Psi

Pan Morel v mistrovském podání Gérarda Depardieu za přívětivou tváří ukrývá krystalicky čisté zlo, kterému podléhají všichni obyvatelé městečka, s výjimkou dr. Ferreta (v neméně skvělém podání Victora Lanouxe). S Alainem Jessuou jsem se setkal již při Léčbě šokem, kterou svou laxní režií příliš nevylepšil. Psi dopadli daleko lépe (i když si neodpustím poznámku, že jiný režisér by z toho vytřískal ještě větší bombu, ale vem to nešť), hlavně díky skvělému scénáři, mrazivé myšlence, několika nezapomenutelným scénám (znásilnění, závěr v psinci) a hereckému obsazení. P.S.: Chválím i dabing ČT, ve kterém pánové Donutil a Kanyza podali herecké výkony rovnocenné svým francouzským kolegům. 75%. (30.07.2013)

Film je vlastně podobenstvím detailně popisujícícm způsob, jakým se z normálních lidí šikovnou manipulací stanou bestie, přičemž kousnutí od psů jsou jen jako by trasformovaným projevem agrese a zla, které šikovný manipulátor ve zdánlivě obyčejných lidských duších probudil. Vyprávění si zachovává příjemně mrazivou dávku tajemna a postupným odkrýváním všech zákoutí příběhu udržuje neustálé napětí. (01.01.2012)

Jak poznáte, že jste viděli skvělý film? Zajímá a baví vás nejlépe po celou dobu sledování a současně zanechává ve vás myšlenky a dojmy i delší čas po skončení. Zatím snad nejlepší snímek od Alaina Jessuy, co jsem viděl, mi už po úvodních incidentech a hlavně u následného povídání pacienta o tom, že dříve po večerech chodil do kina, ale teď se už promítá jen samé porno, dával znát, že celý děj bude směřovat k výraznému podobenství se širším přesahem. Zobrazené téma násilí, které plodí další násilí, ozvláštnil Jessua přítomností psů, kteří se často stávají hlavními aktéry velkého zla i (sebe)obrany, ale když zazní víckrát „nejsou zlí psi, jsou jen zlí majitelé“, ještě více tento proslov dává vyniknout obrazu zkažené a současně zuřící společnosti, volající uprostřed úpadku po obraně. Některé prvky zavání i absurditou, třeba scéna schůze významných občanů města na terase, kde každý z početných hostů má vedle sebe obrovského psa. Jiné scény zase realisticky zachycují divoký výcvik psů, takže už to hlavní téma v prvním plánu nabízí dost zajímavého a příběh funguje i jako napínavý krimi thriller o pátrání po záhadném vinníkovi či objesňování „epidemie“ ukousnutí... takže už v tomto směru bych byl spokojen. Ale film toho nabízí ještě víc, mj. dvojí pohled boje proti zločinu v podobě organizovaného výcviku (cvičitel) směřující k dalšímu násilí, verzus humanitárního boje s hledáním spravedlnosti (doktor – pod lékařskou přísahou nucen navíc pomáhat každému pacientovi, tedy potenciálně i svému nepříteli). Velmi dobré jsou i herecké výkony ze strany Victora Lanouxe (jako obvykle v postavě s jasným politickým stanoviskem) a Gérarda Depardieua, kterého je vážně zajímavé vidět naplno hrát tak mladého, ještě nezkaženého rusofilií a hlavně účinkováním v naprosto čemkoliv. Pár hluchších či natažených míst mi zatím brání k plnému hodnocení. [85%] (19.02.2023)

Dnes už pomerne naivne pôsobiaci film, ktorý ale v záverečnej dvadsaťminútovke dokázal pripraviť celkom prekvapivé vyústenie udalostí a všetkých dejových línií. Problém sú ľudia, nie psi, tie sú len zbraňou v ich rukách. To je myšlienka, ktorá je nám pre istotu aj explicitne naservírovaná, keby sme náhodou nepochopili. Alebo aspoň doboví diváci a asi aj preto nie sú Psi tak nadčasovým filmom, akým byť mohli. Gérard Depardieu mi so svojou mustážou a frajerským výrazom pripomenul Pavla Zedníčka. (19.07.2019)

Jedna z plošin Deleuzovy filosofie se jmenuje "Stávání se zvířetem". Film Alaina Jessuy označený lakonicky "Psi", přestože je o lidech, je pro toto dobrým příkladem. Nechci to rozvádět jen dorbný poukaz: Mladá žena, která kastrovala násilníka zuby svého psa, byla sama oním kastrujícím psem. Pan Morel (Gérard Depardieu) svoji přeměnu v psa absolvoval jako první a vytýčil schůdnoou cestu i pro ostatní... Film skutečně trpí nedotaženou režií. Ani začlenění "Senegalců" nebylo koherentní, přestože bylo účelné. (16.07.2020)