Zelená karta

Zelená karta není špatná, jen podle mě nevyužila svého potenciálu... No a ani si nejsem moc jistý, jestli se Gérard Depardieu hodil do této role. Každopádně filmu jako celku stejně něco chybělo. Podobný a novější Návrh je na tom podle mě lépe, už jen z důvodu, že využil více svého námětu a je vtipnější... (03.06.2013)

Prvních zhruba 15 minut mi ten film vůbec nesedl a tak nějak jsem se bál, že mě Weir poprvé zklame. Díky bohu, nakonec se tak nestalo a potom mě ten film už začal bavit čím dál tím víc a víc. Ve finále je to příjemná romantická komedie, která pobaví, rychle uteče a pár dost dobrých scén (hlavně tu s klavírem, ale třeba i ta s návštěvou rodičů). Prostě se mi to nakonec líbilo a i když je mi teda líto, že se Weir už nevěnuje tomu žánru, který mu jde nejlíp (mysteriózní - hlavně kvůli Pikniku na Hanging Rock), i žánr romantické komedie mu naštěstí sedl překvapivě dobře. Děkuji tátovi za tip. 5* (19.07.2019)

Až někdy budu mít opravdu hodně volného času, zahraji si hru "najdi deset rozdílů". Dám si přetěžký úkol a ty rozdíly budu hledat v amerických romantických komediích. Zelená karta radostně zachovává kliošoidní téma: nejdříve se nechtějí, potom se poznají a pak se chtějí. Ach jo, kdyby tvůrci aspoň přeházeli pořadí. I změna na úkor srozumitelnosti by byla žádoucí. Ale nic. Jako vždy sympatická hlavní dvojka, občas mírně humorná situace a závěr naštěstí není až takový hepáč. (09.12.2012)

Americká Brontosaurka touží po zeleni, formálně se provdá za francouzského drbana s něžnou duší, a myslí si, že to projde bez povšimnutí imigračních housenek. Umírněná romantika s trochu nevýraznou Andie a brilantním Gérardem neurazí a nadchnout ani nemusí. Vztah mezi ní a divákem se vyvíjí podobně jako mezi hlavními postavami. Až k melancholickému obláčku na konci. (01.08.2019)

Špičkový film, zdařilé ztvárnění mimořádně šťastně vybrané látky, herecký koncert dvou osobností. I tak lze zachytit kouzlo nezapomenutelného díla, které ovšem v žádném případě nespočívá v základní, byť aktrativní imigrační zápletce. Multikulturní konfrontace a nevšední pohled do americké levě liberální skutečnosti na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století a francouzství, zastoupeného opravdu nekonvenčním mužem nejen způsobů, ale i životní cesty, je již pravdě blíže. Aby však úplnost v KARTĚ zachycené skutečnosti byla dokonalá, zbývá k tomu dodat milostný příběh plný něžného humorného nadhledu. Oba protagonisté září, a ačkoliv vše končí opravdu nehappyendovým happy endem, dojem jiskřivého vzrušení, nepomíjejícího úsměvu, který čas od času přechází do bujarého řehotu, aby se vzápětí ztlumil do ne snadného zamyšlení či hlubokého, vážného pohledu, zůstává. Zdánlivě kýčový námět, prohnaný hned trojnásobnou koprodukcí, svou nespornou mimořádnou kvalitou opravdu překonává i ta nejsmělejší očekávání a naděje. (31.03.2012)