Babylon

Chazellův love letter a zároveň manifest proti uprděný hollywoodský korektnosti a uniformitě, kterou zažíváme právě dnes a zase znovu. Maximálně jsem hodnotil už First Man a La La Land, ale zde Babylon je ještě jiný vrchol co se týče ambicí i v suverenitě. Pořád žasnu jak se tohle podařilo realizovat, s takovou stopáží a v autorsky tak utržený podobě — cíl byl k*rva riskantní a vysoko, za mě je to dokonalá trefa do černý. Ta muzika (!), řízený chaos a energie, top vizuál a casting, podmanivý mix dekadence, snílkovství a melancholie, dojemný meta přesah se Singin' in the Rain, nesmrtelností filmových klasik a hořkých osudů hereckých hvězd. Navíc cenný záznam o zápalu a tvůrčí svobodě konce éry beze zvuku. Plná palba a velká vnitřní radost, značka kino 3x. (19.01.2023)

Chazell a jeho óda na Hollywood a období příchodu zvukových filmů. První dvě hodiny plně zábavy a hořkosladkého pohledu na tehdejší dobu a pozadí továrny na sny. Skoro jak splněny sen fanouška filmu a jeho historie. Současně také další ukázka,že režisér po svých obrovských úspěších trpí pocitem všemocnosti a jeho filmy to stahuje dolů. Ve filmu přichází (díky filtrům i formální) zlom a poslední část není zrovna povedená... Příliš se tu tlačí na umelecký záměr na úkor obsahu. Je to škoda. Vlastně není moc filmů, kterým bych ve výsledku přál lepší konec. PS: proč režisér i jeho dvorní skladatel si tu několikrát vykrádá/vkládá hudbu z LaLaLandu (chápu potenciální pocitovou návaznost,ale je to nutné...)? (18.01.2023)

Mám taký pocit, že pri točení tohto filmu sa Damien Chazelle trošku utrhol z reťaze a rozhodol sa proste, že natočí čo chce. Každopádne sa neviem zbaviť pocitu, že aj keď vo výsledku film oceňujem, tak "Babylon" rozhodne nie je projekt, ktorý by som si pustil niekedy v budúcnosti, dokonca ho ani nepovažujem za najlepší film tohto režiséra. Má svoje dobré momentky, (tie mu neberiem) ale čo sa týka atmosféry, alebo celkového spracovania, nemuseli sme sa dočkať až takejto záplavy scénok, ktoré mi popravde toho veľa nepridali. Úvodná párty a prevoz slona mi nejakým spôsobom hneď udali tón, na ktorý sa mám nastaviť, no v jadre je tam len jedna scénka, ktorá ma nejako výrazne pobavila a to je Brad Pitt s jeho taliančinou. Ostatné je mix všetkého od dobrého, fajn až po úplne nechutné. A to sme len v úvodnej polhodine, po ktorej nám konečne na obrazovku nabehne názov filmu. Čo vyzdvihujem je jeho vizuálne spracovanie. Mám pocit, že práca s kamerou bola obdviuhodná a všetky scénky vyzerajú skvele. Margot Robbie sa opäť dostáva do svojho Harley Quinn živlu a robí si prakticky čo chce, no najlepšie momentky filmu sú práve keď "ako sa hovorí" pýcha predchádza pád. To je poľa mňa to čo chcel Chazelle týmto filmom dosiahnúť. Hovorí nám to už v samotnom názve, kde z Biblie poznáme príbeh Babylonskej veže. V každom príbehu je to vidieť a spracované je to solídne. No film rozhodne nemusel trvať viac ako 3 hodiny a je tu veľké množstvo scénok, ktoré sa dali vyhodiť von, aby to celé zarezonovalo silnejšie. Takto som sa spočiatku celkom bavil a bol fascinovaný Hollywoodom v období 20-tych a 30-tych rokov, no ku koncu som sa už začínal sporadicky aj nudiť a čakal, kedy sa konečne dostaneme do toho finálneho momentu. Takže nie je to určite film, ktorý som očakával a vo výsledku spôsobil aj mierne sklamanie. Hodnotenie: B (09.03.2023)

Bradavky, sloní výkaly, kokain, močení, další bradavky, živá hudba, zběsilý tanec, hodně bradavek, náhodné úmrtí, hromadné sexuální orgie. Tak vypadá půlhodinový bujarý rozjezd v honosném sídle šéfa filmových studií. Další minuty ukážou škrábání se na vrchol i strmý pád z něj. Jenže teď jsou nahoře a hodlají si to do strhání užít. Damien Chazelle nakukuje za oponu v divokém období Hollywoodu, které výrazně ovlivnil nástup zvukového filmu. Stále poměrně mladý režisér a scénárista se znovu otírá o postavy, které podstupují emoční i fyzické peklo, aby se vydrápaly ke svému snu. Brad Pitt už svého cíle dávno dosáhnul, je superhvězda, která spíš než novými hereckými výzvami proplouvá manželstvími; živelná Margot Robbie je nováčkem v tomhle byznysu, chytne však první příležitost, je sebevědomá i trochu mimo kontakt s realitou; přistěhovalec Diego Calva (pardon, ale herecky mě neoslovil) se chce jakkoliv dostat na natáčení, klidně čmajzne sanitku, aby před západem slunce dovezl na plac kameru. Skáčeme mezi nimi, střídáme žánry podle převládající nálady postav. Sledujeme výpravné natáčení pod širým nebem, chaotickou pásovou výrobu (ve které Robbie zastíní hlavní hvězdu) i náročné (zvukové) natáčení v ateliéru (ve všech případech je to plné střihu, nápadů i fantastické režie). Prostě radost. Jenže to jsme někde za polovinou a stále víc se začíná projevovat, že Chazelle, který se předtím párkrát nalokal, se teď už solidně topí. Prostě sám sebe nedokáže krotit. Obávám se, že moc dobře nespí, protože hlava mu pořád jede, skáčou z něj desítky myšlenek, novátorských prvků a nápadů, ale už je to solidní (nejen) scénáristický bordel. Poslední hodina na mě působila nabubřelým/nekontrolovaným/egomanským stylem „podívejte, co svedu, podívejte, co tam ještě narvu!“. Narval, ale už to nelepilo. Přespříliš tlačí v do sebe zahleděnou exhibici. Jakoby sám sebe přesvědčil, že už je zatraceně velký filmař, dostal balík peněz a dostal až moc volné ruce. V jednotlivostech místy skvostné, jindy ale v mnohém nepřístupné dílo. PS: Po docela dlouhé době jsem viděl někoho odcházet v polovině promítání z kina. (21.01.2023)

Hurwitzova dokonalá hudba je jen logickým doplňkem pompézní oslavy života u filmu, s filmem a ve filmu. Babylon je heterogenní film s opulentní výpravou, lehce ironickým pohledem na svět Hollywoodu, zasněnou vzpomínkou na němou éru, rozdavačnou konkubínou, která častuje své diváky nespočtem podmanivých vizuálních podnětů a zároveň laská jejich sluchovody náramnou muzikou. (01.03.2023)