Lékořicová Pizza

Ještě ani nebyl na světě a jeho otec už s Paulem Thomasem Andersonem natočil čtyři velmi dobré filmy. Že mu sedmdesátky jdou, dokázal režisérský chameleon Anderson už v Hříšných nocích, kde rovněž dbal na dobový detail, nabízel dlouhé záběry, budoval atmosféru a jeho svět dýchal a hýřil životem. Platí to i tady, jenže překvapivě nejvíc drhne hlavní dějová linka. On se snaží ještě něco vytěžit z několika někdejších druhořadých dětských rolí, ale zároveň chce rozjet vlastní byznys, protože se opravdu nechová jako typický teenager, ona mu s jeho četnými nápady začne pomáhat. A tak nějak sama v případě svého života nepočítá s lepšími zítřky. On tvrdí, že ona bude jednou jeho ženou, ona to vidí jinak. Navíc je mezi nimi zhruba desetiletý věkový rozdíl. Atmosféra, herci (debutující hudebnice Alana Haim nakonec ta prsa ukáže jen rovněž debutujícímu Cooperovi Hoffmanovi), detaily, chytlavý soundtrack, aranžmá scén – všechno je znovu vypiplané, všechno je opět v takové konstelaci, že z toho musí být divácký zážitek. Jenže není. Divák se totiž někde za půlkou definitivně ujistí, že ho kupodivu jejich příběh občas poháněný podivnými momenty moc nezajímá. Jsou to vlastně méně či více příjemné epizody z jejich dlouhodobého a měnícího se vztahu, jeho dramatická struktura se ale nečekaně brzy rozpadá. Anderson příliš nezískává ani ze svých (tradičních) temperamentních vedlejších postaviček. Chvíli jsem cítil Crowea, chvíli Linklatera, možná i Altmana. Za mě hrozně málo vtipné a beztvaré. Výsledek navíc subjektivně trvá ještě o půl hodinu víc. (12.03.2022)

Do strhující dramatičnosti a osudovosti některých předchozích Andersonových filmů má tahle prosluněná romance o dospívání velmi daleko. Namísto toho nabízí zabíhavé vyprávění v duchu mladých, nesoustředěných životů. Lékořicová pizza nechutná hned po prvním kousnutí, ale časem se dá projíst k příjemnému nasycení. Více zde. (20.03.2022)

Pro někoho šťastný návrat k Andersonovým kořenům, pro mě bohužel právě návrat k Andersonovým kořenům. Mnohem raději bych viděl nějakou ambiciózní drámu, které posledních patnáct let akademii v pravidelných dávkách servíroval, než rozpačitý výlet do oblíbeného údolí. Tak jako jsem byl kdysi zmatený u subjektivně nepříjemných Opilých láskou, cítím se podobně i dnes, u série řadových historek s podmíněným zcizovacím efektem, kterým chybí pevný základ. Nevím, k čemu je mi psychopat na motorce nebo maniak na benzince. Nahazují obraz doby, který sedmdesátkám dělá medvědí službu a jen zvyšují frekvenci kroužení hlavní dvojice, která k sobě na první ani na druhý pohled nepasuje. S osvědčenými vypravěči potulných mladistvých příběhů nemá ani cenu srovnávat. (25.03.2022)

Paul Thomas Anderson je režíjny chameleón. Dokáže natočiť drsný There Will Be Blood, historický The Master, prehulený Inherent Vice, psychologický Phantom Thread, a keď si už myslím, že jeho tvorbu poznám, tak príde s úplne obyčajnou good-feelingovkou typu Licorice Pizza. Film, ktorý síce nemá mnoho deja a v podstate sa tých 133 minút točí s dvomi postavami akoby v kruhu, kým si k sebe v závere nájdu cestu, ale o akokoľvek zložitú vzťahovku tu tentoraz evidentne Andersonovi nešlo. Toto má byť oddychové spomínanie na sedemdesiate roky dvadsiateho storočia s pohodovou atmosférou, parádnym soundtrackom a živými, dýchajúcimi postavami, ktoré divákovi prirastú k srdcu. Režíjne úplne presné, scenáristicky vypiplané, ale pritom tak obyčajné. Neštandardná romcom pre intoušov. CELKOVO: 7/10 (26.02.2022)

Páči sa mi to v momentoch, kedy postavy prechádzajú jedným neúspechom za druhým. Kedy každá nádej je predzvesťou ďalšieho sklamania. A je jedno či sa jedná o vzťah alebo prácu. Hoci je pravda, že aj tieto vzťahy a práce sú akoby vytrhnuté zo všednej reality. Pôsobia neprirodzene a zvláštne. Na druhú stranu PT Anderson nejako nedbá na to, aby ukázal tradičnú šablónu a skôr sa ju snaží ozvláštniť čím sa len dá. A kupodivu mu to funguje. Hoci tam máme finálny beh a hoci tam máme množstvo iných vzťahových situácií, ktoré poznáme aj z iných filmov. Celé je to ako keby usadené v realite ale situácie sami o sebe - biznis s vodnými posteľami, práca pre politika, návšteva castingovej agentúry alebo aj samotná japonská reštaurácia s čudnými majiteľmi má v sebe niečo čarovne absurdné a milé. Neviem, či je to najlepší film do tejto doby. A samotný režisér má na konte lepšie a údernejšie snímky. Ale hudba, atmosféra a ústredné duo je natoľko zaujímavé, že všetky tie bizarnosti plne akceptujem. Hravé vo svojich detailoch. Úprimné v hlavnej dejovej línií. A Cooper Hoffman je v niektorých momentoch celý tato. (21.02.2022)