Vlny
Waves
Réžia:
Jiří MádlScenár:
Jiří MádlKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Simon GoffHrajú:
Vojtěch Vodochodský, Táňa Pauhofová, Stanislav Majer, Vojtěch Kotek, Martin Hofmann, Tomáš Maštalír, Igor Bareš, Marika Šoposká, Petr Lněnička (viac)Obsahy(1)
Praha 1967 – Tomáš vychováva svojho mladšieho brata Pavla, sám sa o politiku nezaujíma a snaží sa aj brata od nej držať čo najďalej. Za podivných okolností sa Tomáš nechá naverbovať ako technik do prodemokratickej zahraničnej redakcie Československého rozhlasu, tá získava stále väčší vplyv na spoločnosť a Tomáš sa tým dostáva do nebezpečnej situácie. Film mapuje malú komunitu vo vnútri vysielacích štúdií, ktorá prostredníctvom mikrofónu menila spoločnosť. (Slovenský filmový ústav)
(viac)Recenzie (360)
Další z příkladů toho, když se dlouhá léta příprav a poctivé práce spojí do něčeho výjimečného. A prosím Vás, je to FILM, nikoliv dokument. A je to film zacílený na pracovníky Československého rozhlasu v jasně vymezeném období (říjen 1967 - srpen 1968), na nikoho jiného. Historiografická vysvětlování spletitostí vysoké národní i mezinárodní politiky tu nehledejte. Co tu najdete, je skvěle zrežírovaná "reportáž" o stavu (ne)svobody slova a její síle dávat naději. Jedním z producentů je Jan Dobrovský, syn jedné ze zde ztvárněných postav - pozdějšího Havlova kancléře a velvyslance Luboše Dobrovského - a aktivní podporovatel Paměti národa. Myslím, že právě ta dvě slova skvěle vystihují, oč tu běží. V současné době, kdy můžeme číst rozhovory s veterány invaze, vyprávějícími o tom, jak po nich pálil kulomet z Národního muzea, a že jen opětovali palbu. A z těch samých zdrojů o fašistech, a satanistech, a nevím o čem všem dalším. Jak je vidět, metody se za 55 nebo 60 let nezměnily. Nebudu opěvovat herce v hlavních rolích, ti mají "své jisté":), ale vyzvednu Igora Bareše jako ředitele rozhlasu a Tomáše Maštalíra jako ředitele Správy spojů. Naprosto chápu, co slýchám od svých známých, že byli v téměř plných sálech, kde se sedělo do konce titulků a tleskalo... no, abych zůstal odkazu Vln věrný, vězte, že já byl na projekci od 14:30 v multikině, bylo tam tak třicet lidí, namnoze vybavených všemožným občerstvením, a do konce titulků (kde se ještě něco dozvíte) nás zůstalo asi deset. Přitom nevím, co by ta zejména dnešní omladina chtěla víc. Dostali špičkově technicky zvládnutý a zahraný spektákl, u něhož nijak nepocítíte, že má víc jak dvě hodiny. Ale pocítíte leccos jiného... takže to asi byli potomci šťastných komunistů, nebo morálních nihilistů, nebo jsou zhýčkaní tím, že nic podobného jako ti, které viděli na plátně, řešit nemuseli, a je mimo jejich mentální horizont o tom vůbec přemýšlet. Já dávám 90% a říkám, že Pelíšky by měli dávat každý rok na Vánoce a Vlny každý rok 21. srpna. To je taková moje "Dobře míněná rada";) ()
