Vlny
Waves
Réžia:
Jiří MádlScenár:
Jiří MádlKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Simon GoffHrajú:
Vojtěch Vodochodský, Táňa Pauhofová, Stanislav Majer, Vojtěch Kotek, Martin Hofmann, Tomáš Maštalír, Igor Bareš, Marika Šoposká, Petr Lněnička (viac)Obsahy(1)
Praha 1967 – Tomáš vychováva svojho mladšieho brata Pavla, sám sa o politiku nezaujíma a snaží sa aj brata od nej držať čo najďalej. Za podivných okolností sa Tomáš nechá naverbovať ako technik do prodemokratickej zahraničnej redakcie Československého rozhlasu, tá získava stále väčší vplyv na spoločnosť a Tomáš sa tým dostáva do nebezpečnej situácie. Film mapuje malú komunitu vo vnútri vysielacích štúdií, ktorá prostredníctvom mikrofónu menila spoločnosť. (Slovenský filmový ústav)
(viac)Recenzie (433)
Rok 1968 analytickou optikou katastrofického filmu je sice lákavá premisa, ale Vlny táhne ke dnu zahnívající melodrama o nezajímavých postavách. Vyprávěj mělo na českou kinematografii zcela zhoubný dopad. Tipy na lepší filmy, více či méně příbuzné: - Krvavá neděle (2002) - Drazí soudruzi! (2020) - Staříci (2019) ()
Ta pátá hvězda je za Matušku a naprosto bezchybnou dramaturgii užité hudby, soundtracku nevyjímaje všechno ostatní tu už řekl někdo jinej. ()
Jirka Mádl natočil film, ktorý ocenia predovšetkým diváci znalí historických udalostí dotknutého obdobia, a teda predovšetkým československé publikum. Neviem ako bude film fungovať pre zahraničné publikum, kde absentuje akýsi kolektívny biľag prežitého, no aj z čisto filmografického pohľadu sa jedná o zručne napísaný a natočený kúsok, ktorý ponúka napínavý a dramatický pohľad na toto prelomové obdobie, pričom mu nechýba celé spektrum emócií, a tiež ideí, ktoré sú (žiaľ) nadčasové aj do dnešných dní. 4,5* ()
Jeden by řekl, že dělat film o Pražském jaru a zachytit autenticky dramatické okamžiky posledního svobodného vysílání ČS rozhlasu by po 56letech s pomocí pár předních českých herců mohlo vyznít jako tradiční filmová retrospektiva na televizní obrazovky s prvkem po bitvě je každý generální tajemník, tak se s tím poperte. V tomhle případě rozhodně ne! Nejen, že Jirka dokázal postoupit o další krok na režisérské židli, on se právě stal předním českých režisérem, který nám po Vejdělcích, Adamcích, Hřebejcích ukázal jak lze zpracovat složitou látku s citlivým lidským příběhem a parádním filmovým řemeslem. Zvlášť kamerové přejezdy a švenkování byla slast vidět v českém filmu, stejně tak obraz se zrnem, který nádherně zapadl do starých záběrů skutečné události v létě 68 a po příjemné chvilce uvolnění s politickými představiteli Svobodou a Dubčekem, Brežněv přitáhl okupační řetězy a rozjel nehezké události, které ve filmu skvěle gradovali. A herci bez výjimky hráli nadstandartně no comment. Nejen, že 10minutovej potlesk ve Varech byl naprosto zaslouženej, zároveň už je o vítězi na Českých lvech rozhodnuto a né v jedné kategorii. Stejně tak filmu přeji jakýkoliv úspěch i za oceánem. Jiří Mádle dokázals to jen tak dál. 85% +režie, scénář Mádl, kamera Žiaran, hudba Goff ()
Rok 68 ve filmu po x té, ale tentokrát uchopeno mladou filmovou generací, takže míň dokumentárnosti, míň psychologie, zato víc akce, emocí, klipovitosti, muziky a polopatického vysvětlování pro nepolíbené znalostmi pražského jara, a hle ono to fungovalo. Tohle se dá poslat za hranice a ikdyž se tam z toho nikdo na zadek neposadí, nemusíme se za to stydět. Vlastně jsem na Mádla hrdej, pětihvězdičkový je úvod a závěr, to ostatní je interiérové drama (ikdyž slušné ) za čtyři. Nikdy jsem nemusel plašana Vodochodského, ale tady musím smeknout, ta role mu sedla dokonale. Ovšem nejsilnější byla scéna řežby studentů na začátku - kamera, střih, hudba, napětí, emoce, to sdělení divákovi, co je totalita se povedlo v jedné minutě víc než v Bratrech (2023) za celý film - to byl pro mne skvost světových parametrů. Asi nejlepší scéna v českém filmu za posledních dvacet let. ()
