Okja

Vcera se naskytla prilezitost shlednout jeden z mych dvou velkych restu z roku 2017 a volba padla na pribeh o praseti. Pokud jako ja nemate vubec tuseni, co to ma byt za film, tak se jedna o mix Dumba od Disneyho, Homeward Bound (u nas distribuovano jako Neuveritelna Cesta) a agitky vegetarianu / environmentalistu proti produkci procesovaneho masa. Film je rovnez koprodukci US/KR a mix vyrazne odlisnych elementu obou kultur pusobi sveze - kouknete se na to. A ted budou nasledovat spoilery: korejska holcicka vyrusta v horach s dedou a geneticky vytvorenym mega prasetem. Po uvodni dramaticke scene, kdy prase holcicce zachrani zivot, se rozjede samotny pribeh filmu a sice - oddeleni prasete od holcicky za ucelem ziskani stavnatych zebirek a cesta holcicky pres pul sveta pro zachraneni hodny prasnice. Nebudu zachazet dal do detailu, abych pripadnemu divakovi nezkazil filmovy zazitek, ale zaver filmu je docela rozporuplny, alespon teda pro me. Hodny prase v prubehu filmu dostane mega punishment, ale podari se ho zachranit. Na ukor vsech ostatnich prasat, ktera vidime mizet na jatkach raketovym tempem. Po dojemny scene, kdy rodice - prasata podstrci Okje a holcicce svoji svinku k zachrane nasleduje navrat do hor s vedomim, ze rodice uz jsou nekde na stole Tildy Swinton v podobe marinovane krkovice a lahodne kyty v horcicne omacce. Je zjevne, o co se film pokousi a samozrejme to funguje, kdyz date prasatum dobracky drzky a srdce. Kdyz jsem sel spat, rikal jsem si, jak mi jich je vsech lito. Ted rano uz snidam chleba se sunkou a vsechno je zase tak jak ma byt. PS: Film ma take potitulkovou scenu fungujici jako teaser na pokracovani, ktere ale zatim neni nikde v dohlednu. (21.05.2021)

Toto môže napadnúť len Kóreu, pričom by ma fakt zaujímalo, čo chcel týmto básnik "povedať". Joon-ho Bong je u mňa za pá snímkov, ktoré produkoval (Madeo, Memories of Murder) neskutočným borcom, no toto jeho domáce pestúnstvo špecifického "digital" maznáčika, v kombinácii boja so svetovou populáciou konzumujúcov všetko dýchajúce, bohužiaľ príliš nesadlo. A to píšem napriek tomu, že to bol najmä úvod, ktorý dostatočne zaujal. Bohužiaľ však, po "návrate" do Nového Yorku, môj interes začal upadať, až mi bolo šuma fuk ako to celé vypáli. No a mimochodom, ten záver vrátane vývoja deja je taktiež akýsi ne-Kórejský, nezvyčajne čitateľný ... (05.07.2017)

Kdyby se látky zhostil jakýkoliv jiný tvůrce mohla z toho vzniknout prvoplánovitá eko-vegan agitka. Naštěstí za režisérské křeslo usedl největší žánrový chameleon současnosti a vznikla mnohovrstevnatá satira kombinující tucet jiných žánrů. Tilda nepřestává bavit, Jake dospěl do herecké jistoty (jeho prozatím nejvtipnější role) a Seo-hyeon Ahn je objevem roku! (27.07.2017)

Od borce Joon-ho Bonba bych raději viděl pokračování Snowpiercera či jinak podobně laděný film, protože tahle rodinně dobrodružná pohádka mi až tak moc nesedla. Samotný nápad je sice zajímavý i dostatečně originální, nese to jisté poselství a zaměřuje se na globální problém dnešní doby, nestane se zde téměř nic, co by mohlo divákovy oči potěšit. Plus však přidávám alespoń za slušné finále, které je smutné i silné zároveň, přesto nemíním dát více než 3 hvězdy. 60% (11.07.2017)

Trochu mě mrzí, že se film aspoň letmo nezabýval dopady živočišné výroby na životní prostředí, když už v centru dění stojí druh superčuníka, jenž má zefektivnit masovou výrobu… ehm, masa a ulehčit přírodě v přelidněném světě, v němž se drtivá většina z nás láduje výrobky, jejichž produkce je extrémně neefektivní. Ale jak se ukáže, vynechání tohoto aspektu má v příběhu své opodstatnění, takže se v tom zbytečně nevrtejme. Okja je plná balancování na hraně dvou kontrastů: mezi dramatem a komedií (člen Animal Liberation Front odmítá většinu potravy kvůli způsobu její produkce a následně společně s parťákem stereotypně chroupou chřest nebo co, jako by syrová zelenina byla to jediné, čím se živí), přepálenými hereckými výkony někde mezi karikaturou a excentrickým šílenstvím (Tildě Swinton se podobně jako ve Snowpiercerovi daří najít mezi těmito dvěma póly rovnováhu, u Jakea Gyllenhaala povážlivě převažuje karikatura), otravným didaktismem a nepřikrášleným zobrazením toho, jak to ve světě prostě chodí. Díky zesměšňování a kritice obou stran, tedy „těch hodných“ i „těch zlých“, se Bongovi daří vyhnout jednostranné agitce. Pokud by však měl někdo pocit, že nadržuje postavám, které se snaží Okju chránit před zlým korporátem, protože směřování příběhu sleduje z jejich perspektivy, ať se někdy zkusí projít po ulici a aspoň na pár minut skutečně intenzivně vnímá, čím je ze všech stran bombardován a pak si upřímně odpoví, zda se právě v naší společnosti náhodou neupřednostňuje pouze jedna strana, tentokrát ta druhá. Jestli nemá daná osoba na očích skutečně silné klapky, tak snad minimálně uzná, že to tak je a najednou už to tak jednoznačně v neprospěch Bonga nebude. Je příhodné, že hrdinkou Okji je mladá dívenka (která prakticky celý život vyrůstala s Okjou po boku, navíc na venkově), protože jsou to právě děti, které vnímají svět neposkvrněnou optikou a mívají často velmi silný, upřímný a ještě nezkažený vztah ke zvířatům, dokud se do tohoto vztahu nevloží dospělák a postupně je nepřeprogramuje. (29.06.2017)