Jiří Mádl je borec nejen za to, jaký udělal film, ale protože je to opravdu filmař celým svým srdcem, zraje jak víno a jeho velký vzor Miloš Forman by z nějak určitě měl radost. Film, který vzdáva hold obyčejným lidem s neobyčejně velkou statečností je plný emocí a vynikajících hereckých výkonů v čele s Vojtěchem Vodochodským a Stanislavem Majerem. Ještě tak před deseti lety bych si říkal že filmů odkazující na komunistický temno v našem státě je přespříliš, ale doba opravdu není dobrá, žijeme ve lži a pokrytetcví a tak " filmavé opakování naší historie jako matka moudrosti" je opravdu na místě. Co ale cením skutečně nejvíc ja vyzrálá a jistá režie Jirky Mádla, filmy je vyprávěn jednoduše, má tempo, napětí a přitom přes své postavy mnoho vrstviček. Jako jo, opravdu aplaus. Ovšem ještě zmíním jednu věc v souvilosti s tímto filmem. Je tu jistý pán ve vysoce postavené funkci v naší zemi, kterýmu se tady klaní jak umelci, tak i něco co se přezdívá novináři, který právě to zlé co se odehrává v tomto příběhu ještě v roce 1987 (ne v 6 letech prosím pěkně) hájil a schvaloval. Je to jediný člověk od revoluce 1989, který dva roky před ní !!! okupaci a vraždění rusáků v 1968 schvalovala je vysoce postaveným činitelem v zemi, přesto je video který sem dám v odkazu jediné, kde tenhle člověk dostal od novináře konfrontační otázku a už jen způsob jeho reakce nasvědčuje, co to je za člověka a být revoluce o pár let později, tak tahle bytost místo řečnění při výročí 1968 o morálce spolupracovala se sovětskou vojenskou rozvědkou a to tady nikomu prosím pěkně nevadí, ten pán je modla umělců a novinářů, marketingový produkt agentur, pan nedotknutelný. Mě by třeba zajímalo jestli ho školil slavný rozvědčík Pavel Minařík (ano stejnej studjiní obor jak PP..... dobrou chuť) a tady ta jediná konfrontační otázka kterou jsem kdy na něj slyšel..l...klik . ()
Byl jsem až ve třetí vlně letního kina ve Staré Boleslavi a stejně bylo totálně natřískáno. Až tak moc Vlny zarezonovaly národem. A ano, je to jednoznačně dobře. Po mnoha letech se totiž jedná o film, který kvalitní a zajímavou formou vypráví téma, o kterém by měl vědět každý. A především mladé generace, které by neměli zapomínat na to, co se tady kolem roku 1968 dělo. Jirka Mádl svým třetím filmem stvrdil své kvality tak moc, že jsem přes dvě hodiny jenom fascinovaně zíral a podvědomě tleskal. Vlny jsou velký film. Nejen kvalitou, ale i obsahem. Napsány s velkým důrazem na objektivitu a hlavně s top herci dnešní doby. Zde není jeden hlavní hrdina, ale hrdinové, jejichž činy jsou černé, ale i bílé. Prosáklé tehdejší dobou, kterou jim budete těžko vyčítat. Československý rozhlas té doby si ale podobný film jednoznačně zasloužil. ()
Silný příběh, který je dnes třeba připomenout více, než kdy dříve. Kvalitně řemeslně, režijně i scénaristicky odvedené dílo, které dosahuje světové úrovně. Člověka vtáhne chytré rámování příběhu skrze oči sympatické ústřední postavy. No a brilantní kombinování filmových záběrů s těmi dobovými dodává snímku na velikosti i důležitosti. Jednoduše velká pecka, které chybělo jen učesanější zakončení s lepším tahem na branku. ()
Film, který patří k tomu nejlepšímu z české kinematografie a snese srovnání s čímkoliv z celosvětové produkce. Některé scény jsou audiovizuálně lahůdkové, všechno funguje jak má a jako bonus je to dokonale pochopitelné i pro diváka, který o tehdejších událostech neví vůbec nic. Mádl chytře využil své filmařské schopnosti, aby to celé působilo ještě velkolepěji, než na co měl peníze. Fanoušek Triera nebo Vachka může namítat, že je to místy až moc hollywoodské, ale já byl velmi potěšen. ()