Velmi povedené. ()
The Republic that Rocked, akorát že ani trochu veselý a udivujícím způsobem líp natočený. Film o rudejch zrůdách, který rozhodly nás okupovat, si těch pět rudejch hvězd zcela zaslouží. ()
Nebudu chodit kolem horké kaše - bylo to dobrý. V některých momentech až skvělý. První polovina mě, přiznám se, tolik nezaujala, ale druhá půlka (od momentu, kdy vstoupí do ČSSR vojska Varšavské smlouvy) už jsem byla plně ponořená v příběhu - natolik, že mi až ukáplo pár slz na tvář. Velmi cením soundtrack, takhle dobrý se v českých filmech jen tak nevidí. Ale co hlavně musím ocenit, je Jiří Mádl - taková láska k filmařské profesi, která je vidět z toho filmu, to je radost. Byla bych opatrná s označeními jako nejlepší film, co kdy vzniknul či zjevení na poli filmu, ale na české poměry tohle rozhodně patří mezi ty nejlepší. ()
Možná je můj pocit dán i tím, že velké množství výtvorů české kinematografie jde mnohdy zcela mimo mě, ale nebál bych se Vlny označit za jeden z nejlepších českých filmů posledních let. Tím spíše, když zobrazuje téma, které se i s ohledem na Ruskem vedenou válku či události posledních měsíců u našich východních sousedů, bohužel opět stává nesmírně aktuálním. Ale zpět k samotnému filmu... V první řadě bych chtěl pochválit Jiřího Mádla. Kdo by to byl ty roky zpátky řekl, že z klučiny, který v komediích pro puberťáky jezdil na raftu/snowboardu a sprejoval na zdi, vzejde režisér schopný vytvořit takto silný snímek. Příběh je vyprávěn velice poutavě, vyvolává emoce a i díky dobovým záběrům působí nesmírně autenticky a lidsky. Výborná hudba a obsazení celý zážitek ještě umocňují. Při záběrech z okupace místy mrazí. Je z toho cítit důraz na to, že existují hodnoty, která má smysl bránit za každou cenu. A zato patří tvůrcům velké díky. ,,Jsme s vámi, buďte s námi!" ()
O level lepší než taková ta každoroční "na český poměry slušný" klasika. Mádl má nějaký triky v rukávu. Z herců si to pro mě ukradl pro mě snad dosud zcela neznámý Majer. Ne že by toho od něj jeho role vyžadovala zas tak moc, ale jeho Weiner je prostě neodolatelný giga-chad a daddy a bůh ví co ještě... 8/10 ()
Rozhodně český film, který svojí kvalitou a zpracováním přesahuje hranice naší země. ()
Zhlédnuto v kině | Po vlnách pozitivních ohlasů jsem se i já vypravil do kina zhlédnout nejnovější počin Jiřího Mádla, jenž v intenzivních 130 minutách mapuje období od října 1967 do srpna 1968 z pohledu mladého pražského rozhlasového technika Tomáše (Vojtěch Vodochodský). V centru dění pak stojí zahraniční redakce Československého rozhlasu, tedy redakce „mezinárodního života“. Vlny tak vykreslují charismatickou skupinu rozhlasových novinářů a vedle fiktivních postav, jako je Tomáš a jeho bratr Pavel (Ondřej Stupka), který působil ve studentském hnutí, pracují se skutečnými jmény a osobami z tehdejší redakce, jako jsou Milan Weiner, Jiří Dienstbier či Věra Štovíčková. To je pravděpodobně silnou a zároveň slabou stránkou filmu. Na jedné straně se Mádlovi v barvitém, emotivním a působivém snímku daří získat zejména mladé publikum pro nedávnou historii země a působivou společenskou angažovanost rozhlasu. Na druhou stranu však navzdory mnohaletému výzkumu, který filmu předcházel, nedokáže při líčení