Okja

Brát se to seriózně, pak nemám problém. Ale nesourodý mix korejské grotesky (otřesně nepasující hudební doprovod akčních scén) a převážný tón v závěru mi nedovolili si užit pořádně ani jedno 😏. Do toho snad prvně tragicky přehrávající Gyllenhaal (ne! Opravdu není jednoduchý trefit tu hranu pitvoření “ala Jack Sparow“). (01.01.2023)

Přijde mi super, že takováhle ulítlost vůbec vznikla a dokonce v ní hrají známé hlavy. Kritika masnýho průmyslu, korporací i aktivistů je v tom zřetelná, ale naštěstí se to primárně soustředí na příběh holky, co pro záchranu svého superprasete udělá všechno. To mě na tom bavilo i dojímalo. Maso kvůli tomu sice žrát nepřestanu, ale Netflixu tleskám za podporu takto originálních filmů. (29.07.2018)

Bohužel hrozná blbina. Chvílemi člověk neví, jestli si to dělá srandu samo ze sebe nebo co vlastně, chvíli to zase brnká na smutnou notu. Mijin dědeček vypadá jako bezďák, kterýho našli na nádraží (a stejně tak chlastá) a ne jako nejlepší "local farmer". Celé je to takové nesourodé a charaktery postav se mění častěji, než ponožky jejich protagonistů. (02.07.2017)

„Okja” , vyslovuj "Okča" , má byť jedálničkom blízkej budúcnosti, kedy je už zrejme očividný problém vykŕmiť svetovú populáciu, čítajúcu 7 miliárd ľudí a viac, a tak sa nadnárodná spoločnosť Mirando Corporation, následne rozhodne podniknúť razantný krok, spočívajúci vo vyšľachtení a geneticky modifikovane upravených, v tomto prípade - super objemných prasiatok, pričom práve jedno z takýchto je aj vychované v horskej prírode, kde sa zrovna s takouto "mašurou" skamaráti dievčina Midža. V oficiálnych stanoviskách ich je 26, a to konkrétne roztrúsených všade po svete, čo je len bohapustým, krycím manévrom, keď v skutočnosti ide o niečo naprosto iné, čo priam najideálnejšie korešponduje, bezmála so záverom filmu, ktorý je zároveň i odkazom na istú a nedávnu dobu, počas ktorej boli ľudia takmer na úplne rovnakej úrovni so zvieratami, ak nie ešte horšej, že poukázanie kritiky sa netýka nielen týchto, hororových dejín, ale sú aj ďalšie, kedy si berie na mušku, trebárs média a ochrancov práv zvierat, keď i napriek danej vážnosti, tu existuje čierny humor, najmä nad extrémnymi aktivitami A.L.F. / Skompletizoval som kompletnú tvorbu juho-kórejského talentu Bong Joon Hoa, ktorý tentokrát opäť nakrúcal s anglicky hovoriacimi hercami, medzi ktorých patrili napríklad - Tilda Swinton, Jake Gyllenhaal, či Paul Dano, to sa miestami prelínalo s kórejským jazykom, čím v podstate dochádzalo k rečovej bariére, ale našťastie sa väčšinou vždy niekto našiel, kto by preložil repliky, bez tlmočníka by si asi neporadil ani pán režisér ? Býval som zvyknutý, že v jeho snímkoch bývalo často zamračené, kedy potom lialo, ako z krhly, čo sa teraz absolútne nepotvrdilo, najskôr len v čisto domácich počinoch, kde k tomu bežne dochádzalo. Okja mi svojim zovretím trochu pripomínala Monštrum, čo sa teda týka tej, vskutku ozaj abnormálnej veľkosti, ale aj súčasne i opačného významu, keďže ten zmutovaný experiment, sa predsa správal celkom inak. Bizarnosť, tá ma sprevádzala po celý čas. No, nie je to pre každého. (13.12.2020)

Joon-ho Bong stejně jako v jeho minulém počinu Snowpiercer nachází šikovnou cestu jak okomentovat dění v naší společnosti. Okja se ale na rozdíl od Snowpiercera vydává cestou trochu jinou, lehce afektovanou a více emoční. V jádru je to především klasický buddy pet film o malé holce, která má svoje zvíře, v tomhle případě přerostlé hroch-prase (trochu nepovedené CGI zvíře, které ze začátku bije do očí než si na to člověk zvykne), na začátku filmu se vyskytne nějaký problém, který svede tuto dvojici na dobrodružnou cestu a film pak celou dobu směřuje k emočně vyšponovanému finále. Nebyl by to ale Joon-ho Bong, aby do toho nepřimíchal pár originálních ingrediencí a tuhle klasickou formu trochu nezpestřil. Vytváří hlavního záporáka v podobě korporátní společnosti v čele s Tildou Swinton, která podobně jako Jake Gyllenhaal nevím co to vlastně dělají, ale klobou dolů, že svolili k tomu udělat ze sebe takové karikatury. Dále je tu odbojová skupina, bojující za práva zvířat, která chce pomoci malé Mije v honu za záchranou Okji. Film se tak dá rozdělit na několik částí, přitom každá z nich má jinou náladu a tón. Tempo i prostředí filmu se často mění a když se nad tím člověk zamyslí Okja a Snowpiercer toho mají mnohem víc společného než by se mohlo na první pohled zdát. Oba filmy putují z bodu A do bodu B, přitom šikovně využívají kulis a prostředí v kterém se ta daná část zrovna odehrává, aby dovolili posun filmu do další části. Joon-ho Bong znovu ukazuje jak dobrý je vypravěč, jen se teď vydal do trochu otevřenějšího prostředí a všechny ty cesty, kterými se mohl vydat ho trochu přehltili. Po až meditačním úvodu se film otevře a trochu se ztrácí v tom, jak chce dospět k finále. Prostředek filmu pak působí bohužel trochu zmateně a ono zmíněné emoční finále, které je opravdu velmi povedené nemá až takovou sílu jako by mělo pokud by se film držel v trochu komornější rovině. 62% (17.09.2017)