Pan Smith přichází

Je fascinující, že zatímco nad výpotky socialistické kultury nebo díly fašistické propagandy se znechuceně zvrací, v případě Pana Smithe, který je ideologicky podobně obtěžkán, se vyzývá k chápavému přivírání očí. Nechápejte mě špatně: Vím, že doba se mění, stejně tak i způsob, jakým se pojmenovávají její ideály. Ale když prosťáček Smith dorazí do Washingtonu a jako naprostý retard nastoupí do autobusu, aby v následné "podkožní" montážní sekvenci nacpal do diváků všechny tvárnice tvořící americký demokratický chrám, zužují se mi možnosti k tomu, abych měl Pana Smithe rád. Samozřejmě že James Stewart nabil i šablonovitou figuru neobyčejnou impulzivností a z Caprovy režie můžete vášňivou víru v látku odečíst už dávno před strhujícím proslovem v Senátu. Nepřijde mi ale košer úplně odhlédnout od toho, co nám pan Smith říká (a jak), a bez rozmyslu převzít americký patník a počůrat jej na stejným místě jako generace tamějších diváků. (21.05.2007)

Znáte to: člověk dospívá a vidí, jak svět funguje, pak postupně rezignuje, přichází o iluze a ideály, pohrdavě a sobecky se uzavírá, možná skončí jako přízemní zapšklá p*ča... Caprův Mr. Smith vás ale třeba, skrze příběh naivního gee-whiz prosťáčka v Senátu, přeci jen nabije, upevní víru ve vyšší hodnoty a vůbec, odhodlá nevzdat se svých vlastních přesvědčení, ať už proti stojí sebevětší mašinerie - viz. obstuktivní specialitka zvaná "filibuster" (x). Jasně, třeba brát s rezervou, stejně ale pěkná, nadčasová message, skvělá režie, bomba při studiu politologie, Stewart padne jak ulitý. (30.01.2019)

Na Pan Smith přichází je rozhodně nejlepší ona dvojznačnost, s jakou je příběh korupce v americkém senátu, ovládaném loutkáři-magnáty, kteří kontrolují i média (jak moc se v tomhle směru věci změnily, ptám se?) vyprávěn. Sice nám ukazuje, že když věříte v dobrou věc a vsadíte na dobrého člověka, ještě můžete vyhrát a hnout světem - ale ukazuje to v závěru, který působí jako pohádka, jako sen, jako představa zemdlelého pana Smithe. Jakoby Capra ukazoval prstem a oznamoval - takhle to může být jenom ve filmech. Jediné, co se tomuhle může vyrovnat, je herecký výkon Jamese Stewarta. (14.10.2013)

Neskutečný film o tom, jak je možné se držet ideálů, Ano, v některých ohledech snímek vypadá naivně, ale jiné scény nádherně ukazují to, jak je možné dosáhnout toho, co nikoli člověk, ale co mocní, vládnoucí skupina, chtějí. James Stewart předvádí neskutečný výkon, jako vždy, ale jsou zde další, kteří mu přizvukují. Vše je pak dokonáno skvělým scénářem a výbornou režií Franka Capry. Úžasné drama, které se dneska už v podstatě netočí. A ano, někdy je člověk prostě rád, že to končí jinak, než si myslel. (18.12.2013)

Ačkoliv to tak možná podle hodnocení nevypadá, beru nakonec Smithe na milost. Hodněkrát v průběhu jsem měl sto chutí dát tomu odpad. Stewart tady hraje takovýho přerostlýho skautskýho šulina a tomu šedivýmu dědovi trvá zatraceně dlouho, než si uvědomí, že ojebávat americký demokratický systém je prostě tfuj tfuj. (04.03.2011)