událostí dostát historicko-kritickému přístupu, protože musí v rámci své filmařské práce přistoupit na zjednodušení. To je zřejmé například na postavě Milana Weinera, který v roce 1945 vstoupil do komunistické strany a psal propagandistické knihy o čínském komunismu, což snímek zcela opomíjí zmínit. Přesto jsou Vlny esteticky vytříbeným filmem, který pomocí autentických kostýmů, střídání napětí a působivě namíchaných záběrů z filmových a archivních materiálů přibližuje divákům i v roce 2024 význam výjimečného příběhu Pražského jara. Odvaha malého redakčního týmu, který se vzepřel státní cenzuře a šikaně ze strany tajných služeb a poskytoval obyvatelstvu nezávislé zpravodajství, je i dnes obdivuhodná a nutí k zamyšlení. ()
| Česká televize | Parádna vec, až je človek hrdý na to, aké dobré filmy sa v Česku a na Slovensku točia. Mádl je neskutočný talent, réžia je remeselne celosvetová, scenár zrozumiteľný a tempom film nedokáže nudiť. Sú tu pretlačené archívne zábery do záberov nakrútených, sú tu super postavy, ktorým fandíte a celkovo film diváka uhranie všetkými elementami, pretože skoro všetky fungujú. Výborná vec, prajem tomu nomináciu na Oscaroch. Viac TU. | Hodnotenie: 9/10 | ()
Vojtech Vodochodský exceloval. Jen jsem si na konci filmu jeśtě přála, aby v bytë Havlíků zazvonil domovní zvonek. Jediné co bych vylepšila je více si pohrát s výběrem písní a být trochu originální. Vždyť z té doby je takový výběr krásných a chytlavých písní. Takto to až příliš kopírovalo Pelíšky a to je škoda. I když musím přiznat, že u Čerešní to emočně zafungovalo a na text jsem v té chvíli ani nepomyslela. ()
Kdybych dal Vlnám 4*, dokázal bych si to patrně obhájit snáz než plný počet, protože Vlny samozřejmě mají své nedostatky, např. pomalejší rozjezd, kdy scénář krapet šustí papírem a chvíli trvá, než si film získá divákovu důvěru a vtáhne ho do děje. Některé příběhové linky zas působí příliš nahodile a zbytečně, jako již v traileru avizovaná zápletka hlavního hrdiny s Věrou Šťovíčkovou (ale když máte ve snímku Táňu Pauhofovou, tak to samozřejmě musíte využít, že...). S přibývajícími minutami si ale všechno sedá a graduje do emočně a technicky mimořádného závěrečného segmentu, byť souhlasím s výroky, že film jako kdyby ke konci nevěděl, kdy má skončit, a tak přichází série scén, které by příběh hezky zakončily, ale namísto toho přichází další a další, kdy ta poslední už je jenom ok. Vlny si však podle mě to plné hodnocení zaslouží, a to nejen za to, že se snaží pozvednout převážně nízkou úroveň současných českých filmů, ale taky se jim to daří, ať už jde o kameru, zvuk, herecké obsazení či zdařilé zprostředkování atmosféry Pražského jara a následné invaze, aniž by snímek sklouzl do přílišného kýče či patosu. Před samotnou projekcí se trailery na jiné české filmy letošního roku zdály nekonečné, i když měly jen dvě až tři minuty, zato následujících 131 minut s Vlnami uteklo jako voda. ()
Masterpiece po všetkých stránkach. ()
Pak že v Čechách nejde natočit historické drama, které má solidní scénář, solidní herce, sebevědomou režii a ještě dobře vypadá. Sice je pár věcí, které jsou zřejmě nutnou obětí dramatizace a způsob, jakým se jedné z hlavních postav scénárista a režisér v jedné osobě zbavil, je tak trochu z rodu "nevím, co bych s tím člověkem dělal, až půjde do tuhého," to jsou ale nakonec jen drobné výtky. ()