Kdybych chtěl být zlý, tak napíšu něco ve smyslu, že je to furt myšlenkově podnětné jako Přemluv bábu (a že tam jednoho dědka zrovna přemlouvají). Ale nebudu. Ono je to totiž furt ta stejná historická exploatace, jako každý rok v kinech. Havel, Mašíni, Horáková, já už nevímcoještě. Líp po srsti to vlastně ani být nemohlo. Hodní novináři, státotvorné instituce, zlý Rus. A ani to by nevadilo, kdyby to opravdu fungovalo jako thriller. Jenže od půlky filmu začnou drhnout motivace postav a na konci jenom kroutím hlavou a nechápu, proč proboha činí tak jak činí. PS: Najednou se i ta Volha vedle Vln zdá jako nedoceněný a subverzivní masterpiece. Doceňuji zpětně. ()
Po tom slabším filmu o Vietnamci na střeše přichází tentokrát Mádl s výpravným, velkolepým a po všech stránkách kvalitním filmem, a vypadá to, že Pojedeme k moři nebyla náhoda a ten člověk je fakt chytrý a talentovaný (a že na to vůbec nevypadá, co?:)) Film pojednává hlavně o nepříliš známé úloze, kterou sehráli pracovníci Československého rozhlasu v srpnu 1968 a je dobře, že byl natočen. Závěr je strhující. A Vojtěch Vodochodský je už definitivně hvězda. Tohle bude jistě český kandidát na Oscara a byť je o třídu či dvě lepší než Zápotek a Bratři, obávám se, že téma nebude v USA nikoho zajímat. Na Lvech ale očekávám nominace ve všech kategoriích kromě animáku a dokumentu (tedy i tam, kde by si to zasloužily jiné filmy). Zápory? Snad jen podivný casting mladšího bratra hlavního hrdiny, který je prezentován jako malé děcko, o které se musí ten starší starat, a přitom při pohledu na ně nejde pořádně poznat, který je starší. Odpady ignorujte, jsou od dezolátů a hejterů Mádla a neviděli to. Kdo viděl, tomu se to líbilo. Divácká známka 1.04 (rekord)! ()
Velký a špatný. A velký špatný, jak se nad tím náš národ dojímá. *** Akční melodrama s přepáleným zvukem, obrazem, střihem i patosem, herojové Československého rozhlasu, dle scénáře jediné zbývající tuzemské bašty pravdy a odvahy, berou všechno ustavičně smrtelně vážně, hloupý scénář dovolí spoustu nesmyslů, počínaje naprosto nevěrohodným protlačením jakéhosi neznámého Tomáše Havlíka do jejich přední linie, a pak je ani nezajímá, že mezi sebou mají prokazatelně udavače, jedna melodramatická pitomost se vrší na druhou a korunuje jim konec, kdy Pavla bohužel v tom autě se studenty nezastřelí (to by ještě možná té dvojrozměrné báchorce aspoň dodalo jakýs takýs náznak hloubky, kdyby se dobře uchopila Tomášova reflexe), ale odjede si do Rakouska a za pár dní píše domů, že dostal azyl, ale Tomáš za ním neodjede, přestože do poslední chvilky mu nezáleželo vlastně na nikom jiném než na bráchovi, z Rozhlasu odejde, protože nepodepíše další spolupráci, Pauhofové jako o půlku mladší cucák dospěle vysvětlí, že někdo musí být platný tady doma, a nakonec sedí u stolu nad hrnkem čaje v prázdném holobytě, když tu se ve dveřích objeví z Rakouska se uvědoměle navrátivší mladší bratr celý oháknutý v džínsu od hlavy po paty, aby mlčky přiložil polínko do kamen. No uff. A Češi tleskají. *** Za samostatný komentář stojí naprosto debilně vybrané doprovodné dobové písně (z nichž polovinu mám jinak moc ráda), protože z kontextu filmu bolestivě trčí jako otevřená zlomenina. Nejhůř mi jednoznačně bylo, když okupační vojáci rozstříleli to auto se studenty, kamera se vyžívá v záběrech a Hana Hegerová do toho pomalu lascivně zpívá erotickou píseň o tom, jak (ne)ubránila svoje čerešně pod blůzkou zelenou halůzkou. *** Takhle okradeně jsem se po filmu cítila naposledy, když v Bohemian Rapsody zmršili Queeny. *** A o to víc jsem teď zvědavá na Konec světa. *** (V Pilotů, s R., 2. 9. 2024) *~ ()
