Poslední bitva

Tak by vypadal Šílený Max, kdyby ho točil Jim Jarmusch (včetně uspávání diváka) poté, co zhlédl Konec srpna v hotelu Ozón. Poslední bitva přešlapuje a chvílemi nudně tápe, nabízí toho ale dost. Stylizace a grotesknost dění v pustém světě připomíná Moebiovy krátké příběhy a postkatastrofická budoucnost jako by strhla svět někam do minulosti s absencí rozumné řeči, zato s tvorbou nástěnných maleb a ochotou riskovat ránu kyjem do hlavy, aby muž sehnal nějakou zjevně velice nedostatkovou buchtu. (23.02.2019)

Já si nemyslím, že by se to odehrávalo v nedaleké budoucnosti, jak se zde píše v obsahu. Podle mě se to odehrává v daleké budoucnosti, kde vývin lidstva šel rapidně dolů a my sledujeme nějakou xtou generaci, která přežívá v nehostinném postapokalyptickém světě, ve kterém vymřely téměř všechny ženy a lidé neumí mluvit. Hodně mi to připomnělo všechny ty postapa, ve kterém jeden přeživší žije daleko od ostatních a pak někoho najde (pro příklad: The Survivalist ,I Think We're Alone Now) a rozhodně to nebylo náhodou, akorát tady se vůbec nemluví. A ono to je podivným způsobem zajímavé, má to pěknou kameru, dost zvláštní hudbu a taky se to dobře vyvíjí. Jenže to je taky nudné a celkově to mohlo být kratší, protože v první polovině se skoro nic nestane. Každopádně ten film odsoudit nemůžu, protože něco na něm prostě je. V tomhle subžánru se ale i tak nejedná o bůhvíjak dobrý film. 3* (18.03.2020)

Zajímavá prapodivnost bez špetky lidského slova. S poměrně nesympatickým hlavním hrdinou a o poznání sympatičtějším antagonistou se pohybujeme v jakémsi nesrozumitelném světě, jehož zákonitosti nám zůstávají pečlivě utajeny. Provedení neotřelé, místy však nezábavné, neboť neznáme-li pravidla hry a nevíme-li oč se vlastně hraje, nemůže nás devadesátiminutový mač bavit na plné obrátky. Rozklíčovat ústřední myšlenku se mi nepodařilo... Očekávání, že konec odhalí smysl vyprávění, že do sebe všechny podivné události nakonec zapadnou jako střípky geniální skládačky, zůstalo plané. A tak zbyla jen podívaná, v níž se sem tam se něco děje a sem tam se naopak neděje vůbec nic. Pak se zase chvíli může dít něco jiného a divák stále netuší proč. Ale pozor! Příběh prozradí, že některé zákonitosti lidského světa jsou neměn-N-é. Kupříkladu, že prší-li z nebe cihly, bývá nejvýš záhodno vyhledati sobě úkrytu. Nezvratnou jistotou tohoto příběhu však zůstává, že kdo má bílé sako, ten je šéf. (07.07.2011)

Překvapuje mě tady v komentářích ta opakující se potřeba ten film "pochopit", jakoby nebylo zobrazeno všechno co je potřeba. Podle mě třeba z nebe padající ryby a sutiny mohou být důsledky nějakého stále probíhajícího monstrózního konfliktu kdesi za horizontem, který vyhazuje do stratosféry obrovskou silou hektary půdy i oceánů, které se pak snášejí na přeživší ve zdemolovaných městech. Viz zvuky výbuchů občas v pozadí. Stejný konflikt, který disponuje takovými zbraněmi, klidně může disponovat zbraní, která je schopná znemožnit lidem mluvit. Já hrál všechny díly Command & Conquer a mám rád Warhammer 40k, takže v tomto směru mám velmi otevřenou fantazii. Ono to navíc není důležité, protože stejně jako nás film neoblažuje 'estabilishment' shoty rozsahu zdecimovanosti civilizace, ale vidíme jen postavy motající se labyrintem rozpadajících se chodeb, místností a sklepení, tak se nedozvíme nic o charakteru konfliktu, který stojí v pozadí za tímto příběhem. A stejně jako zdejší postavy to nepotřebujeme, protože víme, že v něm nedokážeme již nic změnit, jen se mu přizpůsobit, snažit se zachovat si nějakou životní úroveň a zůstat přitom lidmi. _____ Kamera, výprava, kostýmy a "debut value" jsou zde naprosto fantastické, hudba Erica Serry je... inu opět hudba Erica Serry. A já tu jeho výtahovou muziku nějak obecně nejsem schopný respektovat. (19.07.2021)

Přiznám se, že jsem na film koukal jenom kvůli Lucu Bessonovi, jinak se mi do něho moc nechtělo, asi z důvodu nemluvnosti. Ale zpětně musím říct, že nemluvnost a černobílá kamera filmu jenom prospěli. Hudba Erica Serry někomu možná přijde nevhodná, ovšem mně se líbila a chutně film okořenila. Film je sympaticky osmdesátkově nekorektní a atmosféru postkatastrofického světa cítíte až na jazyku. P.S.: Jean Reno byl bourák už tenkrát. A Luc Besson taky. 85%. (01.11.2009)