Země

Natočeno to bylo pěkně, což o to, ale většinou to takhle nefunguje (sama to v záchvatu deprese uznává). Většina žen v podobných případech použije půdu a konopné lano (i když jsem znal jednu, která použila předsíň a drát). Tahle se rozhodla "umřít na divočinu" a jen náhodou se jí to nepovedlo. Ovšem málo uvěřitelný není pro mě jen začátek, ale i konec: vyrovnaná žena středního věku. Teď už nemá koho, s nímž my si mohla trochu popovídat, samozřejmě jen trochu; třeba: to jsem ho picla mezi voči, tos nečekal, co? Já mám dřevo nadělané na dva roky, a co mi chybí na potravinách, dokoupím v kauflandu. Proto snad mi film přinesl více pochyb než optimismu, i když USA je zemí velkých možností: vydupat z horské půdy tak krásnou zelenimu na záhoně ozdobeným plůtkem, kterého si medvěd ani nevšimne, to je množné jen v této zaslíbene zemi. (12.01.2022)

Paní prezidentová z House of Cards si natočila komorní film, kde si střihla i hlavní roli. Herecky to dává s přehledem a režijně s tím taky nemám problém, navíc je to celý natočený v naprosto překrásné přírodě, to prostředí samo o sobě přidává body. A pak je tady ta myšlenka ohledně žalu, samoty a životního restartu i za cenu toho, že u toho můžete umřít. Na jedné straně člověk, kterej odmítá pomoc, brání se tomu a chce si to "vyžrat" celý sám. Na druhé straně člověk, kterej podá pomocnou ruku i za cenu odmítnutí, protože mu to není jedno a nechce to nechat jen tak být. Za mě milý překvapení, i když hodně smutný... připravte si kapesník. (06.06.2021)

Po sérii comiksových filmov si Robin Wright strihla režisérskú veľkú premiéru a vytvorila silný komorný príbeh ženy, ktorá opustila svet ľudí a odsťahovala sa na chatu do horskej samoty. Citlivo poňatý snímok s množstvom úchvatných prírodných obrazov postupne obnažuje ženskú dušu. Táto cesta je tŕnistá a náročná. Záverečné vyvrcholenie tlačí slzu do očí a logicky dotvára celý príbeh. Pekný hĺbavý film. (23.05.2021)

Natáčení v éře covidu nasměrovalo některé tvůrce správným směrem. Tentokrát odešla z civilizace Robin Wright. Její uprchlice do divočiny toho sice moc nenamluví, ale kdo něco zažil, ten jistě chápe. Hlavní roli si tak v klidu převzala matka příroda. Jen to umělé ždímání emocí na úplný závěr bylo už zbytečné. (29.06.2023)

Rodinnou tragédií zdrcená žena utíká přežívat do srubu v (nádherně fotogenické) divočině – s její městskou nešikovností na hraně sebetrýzně až sebevraždy, jelikož si nedokáže naštípat dříví či ulovit potravu, a když jde v mrazu na záchod do kadibudky, nechává dokořán otevřené dveře do (ne)vytopené světnice. Ale přežije, především díky chápavému zálesákovi. Zatímco zpočátku mě spíš iritovala, ve druhé polovině už jsem s vnitřním vyrovnáváním (skvělé) Robin Wright souzněl, silný závěr dokonce vydoloval i hezké emoce. (01.12.2023)