek. Nechce se mi věřit, že na Islandu může něco takového vůbec nastat. Ve zbytku světa - bez problémů, ale Island? Tam nemáte šanci jakýkoliv podvod zamést pod Gejzír...vyplave na povrch do pár minut a nestihnete si to napáchané zlo ani užít. (01.01.2021)

Toto šlo bohužel spíš mimo mě, jedna dvě scény mě zaujaly, ale jako celek mi to přišlo slabší. Konflikt, který řeší hlavní postava, mi osobně přišel veskrze nepochopitelný, a způsob, jakým se v závěru vyřeší, je podle mě pro změnu dramaticky nezajímavý a odbytý (nebo jsem možná jen čekal nějaké vyhrocenější vyústění, nebo možná prostě jen nemám rád, když ve finální scéně čekáte, jestli se ještě něco bude dít nebo ne, a najednou naběhnou závěrečné titulky). A na to, že to má jen hodinu a půl, se mi to nějak vleklo. Možná kdyby tam bylo víc Islandu, a míň té ženské... koukat na tu její vrásčitou strhanost mě vyloženě nebavilo. Btw. hodně se nabízí podobnost s filmem Tři billboardy kousek za Ebbingem, na který jsem si u toho vzpomněl, ten mi ale přišel výrazně zábavnější. (15.01.2020)

Pro diváka, kterého tyto zeměpisné šířky baví, příjemné nahlédnutí do jejich venkovských zákoutí. Na krávy, mléko, poctivý tvrdý sedlácký život a fungování družstva, které to s vesnicí a její nezávislostí od velkých řetězců jakože myslí dobře, ale zároveň svoji moc nad sedlákama nehezky zneužívá. Než se tomu jedna místní Rebel Woman postaví čelem. Zajímavé. Ale když z jedné pozdější scény vycítíte takové to “ejha, teď se něco stane”, nic se nestane a začnou závěrečné titulky. “A to je všechno?” (23.01.2020)