Parta úžasňáků cloumající s českými dějinami prostřednictvím mikrofonu a vln. Silný příběh, velké emoce. Rezonovalo to se mnou celou dobu. Vizuálně velká pecka. Ty přechody mezi archivními záběry a současným obrazem? Páni! S ohledem na to, co se teď děje s médii u nás i na Slovensku, dost aktuální! ()
Mádl vytáhl svůj režisérský um na úplně novou úroveň. Ano, téma je už 100x vytěžené a pro náš národ obzvlášť bude zřejmě navždy citlivé. Nicméně způsob, jakým dokázal celý 131 minutový příběh poskládat, skvěle k němu doladit hudbu, srdečným způsobem připomenout, že nic za daného stavu není (a ani nemůže být) černobílé a to vše bez sklouznutí k lákavému patosu? Wow. Ve festivalové atmosféře pětihvězdičková záležitost (jinak střízlivějších 85%). [KVIFF 2024] ()
Už jsme si zvykli, že jsou tuzemské filmy ohlížející se do minulosti řemeslně nadprůměrné, výpravné, skvěle zahrané, v mnoha ohledech ambiciózní. Ale často nabízejí průměrný děj, emočně slabé momenty a poměrně ploché postavy, na kterým nám nezáleží. Ano, tak trochu rýpu do Zátopka, který je zkrátka slabší než Vlny, či do Bratrů, kteří jsou o třídu horší. Jiří Mádl dokonale vyzrál a předkládá klíčový úsek naší historie suverénně, sofistikovaně, zaníceně a s vypravěčskou bravurou. Už jeho debut nejel pouze k moři, ale i k hravosti, uvolněnosti a přirozenosti. Nijak neexhiboval ani Na střeše, kdy dal vyniknout hercům, několika fajn detailům i milému humoru, ale už byl přeci jen uloudanější a povrchnější. Teď si vybral daleko větší a důležitější téma. Sice není nijak zvlášť originální, místy zjednodušující, jindy s několika „úpravami“ v zájmu dramatizace, navrch s vydatným závěrečným patosem. Ale jsou to pořád spíš drobnosti, jako třeba ta, že médii nepolíbený (a bez jakéhokoliv rozhledu) se hlavní hrdina účastní všech důležitých jednání. Tím je každopádně řadový technik, který z obav o odbojného mladšího bratra svolí ke spolupráci s StB, kdy samozřejmě jeho další kroky už budou jiné, odvážné. Mádl nejenže skvěle trefil vztah osiřelých sourozenců, on se solidně dostává pod kůži i s dalšími postavami redaktorů (mezinárodního života) Československého rozhlasu. Představuje nám tým idealistů i pragmatiků, tvůrci přihazují drobná spiklenecká vítězství nad cenzurou, aby vše završili klíčovými momenty, díky kterým hrstka odvážných po noci na 21. srpen pokračovala ve svobodném vysílání. Herci jsou zatraceně spolehliví, Vojtěch Vodochodský nebyl mou krevní skupinou, ale vše odpuštěno, následují ho další, kdy mě osobně nejvíc oslovili Stanislav Majer a Tomáš Maštalír. Mádl předvedl vymazlený styl, obšlehnutý ze západních retro thrillerů, jeho kus je srozumitelný, sebevědomý a dynamický. Klobouk dolů a těsně pod vrcholem. ()
