Rudá záře nad Kladnem

Jak vidno, u filmu je důležitý i námět. Olbrachtova Anna proletářka je zajímavou výpovědí o své době. Zápotockého Rudá záře nad Kladnem se o to sice snaží, ale rukou neumělou natolik, že nezbývá, než dát dvě hvězdičky za zdařile humorné dialogy. Zvláštní je i to, co se podařilo udělat Vlčkovi s Bekem, který hrál i v jiných agitkách (ať již zmiňovaná Anna proletářka, Žízeň nebo Hudba z Marsu). V těch ostatních byl Bek přirozený, bodrý chasník. Pod Vlčkovým režijním dozorem se z něj stalo prkno s jiskrou v oku a úsměvem přes troje ústa. (30.06.2011)

Já mám ty filmové komoušsko-budovatelské propagandy docela rád, protože je to většinou plné kulervoucích hlášek, ideologického naivismu a když se člověk přenese přes to, že jsou to takové Klémovy reklamy, vyleze z toho většinou taková roztomiloučce blboučká pohádka o hodném rolníkovi (dělníkovi, hutníkovi) a zlém panu šéfovi (velkotovárníkovi, sedlákovi). Rudá záře nad kladněm je ale neskutečnej maras a špatnej film. Herecky je to víceméně pořád ta stejná garda, ale celý ten děj se tentokrát bere tak strašně vážně a snaží se být za každou cenu správně Gotvaldovský, čistý, věčný a silný, že ve výsledku vlastně vůbec nefunguje. Smůla. Tentokrát se soudruzi přepočítali a jestli je třeba Botostroj pro svou groteskní absurditu nesmrtelný, tak Rudá záře musela působit vyčpěle už pár let po uvedení. (14.10.2015)

U většiny komentářů a hodnocení zdejších uživatelů šla objektivita zjevně stranou a byla pošlapána stejně, jako byla v roce 1955 pošlapávána nestrannost tehdejšími ideology, historiky a v neposlední řadě scénáristy a režiséry. Ideologie opravdu z každé scény sálá jako žár z dobře rozžhavené pece kladenských oceláren, nicméně film popisuje skutečné události, jež se skutečně odehrály, pouze chování či postoje postav, celkové ladění filmu a jeho vyznění je poznamenáno socialistickým realismem 50. let. a jeho ideologií. Právě ji a nikoliv film však hodnotí většina těch, kteří mechanicky hodnotí odpadem!. Á propos - věřím, že velká část lidí co dala odpad! film ani neviděla. (05.04.2012)

…a zavál rudý prapor. Tupá agitka, která rozesměje už titulky honosící se historickou spoluprácí s Ústavem dějin KSČ, stejně tak první otázkou navrátivšího se Tondy. Dále tak jako s hamižnou důvěrnicí („vy dovedete ženskou duši a její city tak pochopit“) a na druhou stranou horlivými soudružkami brnkajícími na struny všech feministek (alespoň těch stranických určitě). Tím však tak nějak divákovi smích končí. Nejdříve mu zmrzne při upřímném zvolání „Není nic snazšího než to na místě demokraticky rozhodnout“ a potom se náležitě zkřiví, když si soudruzi berou do huby pana Masaryka či se „správně“ projeví uvědomělé dcerky („Kdo jim nedovolí?“ – „Soudruh Lenin“ – „To je dobře, tak tam tati jeď, ať se něco naučíš!“). Za těch pár „úsměvných“ věcí hodnotím ještě 1*. (27.12.2012)

Údajně to má být barevný film, ale barvy jsou tak vyšisované, že to ani není poznat. Dvacet let stará VHSka s ještě starším Zítra se bude tančit všude vypadá líp... Když ponechám stranou propagandu a povinné zpívání Internacionály, na kterou už opravdu začínám být alergický, zní minimálně v polovině filmů z té doby, iritují zde hlavně neustávající tancovačky a prozpěvování všeho možného. Snad jedinou pochvalu si zaslouží Stallich za kameru, záběry natáčené ze sedačky řetízkáče vypadají k světu. Na Rudou záři nad Kladnem se kouká hůř než na Botostroj, protože neobsahuje tolik zábavných momentů a je to prostě jen špatná nuda, nikoli "tak špatné, až je to zábavné." Nejzajímavější na celém DVD jsou filmografie tvůrců, především ta o režisérovi Václavu Vlčkovi - život zajímavější než všechny jeho filmy dohromady. (13.12.2009)