Tron

8.5.2010 ~ Z mého pohledu oběť doby. Nápad dobrý, zpracování také (na tu dobu), ale naprosto splácané z mnoha nesourodých nápadů s výsledkem exponenciálně vzrůstající nudy. ~ Zjednodušeně řečeno tu máme zápletku se zbytečně mnoha postavami. Je tu velký majitel firmy, který se stal velkým majitelem firmy jen proto, že ukradl vyvíjené hry Jeffu Bridgesovi, který teď vyvíjí hry pro hernu plnou herních automatů (jsme v devadesátých letech minulého století, PC herny neexistují, ono pořádně vlastně ani PC!). Pak tu máme umělou inteligenci, která se snaží pohltit všechny ostatní programy z celého světa, následně softwarový inženýr a jeho přítelkyně softwarová inženýrka, oba pracují s počítači, takže musí mít brýle jak vrata a nakonec Tron, ukradený program. Pan softwarový inženýr a slečna softwarová inženýrka se vydají za Jeffem vyhledat pomoc, protože panu softwarovému inženýrovi velký majitel firmy ukradl jeho program, právě Trona (resp. ne přímo on, ale jeho /a ne vlastně tak úplně jeho/ umělá inteligence ve stole... uff). Jeff je hacker k popukání, ale dostane se do výzkumného střediska firmy a pokusí se o něco, nedošlo mi přesně o co, ale asi to není úplně důležité. Hlavní je, aby Jeff ťukal do klávesnice a tvářil se jako pořádný geek. Následně se umělá inteligence naštve, že se jí Jeff hrabe kde nemá a využije přístroj, který právě v této laboratoři společnost vyvíjí - přístroj na digitalizaci předmětů a jejich zpětnou "analogizaci". Jeff je tak přenesen do počítače. A teprve tady to začíná být alespoň trochu zajímavé. ~ Jeff se tu objevuje ve zvláštním počítačovém neonově modro-červeně zbarveném světě, kde jsou umělou inteligencí kradené programy jako lidé, postavy. Jsou nuceni se buďto vzdát své víry v uživatele a jejich existenci, čímž přejdou pod zprávu oné inteligence, nebo se musí utkat v některé z her mezi sebou či přívržencem AI. Jeff se tu setkává s účetním programem a právě Tronem, jehož účelem je kontrolovat právě AI, které se to jako fakt hustě nelíbí. A tak začíná bitva za osvobození systému. ~ Ano, takový malý Matrix dvacet let před Matrixem. jak říkám, nápad to není špatný a ani provedení zdaleka ne, ale jde o 28 let starý film, který staví na počítačích a... prostě mě nedokázal nijak zvlášť zaujmout. Šlo spíše o tu vizuální stránku a to je to jediné, co na tomhle filmu stálo za to, staré dobré triky. Po druhé už to ale vidět nechci. (19.03.2013)

Jak už jsem několikrát zmiňoval, tak nejlepší filmy vznikaly v 70,80 a 90 letech. Lidská fantasie byla neuvěřitelná. Snaha udělat co nejlepší efekty, neustále vymýšlet nové a nové způsoby jak diváka více vtáhnout do filmu. Věřím, že tehdy když tenhle film byl v kinech tak divák musel mít otevřenou hubu. Na dnešní dobu je to šíleně laciné. Ale to byly i jiné filmy, jako Vetřelec a jaký měl úspěch. Stejně tak i Tron se stal pánem svého druhu. Sci-fi typu virtuálních světů a hlubokého podvědomí nejsou má silná stránka. Ale tohle je úplně jiná liga. Tady nechyběla akce a napětí. A hlavně to nebylo fanaticky přehnané. (03.04.2011)

Nejaký Steven Lisberger zaviedol v svojej dobe publikum na miesta, kde ešte nikdy predtým neboli a prežívali úplne nový typ príbehu. Za túto inováciu a originalitu si film svoje vysoké hodnotenie zaslúži. Efekty síce zostarli, ale napriek tomu mi nepripadajú smiešne, skôr vzbudzujú túžbu po ich preskúmaní, po tom, akým štýlom bolo možné pred 30 rokmi niečo podobné natočiť. Zaujímavé, že podobný virtuálny typ sci-fi sa v budúcnosti vďaka Tronu príliš neuchytil. (17.07.2012)

Svým způsobem velmi "Matrixovský" film, ale přesto silně zapadající mezi ostatní "teen" fláky z osmdesátek. Jak stokrát omletým příběhem o zlých korporátnících se zlými programy co chtějí ovládnout svět (jen se stylovou herně-arkádovou příchutí), tak hlavně odlehčeně cheesy atmosférou. Moc vážně se ten film tedy nebere... a to je jeho jediné štěstí, protože z ujeté kraviny se tím snadno přesouvá do kategorie "divné a vcelku zábavné". Obzvlášť díky trikovým scénám které sice technologicky zestárly víc než pyramidy, ale díky jejich přestylizovanosti ve skutečnosti zastarat nemůžou nikdy. Protože i hranaté polygony v pastelových barvách prostě vypadají docela cool... a jediné co tak z dnešního pohledu vypadá opravdu hodně hrozně jsou příšerně naklíčovaní živí lidé do tohoto CGI prostředí. Holt, do Avataru bylo tehdy ještě dost daleko. 7/10 (23.06.2010)

Sledovať TRONa dnes je ako oprášiť starý videoherný automat, pomaly prejsť prstami po ošúchaných tlačidlách, vziať do ruky joystick, nahmatať dierku a vhodiť mincu. Akonáhle sa rozžiaria svetielka, začne hrať hudba a na obrazovke sa objaví miniatúrna postavička alebo formula, začnete spomínať... ////////// Vizuálne a technologicky dodnes potvrdzuje jasný status priekopníka počítačovej animácie, trikov a digitálnych efektov. A tá hudba... Wendy Carlos vedel, ako publikum správne nažhaviť na tie roky 90. Budúcnosť hráčom nikdy nepriala viac. 80% (12.11.2014)