Ačkoliv nejsem fanda toho, jak se čeští tvůrci drží furt protektorátu nebo socialismu (respektive se to tak může zdát), tak tenhle kousek to dělá s dostatečným drivem na to, abych mu to prominul. Dokonce i myslím, že by na něj měly chodit děcka se školou! Může se na něj podívat 13 letej kluk nebo průměrnej Amík, kterej o naší historii neví nic a bude jak strhnut dějem tak i poučen o tehdejších poměrech i o to, co život před rokem 1989 znamenal. Ani si nevzpomenu na českej film, kterej tahle funguje na mezinárodní úrovni (Vždyť tam hraje Gary Oldman i Zac Effron, kteří se pro své role dokonce naučili mluvit česky!). Na český poměry je to příjemně natočeno, takže jsem si to užil i vizuální stránce. Krásné barvy, zrno, záběrování, střih, na začátku montáž a v závěru prostřehy na archivní záběry z invaze. Také často furt vyhrávají nějaké hity (avšak ve vhodných chvílích rozhlasového odboje, takže to nenarušuje jinak tragické vyznění). Nedostatky? Snad jen postavy jsou příliš jednoduché a nepříliš psychologizované, přičemž postavy často bývají tím, proč se k filmům rád vracím. Na těch to však nestojí. Vlny jsou o řádce z dějepisu. O tom, jak se tehdy rozvolněný systémový útlak opět upevnil, když k nám vtrhla varšavská vojska. Co bylo potom? Normalizace. Co to znamenalo? Tragédii, která naši zemi postihla na další 2 dekády. Takže si lze říci, že menší důraz na postavy poukazuje na to, že lidé byli/jsou oběťmi větších dějinných událostí, ale tvůrci asi spíš tušili, že již takhle to bezvadně funguje, a že chtějí film o rozumné délce. Mě by ale vůbec nevadilo, kdyby to šlo ještě do větší hloubky a šířky a mělo to třeba 3h, kdyby to fungovalo jako Scorseseho Casino. ()
Po dlouhé době můžu napsat, že jsem více než pyšný na českou kinematografii. Jiří Mádl zasluhuje nejvyšší uznání spolu se všemi zúčastněnými. Režie, kamera, střih, scénář, hudba a v neposlední řadě herecké obsazení bez chyby. A samotný příběh mne dokázal upoutat do sedačky a pustit až několik minut po skončení. Více takových filmů i s tímto tématem aby se lidi konečně probrali z té "demokratické" letargie. Ještě jednou - klobouk dolů. ()
Přeumělkovaná soap-opera ve stylu Haliny Pavlowské s přehnaně cocky prvoplánovými kamerovými kompozicemi, která se s parukovaným Vojtou Kotkem v čele snaží tvářit epesně věrohodně historicky a kde jediní lidé, kteří vidí do podstaty pravdy nosí brýle... Vydržel jsem cca 40 minut. Hvězdička za koule něco takovýho natočit, jako osvěta historie asi lepší než televizní dokumenty. * Přeplněné pardubické letní kino s představením filmu panem režisérem... (To představení bylo asi lepší než film samotný, jen za to rozdávání repelentů se kterými návštěvníci letňáku neumí rozumně zacházet bych pana režiséra pokáral.) ()
Súvisiace novinky
Českým kandidátem na Oscara budou Vlny
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která mimo jiné každoročně stojí i za udílením cen Český lev, v úterý 10. září 2024 prostřednictvím tiskové zprávy oznámila výsledek hlasování svých… (viac)
Finále Plzeň láká na exkluzivní premiéry
Filmový festival Finále Plzeň nabídne divákům exkluzivní možnost zhlédnout řadu premiér a předpremiér českých filmů. Od 20. do 25. září se v západočeské metropoli představí snímky, které teprve čeká… (viac)
Jubilejní 50. ročník Letní filmové školy se blíží
50. Letní filmovou školu Uherské Hradiště zahájí ve světové premiéře komediální snímek režiséra Šimona Holého Hello, Welcome o třech herečkách, které se společně vydávají na festival do Karlových… (viac)
MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů
V sobotu 6. července skončil 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V rámci slavnostního zakončení byly samozřejmě rozdány festivalové ceny, a jak jsme zde psali, hlavní ocenění… (viac)
Reklama