Réžia:
Jonathan GlazerScenár:
Jonathan GlazerKamera:
Łukasz ŻalHudba:
Mica LeviHrajú:
Sandra Hüller, Christian Friedel, Ralph Herforth, Freya Kreutzkam, Max Beck, Ralf Zillmann, Imogen Kogge, Stephanie Petrowitz, Marie Rosa Tietjen (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Rudolf, Hedwiga a ich štyri deti žijú vo veľkom dome s krásnou, udržiavanou záhradou. Každý deň si vychutnávajú spoločnú večeru, spomínajú na milované Taliansko, užívajú si víkendové výlety k vode a prechádzky s priateľmi. Spoza múrov ich domova sa však ozývajú znepokojujúce zvuky a občas niečí zúfalý krik. Pánom domu je totiž Rudolf Höss. Veliteľ koncentračného tábora v Osvienčime. (ASFK)
(viac)Videá (4)
Recenzie (241)
U tohoto filmu podepsuji nominaci za zvuk, protože je to právě tato složka filmu díky které jsem vnímal tu tíseň až depresy, prootže zvuk tu zastupuje veškerý dění "za zdí". Samozřejmě nechutnost s nulovou známkou citu či obyčejné lidské emaptie s jakou jsou vedeny dialogy Hossových je další silná složka filmu. Možná až přílišný důraz na "artovost" snímku - např. noční záběry kamery na mě působí možná až přliš na sílu, ale samozřejmě jedná o kvalitní způsob a jistě originální způsob vyprávění osvětimských hrůz. ()
Neokázalé drama o životě dvou zrůd. Film nijak neumenšuje nebo nerelativizuje hrůzy kterých se dopouštěli, ale spíš vám hází klacky pod nohy při jeho sledování, neb neukazuje žádné zločinné brutality. Historická znalost rodiny Hössových je absolutně nezbytná, alespoň v podobě základních faktů, jinak většina děje nebude pochopena. Od uvedení Saulova syna nejlepší a nejoriginálnější film na téma hrůz holocaustu s výjimečnou zvukovou stránkou. ()
Vidět Zónu zájmu týden po Jednom životu zřejmě umocnilo nepříjemný pocit, který přetrvává. Sir A. Hopkins exceluje v malém filmu o velkém člověku. Ve skromném snímku, jako byl (zdá se) i život onoho hrdiny a právě onen obyčejný způsob pojetí jeho příběhu o obyčejných lidech je jeho největší přednost, která prostě dojímá k slzám. Zóna zájmu je odlišná. Precizní. Chladná. A řeže hluboko. Filmů na téma holocaustu jsme viděli dost, ale dovolím si tvrdit, že jsme z oné zrůdnosti nikdy neviděli tak málo a zároveň tak moc. Lehkost, se kterou Glazer servíruje ono odlidštění z pohledu nacistických příslušníků je až mrazivě děsivá. Ve chvíli, kdy se řeší výkonnost pecí a padají slova jako "náklad" si už jenom potichu ublinknete do pusy... Na formu, kterou je celý snímek uchopený, tedy stručný a zároveň nesmlouvavě vypovídající, můžu říct jen: bravo. ()
Prvých 40minút Drží Glazer top koncept o budovaní blahobytu na utrpení druhých, čiže funkčne rozvíja a presahuje tému Holokaustu - robí z nej univerzálne podobenstvo. Čo sa mu však rozvíjať nedarí, je dramaturgia samotného filmu. Niekto sa tu príliš snaží byť Hannou Arendt a Michaelom Haneke zároveň... ale ten soundizajn (v kľúčových miestach zásadnejší, než samotný obraz)! ()
"The Zone Of Interest" som musel nejaký čas stráviť. Tento film mi doslova vzal svojim spracovaním slová. Neviem ako to mám ideálne vysvetliť. Videl som za svoj život veľmi veľa filmov z obdobia druhej svetovej vojny, no asi žiadny vo mne nezanechal takýto dojem. Väčšinou vidíme udalosti z pohľadu obetí alebo ľudí, ktorí boli vojnou silno ovplyvnení. Myslím si, že jediný film, ktorý sa pokúsil o niečo trochu iné (hoci sa mu to ideálne nepodarilo) bol "HHhH", no inak mi z hlavy nenapadne žiadny. Tu však môžeme priamo nahliadnuť do života rodiny Rudolfa Hößa a jeho rodiny, ktorí majú v Osvienčime dom postavený presne za múrom najznámejšieho koncentračného tábora. Atmosféra sa dá krájať a film výrazne pracuje s elementom toho, že nič dokopy reálne nevidíme. Máme však celý čas možnosť počuť všetko čo sa za múrmi deje a rovnako vidieť aj ničivú oranžovú žiaru, ktorá priam sála cez komín spaľovne. Hudba je neskonale psychadelická, dialógy sú veľmi uveriteľné a práca s kamerou je tu miestami famózna. Veľa záberov natočných zhora dáva tomuto filmu skutočne ohromujúci efekt. Toto bol vskutku nezabudnuteľný zážitok a najmä to ukazuje, že pre niektorých ľudí to skutočne bol úplne normálny život, aký prežívame teraz. Lenže manipulácie a vymývanie mozgov fungovalo tak dobre, že nemali problém uveriť čomukoľvek a dopustiť sa skutočne najhorších činov, aké existujú. Snáď do niečoho podobného (s tým všetkým čo sa posledné roky deje) nevstupujeme znovu. Lebo zárodok toho tu už asi je. Hodnotenie: A+ ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (19)
- Steven Spielberg film nazval „najlepším filmom o holokauste, aký som videl po mojich vlastných“. (Arsenal83)
- Film byl natočen na digitální fotoaparáty Sony Venice vybavené objektivy Leica. Jonathan Glazer a kameraman Łukasz Żal zabudovali do domu a jeho okolí až 10 kamer a nechali je běžet současně, bez přítomnosti štábu na place. Tento přístup, který Glazer nazval „Big Brother v nacistickém domě“, umožnil hercům během natáčení rozsáhle improvizovat a experimentovat. Glazer a Żal usilovali o moderní vzhled a nechtěli Osvětim „estetizovat“. V důsledku toho bylo použito pouze praktické a přirozené osvětlení. (classic)
- Zvuk neustáleho hluku neviditeľného motocyklového motora, ktorý je niekoľkokrát počuť z diaľky počas vonkajších scén, je udalosťou zo skutočného života. Hlavná postava filmu, veliteľ Osvienčimu Rudolf Höss (Christian Friedel), si najal človeka, ktorý počas usmrcovania obetí mal robiť hluk motorkou, aby zatienil hrôzu výkrikov z tábora. (Arsenal83)
Reklama