Múmia sa vracia

Neohrožená egyptoložka, její zbabělý bratr, který se štítí jakékoliv námahy, a její hrdinsky švihlý manžel. Navrch otravný synek a další zápletka s nebezpečnými silami zla je na světě. První Mumie velmi mile překvapila. Přibylo pár postav, narychlo spíchnutý příběh a jede se dál. Všichni víme, že návrat přišel zejména proto, aby producenti schrastili další dolary. Snažíme se překonat rozmáchlost jedničky, ale zoufale se nám to nedaří. To, že do dvou hodin nacpeme všechno, co si zamaneme a co snese velkorysejší rozpočet, neznamená záruku úspěchu. Výsledkem je přehuštěnost, mnohdy doslova chaos, jindy bohužel i nuda a přeplácanost. Jednička představovala šťavnaté dobrodružství plné výborných triků a cynického humoru, dvojka už lehce olizuje fantasy žánr. Triky jsou velmi často samoúčelné a nestrhnou, ač je to pořád solidní popcornová jízda. I jednička místy kašlala na logiku děje a pomohla si několika umělými popostrčeními, ale tady je to už sakra vidět. Jak Brendan Fraser, tak Rachel Weisz jsou znovu velmi solidní, ale na plátně si už tolik nerozumí (jednička byla přeci jenom o jejich opačných povahách a postupném sbližování se). Ale co, tady jde o úplně jinou zábavu. Klidně bych ocenil půlhodinu dolů. (11.06.2016)

3* Musím říci, že ve filmu zní lepší hudba, než vládla jedničce. Jerry Goldmsith je sice mým nejoblíbenějším skladatelem, ovšem jedničku obdařil rutinní akcí, Alan Silvestri ke dvojce složil taky uřvanou akční hudbu, někdy až kurňa moc, ale i jeden úžasnej motiv. Jinak film je opět nenáročná popcornová zábavička spíš pro diváky do 18 let. Spousta digitálních triků, příběh, u kterého je od začátku jasné, jak dopadne, ale o to ani nejde, jde především o triky, které mě bohužel nijak nezaujaly. Spád je skutečně markantní, ale možná je místy ke škodě. Jinak Rachel Weisz opět velmi půvabná a okouzlující. (03.06.2006)

Mumie i s pokračováním je jen prázdná a nepovedená kopie Indiana Jonese. Slaboduchý děj asi nemá smysl ani kritizovat, těžiště filmu by asi mělo stát na akcích a humoru. Akce jsou absolutně nepřekvapivé, nezajímavé a dopředu čitelné. Humor je trapný, až běda.Film je tak jen tuctový akční konstrukt, posazený do kulis atraktivního Egypta, na jehož atmosféře jen parazituje. (18.02.2007)

Pokračování jak má být – dvojka se mi líbí snad ještě více než jednička. Stephen Sommers nasadil ďábelské tempo (nebyl čas ani na úvodní titulky), jedna nabitá akční scéna střídá druhou – chvílemi by se dalo mluvit i o jisté přeplácanosti, ale to mně opravdu nevadí. Tentokrát je větší důraz na akci a humor, co se týče hororových scén, ubral režisér nohu z plynu – vždyť má jít o rodinný film – proto se tu vyskytuje i osmiletý syn Alex hlavních hrdinů. Co se jeho týče, jde o příjemné překvapení – bál jsem se otravného přehrávání a la Kevin, co je sám doma, ale malý Freddie Boath si zachovává dětskou přirozenost a jeho přidrzlé hlášky jsou skutečně vtipné. Jerryho Goldsmithe vystřídal Alan Silvestri a jde o další příjemné překvapení. Hudba je ještě monumentálnější a zajímavější než skvělá Jerryho práce v jedničce. (20.08.2003)

Námět i obsah a scénář šustí papírem žáků poškoláků. V momentech, v nichž si divák jižjiž téměř zvykne na to, že tu jsou alespoň některé příznaky místy zvládaného filmového řemesla, je knokautován násilně nakopnutým dějovým zvratem, který MUMII propůjčuje ráz hodně nastavované a čím dál bezchutnější kaše. Říká se, že pršet nemusí; stačí, když kape. Ale co si počít, když se jazyk lepí na patro a v nedohlednu je i ta efemérní občasná kapička nápadu, záblesku, vtipu, vytržení z pouště stále bezbřežejší nudy? (13.02.2009)