Zíza

Po všech těch chvalitebných slovech, vynášení do nebe jsem čekala asi nemožné, a proto jsem po zhlédnutí skončila naprosto zklamaná. Čekala jsem něco nového, ne inovátorského, ale nového v rámci Makoto Šinkaie. Ale bohužel jsem nic takového nedostala. Zase je to pěkně naanimované, obloha, vlaky; dojemný příběh kluka a holky... Je to i veselé a hravé. Ale že by to byl takový zázrak, jak to všichni hlásají... Samozřejmě pokud je to první zhlédnutý Šinkai, chápu to okouzlení, ale pro mě je to jen další Šinkai z řady poměrně obdobných snímků, a tak to nemůžu hodnotit lépe než 3*.

Bez progresu. Dětinské. Zdlouhavé. Nudné. Snad všechny postavy kromě babičky mi byly nesympatické. Hudba mě také nijak neuchvátila. Těšila jsem se na to, říkala jsem si, že to bude fajn, stejně jako když Thajci udělali remake Full Housu, tak i tentokrát budou o dost lepší než Korejci. Nope. Je to bída s nouzí. Velké velké zklamání. Přeloženo.

Jednou to má krásný obraz, podruhé se to zabíjí strašnými přechody, jednou to na diváka působí hodně, podruhé ho to nechá nedotčeného, jednou Komacu hraje dobře, podruhé člověk neví, jestli jí věří nos mezi očima... Tak strašně nevyvážený film jsem neviděla hodně dlouho. Mohla bych se rozepsat sáhodlouze o tom, co vlastně nám chtěl asi básník říct, ale podle mě to nemá smysl. Asi jsem v tom něco viděla, možná jsem v tom něco vidět chtěla, ale nakonec mi to stejně bylo k ničemu, protože jsem od filmu odcházela s pocitem, že vlastně ani nevím, jestli se mi to líbilo. Valnou většinu času jsem se vlastně ani nebavila. 50 %.

Vaření pro studenty. S podivnou vysokoškolačkou, co se raději než s lidmi baví se svým plyšákem. A on je fajn, protože jí peskuje a chová se k ní jako rodič. Je to takové podivné, ale s jídlem, pro někoho bonus, pro mě to ovšem žádnou přidanou hodnotu nemá. Vhodné před večeří, maximálně při večeři. Člověk by klidně mohl dostat hlad. Poklidné, nikam nesměřující. Pro mě nezáživné.

Herecky fajn, bromance skvělá (Kame a Jamapi), ale odcházím trochu s pachutí v ústech. Po skvělém devátém dílu byl ten desátý jen jakési flusnutí do tváře. Není to špatné, je radost zase vidět ty dva šašky spolu, strašně jim to sluší a už jen kvůli nim to má smysl zkouknout. Jen mi to přišlo trochu unylé. Není to špatné, dá se na to koukat, na odpočinek skvělé, ale nemá to jiskru. Kimura je roztomilá. Kluci taky. Lidé jsou hodní, nic se vlastně neděje, je to celé civilní, ale „nadpřirozené“. Adrenalin z nadledvinek vám to nevyžene. Přeloženo

Doděláte vysokou a nevíte co s životem. Tak se uklidíte u otce a doufáte, že ta změna přijde tak nějak sama. Že to, co byste mohli dělat se vám samo přihlásí. Navíc váš otec vás trpí. Nejdřív nevíte, plácáte se, pak se najednou i zvednete a něco málo začnete dělat. Možná vás i napadne, co byste mohli dělat, ale kdoví. Otec vaši laxnost stále trpí a vy jste nakonec docela spokojený, i když vlastně nespokojený. Film o plácání se v nevědomosti a lenosti. A něco takového prostě nemá zvrat, jen příslib. Film mi dával smysl, ale zase tolik mě nenadchl. Jestli jste fanouškem Acuko, tak si ji tu hodně užijete. Trochu mi přišlo, že Acuko měla hlad, a tak se rozhodla, že tenhle film natočí, protože ji docela dobře nakrmí. Titulky.

Kupodivu druhá série se mi líbila víc než ta první. Že bych si zvykla na ten „pofidérní“ humor? Nic není bráno vážně, dělá se tu legrace ze všeho možného, v podstatě téměř vše je stejné jako první série, jen tahle mi byla o ždibec sympatičtější, škoda že to ke konci tolik zvážnělo. Hodně slabé 3*.

Teď ustavičně koukám na Closer, jsem u čtvrté série a furt mě to baví. Některé díly jsou slabší, některé úplně výborné, ale v součtu mě to baví. Mám ráda tu zmiji jedovatou, co ví kdy uštknout. Díl ubíhá rychle, blondýnka s prořízlou pusou ví, jak rozdělit úkoly, jde si za svým i přes mrtvoly... to se mi na ní líbí. Protože je opravdu šéfka oddělení, ví, co se má dělat, a to je mi děsně sympatické. Pro mě jedna z těch lepší kriminálek, co se vysílají.

Mám ráda filmy s pozitivním poselstvím. Všechno, když se chce a když má někoho, kdo ti s tím pomůže. A je jedno, jestli je to člověk nebo náhodou zrzavá kočka. Film, který určitě nijak zvlášť nevypovídá o situaci závislých nebo bez domova, na druhou stranu třeba se někdo díky němu začne zajímat. Navíc je to film s kočkou a to teď letí; na kočky se přece dobře dívá, že prý pomáhají člověku od stresu. Ničím zvláštní snímek, ale zkouknutí neublíží.

Dobré herecké výkony. Kvalitní vztahovka, Sakamoto Júdži pořád umí. Výborná doprovodná hudba. Zajímavý příběh. Napětí. Stojí zato se na to podívat. Ale jestli čekáte hudební seriál zaměřený hlavně na to, jak se daří kvartetu a jak zdolávají všechny překážky v hudebním světě... tak byste se mohli spálit. Tohle je totiž o kvartetu, o těch čtyřech, nikoliv o klasické hudbě. Ale první díl moc nadchnout neumí. Titulky.