Vlny jsou film, který klidně mohl vzniknout v Turecku. Což je jedna z těch kinematografií, které jsou poeticky rozkročené mezi realistickou tradicí evropského filmu a bombastickou expresivností populárních filmů z Asie. Vlny jsou řemeslně zdařilé, vypadají draze a atraktivně a jejich zaměření na hrdinství a dramatický příběh zřejmě u českého publika, navyklého na to, že s komunistickým režimem se vypořádávají hlavně komedie, rezonuje. Bouřlivým ovacím ve Varech i v Hradišti očividně nezabránila ani tezovitost, schematičnost ve vykreslení postav (ano, komunisti jsou permanentně načuření týpci, co stále řvou, vyhrožují a nebo lidi rovnou bijí) a místy až úsměvná snaha mít z filmu velký thriller (takže postavy někam neustále dramatickou jdou či běží za zvuků tepavé hudby). Je to ten typ Velkého národního filmu (tm), co bude nejspíš domácím publikem vynášen do nebes jako něco "konečně světového", byť v zahraničí se mu nejspíš bůhvíjak dařit nebude. ()
Tretí režijný kúsok populárneho herca testuje hranice toho, kam môže siahať český veľkofilm. Uveriteľné kulisy, strhujúca téma, presah do súčasnosti a v druhej polovici nesmierne napínavý thriller. To všetko zabalené v prvotriednom remeselnom aj hereckom balení. ()
S názory Jiřího Mádla se ne vždy zcela ztotožňuji (on například patří k těm, co si myslí, že bychom si sem měli nastěhovat celý třetí svět), ale jako režiséra jej respektuji a sleduji jeho abych tak řekl zrání. Leckdo si tohoto chlapce vybaví ve Snowborďácích s Vojtou Kotkem coby pubescenta a ejhle, máme tu dospělého chlapa, který se vskutku nebál sáhnout na téma které zde ještě nebylo zpracováno. Ono ruku na srdce, na téma roku 1968 a okupace toho zpracováno bylo po hříchu minimálně. Vlastně mne ted krom ne zcela povedeného Palacha napadá jen Hořící keř a to ještě ani nerežírovala Češka. Vlny přichá do kin ve skvělém načasování. Jednak je leckdo stihl krátce po smutném výročí vpádu ruSSáckých vojsk do naší republiky a zároveň můžeme se stále větším zděšením sledovat co ten ruSSácký primitivní odporný vychlastaný buranský stepní národ, ta slepá vývojová větev lidstva (jak by řekl pan Darwin) , co dělá za zvěrstva na území sousedního státu. Mile mne potěšilo, že kino nenavštívili jen postarší diváci a k, mladší ročníky nás, takzvaných dětí Dr. Husáka. Moji v to nevyjímaje, mnohdy jsem tam viděl celé rodiny i s odrůstajícími dětmi. Strašně mne to potěšilo, protože tohle je nutné pořád opakovat i jim když se ten rok 1968 zdá jako pravěk. Vždyť v té době nebyl internet ani mobily! Úplně slyším jedno z potomků.. :-) . Já dal dětem v autě ještě před kinem lehkou historickou nalejvárnu, aby se alespoň trochu chytaly na časové ose. Btw. mám dojem, že tohle v dějepise ještě nebraly a kdo ví, zda se k tomu dostanou. Mnohdy jsem slyšel stížnosti rodičů na to, že se biflují kdo kde zakopl či si koupil placku tenkrát v Horním či Dolním Egyptě, ale na poválečnou historii a Sametovou revoluci se mnohdy po hříchu nedostanou, nebo to je průlet v rámci jedné hodiny... Což je šílené. Pak se nemůžeme divit, že nás tu stále otravují lidské zrůdy typu Konečné a spol... Kdosi moudrý dokonce navrhl nejdříve učit dějepis 100 let zpátky a pak teprve začít velkým třeskem, brachiosaury a přes australopitéky pokračovat k Žižovi na Bílou horu a dál... No něco na tom je. Mádl ve filmu umně používá filtry, film je zrnitý, barevně působí lehce vyčpěle jako když se díváte na první vyšisované fotky ze zedmdesátek. Diváka to sice pěkně odnese na retro vlně zpátky, ale musíme si uvědomit, že i tehdy byl reálný svět ve Full HD a normálně barevný :-). Měl jsem trochu strach jak se popere se samotnou invazí a díky výše popsanému šikovně propojil dobové záběry s těmi nově natočenými. Vše bylo v barvě, nikde nebyl