Okja

Od borce Joon-ho Bonba bych raději viděl pokračování Snowpiercera či jinak podobně laděný film, protože tahle rodinně dobrodružná pohádka mi až tak moc nesedla. Samotný nápad je sice zajímavý i dostatečně originální, nese to jisté poselství a zaměřuje se na globální problém dnešní doby, nestane se zde téměř nic, co by mohlo divákovy oči potěšit. Plus však přidávám alespoń za slušné finále, které je smutné i silné zároveň, přesto nemíním dát více než 3 hvězdy. 60% (11.07.2017)

Okja je krásný film o vztahu holčičky a jejího poněkud netradičního prasete, na jehož pozadí se tvůrci potýkají s daleko horším a nepříjemnějším tématem. První půlhodina je usměvavá v příjemném prostředí, která nás připravuje na postupné zhušťování atmosféry. Od chvíle kdy se objeví spolek ALF to najednou dostává jiný rozměr a celkově je to mnohem zajímavější. Posledních 25 minut byla ale neskutečná síla a celkem až tlak na moje emoce. Jeden z filmů, který mi zas o trochu víc otevřel oči a donutil k zamyšlení. (30.09.2017)

Vcera se naskytla prilezitost shlednout jeden z mych dvou velkych restu z roku 2017 a volba padla na pribeh o praseti. Pokud jako ja nemate vubec tuseni, co to ma byt za film, tak se jedna o mix Dumba od Disneyho, Homeward Bound (u nas distribuovano jako Neuveritelna Cesta) a agitky vegetarianu / environmentalistu proti produkci procesovaneho masa. Film je rovnez koprodukci US/KR a mix vyrazne odlisnych elementu obou kultur pusobi sveze - kouknete se na to. A ted budou nasledovat spoilery: korejska holcicka vyrusta v horach s dedou a geneticky vytvorenym mega prasetem. Po uvodni dramaticke scene, kdy prase holcicce zachrani zivot, se rozjede samotny pribeh filmu a sice - oddeleni prasete od holcicky za ucelem ziskani stavnatych zebirek a cesta holcicky pres pul sveta pro zachraneni hodny prasnice. Nebudu zachazet dal do detailu, abych pripadnemu divakovi nezkazil filmovy zazitek, ale zaver filmu je docela rozporuplny, alespon teda pro me. Hodny prase v prubehu filmu dostane mega punishment, ale podari se ho zachranit. Na ukor vsech ostatnich prasat, ktera vidime mizet na jatkach raketovym tempem. Po dojemny scene, kdy rodice - prasata podstrci Okje a holcicce svoji svinku k zachrane nasleduje navrat do hor s vedomim, ze rodice uz jsou nekde na stole Tildy Swinton v podobe marinovane krkovice a lahodne kyty v horcicne omacce. Je zjevne, o co se film pokousi a samozrejme to funguje, kdyz date prasatum dobracky drzky a srdce. Kdyz jsem sel spat, rikal jsem si, jak mi jich je vsech lito. Ted rano uz snidam chleba se sunkou a vsechno je zase tak jak ma byt. PS: Film ma take potitulkovou scenu fungujici jako teaser na pokracovani, ktere ale zatim neni nikde v dohlednu. (21.05.2021)

Joon-ho Bong stejně jako v jeho minulém počinu Snowpiercer nachází šikovnou cestu jak okomentovat dění v naší společnosti. Okja se ale na rozdíl od Snowpiercera vydává cestou trochu jinou, lehce afektovanou a více emoční. V jádru je to především klasický buddy pet film o malé holce, která má svoje zvíře, v tomhle případě přerostlé hroch-prase (trochu nepovedené CGI zvíře, které ze začátku bije do očí než si na to člověk zvykne), na začátku filmu se vyskytne nějaký problém, který svede tuto dvojici na dobrodružnou cestu a film pak celou dobu směřuje k emočně vyšponovanému finále. Nebyl by to ale Joon-ho Bong, aby do toho nepřimíchal pár originálních ingrediencí a tuhle klasickou formu trochu nezpestřil. Vytváří hlavního záporáka v podobě korporátní společnosti v čele s Tildou Swinton, která podobně jako Jake Gyllenhaal nevím co to vlastně dělají, ale klobou dolů, že svolili k tomu udělat ze sebe takové karikatury. Dále je tu odbojová skupina, bojující za práva zvířat, která chce pomoci malé Mije v honu za záchranou Okji. Film se tak dá rozdělit na několik částí, přitom každá z nich má jinou náladu a tón. Tempo i prostředí filmu se často mění a když se nad tím člověk zamyslí Okja a Snowpiercer toho mají mnohem víc společného než by se mohlo na první pohled zdát. Oba filmy putují z bodu A do bodu B, přitom šikovně využívají kulis a prostředí v kterém se ta daná část zrovna odehrává, aby dovolili posun filmu do další části. Joon-ho Bong znovu ukazuje jak dobrý je vypravěč, jen se teď vydal do trochu otevřenějšího prostředí a všechny ty cesty, kterými se mohl vydat ho trochu přehltili. Po až meditačním úvodu se film otevře a trochu se ztrácí v tom, jak chce dospět k finále. Prostředek filmu pak působí bohužel trochu zmateně a ono zmíněné emoční finále, které je opravdu velmi povedené nemá až takovou sílu jako by mělo pokud by se film držel v trochu komornější rovině. 62% (17.09.2017)