Dannyho dvanástka

Po formální stránce jeden z nejstylovějších filmů poslední doby. Ultra fucking cool retro s vynikající kamerou, báječným Holmesovým soundtrackem a bohužel také s neskutečně pitomym scénářem. Kdyby ten stál aspoň trochu za to(mnohem méně postav, mnohem méně lokací, vlastně mnohem méně všeho), jednalo by se možná i o pořádnou filmovou událost. Takhle je to jenom za tří. Ale Soderbergh je frajer a díky tomuhle počinu a plno vychytávkám v něm (přílet do Amsteru) ho asi cpu mezi pět nej režisérů, protože tak jako on se s filmy skoro nikdo jiný nemazlí. (10.01.2005)

Po tom co Nečas z ODS oznámil, že si sice ze svých daní platím sociální pojištění, ale žádnej důchod nedostanu, protože jsme prý špatně hospodařili , / to nevím, jestli jsem jako hospodařil špatně jen já z Nečasem nebo jak? / jsem se rozhodl, přidat k Dannyho parťákům. Pozvu je do naší země , ukážu jim kde je nejvíce peněz a společně okradem Nečase z ODS a já budu mít na důchod. Určitě by to nebyla tak složitá loupež jako v tomto filmu, kde jsem občas nevěděl čí jsem a jak se jmenuju. Naštěstí to bylo docela vtipný, tak jsem se alespoň smál a tím vykazoval známky pro okolí, že tomu rozumím. Taky už mě začala srát Julia Roberts, jeden díl jsem jí ještě toleroval, ale radši budu, když jí budou strkat do filmů na které se nekoukám. Jo a kdo se mě v tomhle dílu líbil hodně, byl Noční Lišák v podání Vincenta Cassela, toho sem pozvu taky. Ten by mohl okrást Klause. To by byl soubjíček dvou superveličin oboru. Noční lišák se svou akrobacií přes bezpečnostní lasery a Klaus se svou kuponovou privatizací. Taky by mě zajímalo kde Pitt kupuje ty luxusní hadry, jsem byl v Hypermarketu, ale ty hadry tam prostě nebyly. (11.07.2007)

Soderbergh tentokráte boduje jen a pouze po formální stránce. Opět se dočkáme výtečné a nápadité kamery, skvělého zapojování filtrů, podbarvené hudby, či krásných kostýmů, jenomže tím to vlastně hasne a dál už není nic, co by stálo za řeč. Obsahově je film až příliš komplikovaný, scénář je zbytečně zmatený, děj je až příliš rychlý a nápaditost a vtip z jedničky je taky pryč. (22.07.2005)

Byl jednou jeden Ocean a ten byl tak impozantní, že dokázal spáchat i takovou loupež, jaká by nikdy nikoho jiného snad ani nenapadla. Tedy nikoho mimo Hollywood, samozřejmě. A ten Ocean měl s sebou partu hustejch týpků, kteří taky stejně jako on zrovna chyběli ve škole, když se probíraly "morální zábrany", takže jim nečinilo problém se s ním do těch bláznivých loupežnických kousků pouštět. To jsme se přesvědčili už v jedničce a tady ve dvojce to je obdobné. Nicméně mám trochu pocit, že autor geniálního loupežnického plánu si tentokrát pozval na pomoc s prosíkem o radu i samotného Harryho Pottera a ten mu nakukal pár fikaných kouzel, protože v reálu by takto překombinovaná akce musela umřít už na samém startu. Když se ale divák oprostí od kombinačních kliček a nechá se jen tak "houpat na hladině a unášet proudem", dá se tohle Soderberghovo dílo dokoukat i bez hrozby stržení mozkových závitů. (11.05.2013)

Roztříštěné zrcadlo se neustále snaží poskládat opět do sebe, velmi promyšleného děje do detailu, ale do sebe nezapadá, a pokud ano rychle vlastně zjistíme, že něco to mu chybí. Steven Soderbergh se snažil diváka, opět držet v napětí, ale při překombinovaných závěrečných scénách se divák rozhodně nenabažil, ale trochu utlumil. Nová vůně tu rozhodně je a příjemný večer s Ocean's Twelwe byla příjemná, akčně pocukrovaná oddechovka, ale poněkud nedotáhnutá do konce. (17.02.2012)