kontrast mezi herci hranou barevnou částí a vkládanými černobílými dokumentárními záběry, točenými tenkrát. Díky tomu si také reálně vystačil s jedním ruSSáckým transportérem, tankem a nákladním Zilem či co to bylo. Film provází nabušený soundtrack známých hitů ze šedesátek, nicméně mne zamrzelo, že tam byly i dvě písničky, které už byly použity v Pelíšcích. Kdo ho zná, jistě si řekl, že tam Mádl mohl dát něco jiného. Přeci jen ta doba byla co se týče hudby plná skvělých věcí a je z čeho vybírat i dnes. Místo toho se ve filmu vsadilo na klasické hity, které byste našli na každém CD best of Czech seventies... Naštěstí, ač tu píseň miluji, nebo snad právě proto, jsem byl rád, že k tankům na Václaváku nešoupnul Píseň pro Martu. Herecké výkony byly super , Vodochodský hrál dobře i ostatní. On je takovým typem obličeje té dobé a proto asi i hrál ve Filmu Jan Palach. No a jsme u scénáře. Tam to lehce vrzlo. Jistě si nikdo nebude dělat iluze, že ač velmi zlehounka tály ledy a to až od roku 1967, měli tam soudruzi nejen u mikrofonů sakra prověřené lidi a ano většinou soudruhy komunisty. Ve filmu to ale vypadá, že rozhlas byl jakousin výspou svobodného odboje uprostřed komunistického Československa. Tam byli ti hodní, všichni včetně ředitele a venku byla ta zlá STB a bolševický prezident Novotný a pluky SNB. Samozřejmě co se týče událostí pak, jede se celkem podle historických linií a všichni v rozhlase co v tomto ,,odboji'' účinkovali, případně se snažili po letech lhaní a propagandy nabídnout do éteru lidem konečně i pravdu si zaslouží respekt a vzpomínku. Je tedy dobře, že je tento film připomněl. Jak už jsem psal jinde... Baví mne historie, ale ta nezná kdyby... Přesto by mne zajímalo kam až by ten socialismus s lidskou tváří bez okupace dospěl? Lidi v ulicích se nechtěli vzdát vůdčí role strany a jejích představitelů. Naopak, všude na letácích lze číst, že za ní stáli i po okupaci. Ale co to bylo ta strana a ti aparátčíci? Stále komančové. Stále síla, co zde zlikvidovala demokracii a svobodu, podporovaná armádou, lidovými milicemi, STB a SNB. Dubček byl komanč jak poleno, generální tajemník strany! Co na tom, že se fotil v plavkách na plavečáku, bavil se se sprostým lidem a tím byl serebrita oproti těžkým předchozím bolševikům typu Zápotockého, Novotného a Gottwalda... To by mne fakt zajímalo jaký komunisticko-socialistický skanzen by tu vznikl. Každopádně film doporučuji a dávám za 4 vlny. * * * * () (menej) (viac)
Mádl je frajer. A kameraman, zvukař, skladatel a střihač taky. Světovej film. ()
Ten film až tak dobrý není ..hlavně přezvaný zvuk, skvělý střih, vynikající práce s triky, skvělé masky, dost dobrý casting hlavně vedlejších rolí, dramatická hudba a výběr největších hudebních fláků jej dělají... Takže vlastně je fakt dobrý, že :-) .. V kině na velkém plátně a ideálně ve vyprodaném kině jako skupinový zážitek velmi silné.... Ovšem za hodinku, dvě už z něj až tolik v hlavě nezbude. Prostě umí krásně vydráždit smysly. Jeho síla je hlavně v tom, že velmi dobře připomíná zásadní události naší historie, které nesmí být zapomenuty. ()
