VanTom

Jednoduchý námět Stephena Kinga se namísto odlehčené, krvavé vyvražďovačky natahuje snahou o psychologizování, jak hlavní (záporná?) postava skokově propadá pod vlivem Christine aroganci a pomstychtivosti. Jinými slovy, z neprůbojného puberťáka se stává sebejisté hovado; přitom posedlost zabijáckým, samoopravovacím autem se prostě vážně brát nedá. Pravdou ovšem je, že do tohoto ďábelsky krásného veterána bych se i já zamiloval raz dva.

Ústy nenechavého mývalího podvodníčka sice zazněl skutečně trefný popisek lidského konzumentarismu, pohodlnosti a plýtvání, ovšem vedl jen k infantilním, groteskovitě hektickým akcím při kradení jídla partičkou veselých lesních zvířátek. Moralitka o přátelství, polepšení a rodině nemohla být podána schematičtěji, přičemž že záporné postavy vznikly vlastně zapříčiněním těch hodných (nechtěl medvěd jen vrátit to, co mu hlavní hrdina ukradl a zničil? :)), to neřeší. Nicméně dost vtípků rozesmálo (THX, veverka na kofeinu) a akurátně krátký snímek nesundal nohu z plynu.

Samozřejmě to kvůli požadavkům zápletky scénáristé jakžtakž omluvili, ale že (ilegální) přistěhovalkyně po 6 letech v USA nežbleptne slovo anglicky, tím si mé sympatie fakt nezískala. Kromě toho její nerozumění a hispánský šarm jako z televizního sitkomu sklouzávaly k mírné křeči; špatnou manželku (TM) pak chuděra Téa Leoni zkarikovala do neuroticky nevyrovnané hysterky, ještě s nevěrou. Nicméně přitažlivost mezi krásnou Paz Vega a civilním cíťou Sandlerem jiskřila hmatatelně, stejně jako jejich starost a láska k dětem, a vůbec všechny ty racionální brzdy, proč „(ne)hollywoodský“ konec bude jediný možný, i když neuspokojující, měly správnou romantickou význačnost.

Sociálně-kriminální omáčka mi přišla poutavější, než klasická sportovní šablona "outsideři se semknou a vyhrají lepší život". Rostoucí zapálení pro tým jsem jim věřil, stejně jako altruistickou snahu skvělého The Rocka je vymanit z nelichotivé statistiky (že 75 % se jich do vězení vrátí, nebo zemře na ulici). Skoro bylo později toho amerického fotbalu příliš, aspoň ale slušně natočeného, bez vlezlého audio pozlátka "čuprkůl" hip hap hopu – snad i proto na mě přiměřený patos vcelku účinkoval. 70 %

Gejša, jako padlá žena, by se neměla zamilovat, rozhodně ne do muže z vyšší kasty. Zatímco nepochopený románek dobrosrdečné O-Šin s mladičkým samurajem mě svým jasným rozvržením příjemně vtáhl, dál (tzn. v polovině) se již dramatická stavba snímku rozsypala a příhody postaviček v malém nevěstinci nikam nesměřovaly… aby vše nakonec spláchla velká voda (tragédie s kapkou významové poetičnosti, když nevíme, kudy kam). Lepší 3*

Sledování podezřelých aktivit souseda účinně napíná a přičiněním démonického Davida Morsea i pořádně eskaluje, nicméně v celém svém průběhu nepřekvapí (možná rozsahem katakomb pod padouchovým domem). Také šmírování sošné Sarah Roemer v bikinách má něco do sebe, přičemž Shia LaBeouf vystřihává znuzeného puberťáka v domácím vězení na přesné hraně sympatičnosti / na zabití, tudíž teenagerská romance se hlásí o rovnocenné slovo.

Ale jo, mezi hlavními protagonisty (ex-) to jiskřilo dostatečně na to, aby tuhle rozjařenou, romantickou (kriminální, akční) veselohru utáhli aspoň do průměru (zejména tedy opravdu krásná Jennifer si mě omotala, zatímco Gerald se dlouho choval na facku, podle, nedospěle). Všechno ostatní už fungovalo napůl, přitom detektivní pátrání nebylo úplně do počtu.

Pro děti (a milovníky výmluvných psích očí) asi dobré, ale mě to nebavilo. Idylický začátek ještě ušel, ale jak se fenka Bella rozeběhla na 650 km dlouhou cestu Domů (namísto, aby počkala pár hodin, psisko hloupé :-)), už jen mechanicky narážela na jedno dobrodružství a hodné lidi (či jiná mezidruhová přátelství – s pumou) za druhým. Přitom vše neustále komentovala vnitřním hlasem a sentimentálně tlačila na city – v přepáleném závěru (zpomalené znovushledání s páníčkem, zastání veteránů) až k smíchu. Jinak živá zvířata byla super, ta CGI o řád méně.

Působivé, doslova mrazivé drama o přežití se ve své době stalo menším fenoménem (aspoň u nás doma :-)), dnes již zapadlo. Realistický, byť uhlazený přístup s minimem „hollywoodských“ berliček nechal vyniknout útrpnost samotné události, přestože ke konci kromě odevzdání postav (málo známí a postupně zarůstající herci se mi navíc docela pletli) zápolil s narůstající jednotvárností.

Vyšetřování pofidérních obchodů nadnárodní banky (kšeftující se zbraněmi, a vůbec do morku kostí padoušsky prohnilé a zlé, jasné?) naráží na bezzubost Interpolu, dokud zarputilý agent nevykročí nad rozkazy a zájmy nepostižitelných mocipánů. Kritiku systému scénář servíruje na stříbrném podnose, přitom profesorská režie jen vypiplanými obrázky zdůrazňuje její naivní „důležitost“. Z nezáživného krimithrilleru tak vyčnívá (resp. vyloženě trčí) pouze skvělá přestřelka v galerii moderního umění. Uzívané 3*