Jirkovi Mádlovi se podařilo něco, co se v současné české kinematografii jen tak nevidí. Natočil film, který je kvalitou na evropské úrovni. Odvyprávěl příběh, který bez nějakého patosu a černobílosti funguje dobře jako historická výpověď, ale zároveň i jako paralela k současné době a nedávným událostem jinde než u nás. Těch 130 minut uteče jako voda a po konci snímek pěkně rezonuje, což potvrzuje i mohutný divácký potlesk na letošní premiéře ve Velkém sále. [KVIFF 2024] ()
Extrémně aktuální, emocionálně nabité, herecky famózní a koule šimrající. ()
Ani se nechce věřit, že před 10 lety ten stejný režisér stvořil píčovinu Pojedeme k moři. Jirka Mádl udělal za 10 let extrémní progres, protože, nebojím se napsat, že tento film snese světová měřítka a vlastně mu po technické stránce nejde takřka nic vytknout. Vytknul bych snad jen to, že na mě film nijak nezapůsobil z hlediska emocí, ačkoli zpracovává velmi silné téma našich dějin a téma které se znovu stává o něco více aktuálním a obsazení Táňi Pahofové do role, pro kterou se absolutně nehodila. Připomíná mi to obsazení Cate Blanchet do filmu Borderlands. Trošku to na mě působí jako volba na základě toho, kdo měl zrovna čas a známé jméno. Také mě ve filmu dost sral ten mladší brácha hlavního hrdiny, který měl až příliš výrazný ksicht a taky protože z nějakého důvodu nemůžu vystát pohled na extrémně tenké lidi, zejména mužského pohlaví. Zbytek byl super. Ani přes dlouhou stopáž film neobsahuje takřa žádné nudné pasáže, které by tam neměly význam a své místo. Z každého záběru na vás dýchne dobová atmosféra či minimálně to, jak si ji představuji. Potěšilo mě obsazení známých herců a překvapil mě Vojtěch Vodochodský, který si s velkou rolí poradil velmi slušně. Jiří Mádl si tímto filmem napravil režisérskou reputaci a hlasitě si řekl o další velké filmové projekty. Filmů na srovnatelně vysoké technické úrovni už u nás bohužel moc nevzniká. Velmi dobrá práce. [80 %] ()
Geniální počin, hoden hollywodské konkurenci. Těch novodobých českých počinů inspirující se komunistickou dobou tu je na můj vkus přehršel. Proto jsem byl z Vln zpočátku skeptický. Ale Mádl posunul české historické drama na úplně jiný level. Scénáristicky je to velmi lehce odvyprávěný příběh, který je ale protkán neskutečně dobře odvedenou filmařinou. Technická a hudební stránka filmu je právě to, co dělá tento počin našeho "snowboard-rafťáka" prvotřídníma a dost možná tím nejlepším za poslední dobu z české tvorby. Kombinace dobových záběrů s těmi filmovými, samotný filtr či dechberoucí scény doprovázené hudebními perlami. To bylo něco, co jsem si jako filmový fanoušek velice užil a vychutnával plnými doušky. Jirka Mádl je neskutečný talent. Bravo! ___ (Cinestar, Hradec Králové) ()
Súvisiace novinky
Jubilejní 50. ročník Letní filmové školy se blíží
50. Letní filmovou školu Uherské Hradiště zahájí ve světové premiéře komediální snímek režiséra Šimona Holého Hello, Welcome o třech herečkách, které se společně vydávají na festival do Karlových… (viac)
MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů
V sobotu 6. července skončil 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V rámci slavnostního zakončení byly samozřejmě rozdány festivalové ceny, a jak jsme zde psali, hlavní ocenění… (viac)
V Karlových Varech byly rozdány ceny
Po rozmanitých devíti dnech končí největší tuzemský filmový svátek, jímž je Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Během jeho 58. ročníku bylo na plátnech karlovarských kinosálů uvedeno na 180… (viac)
Reklama