Zlomené kvety

Tento film plyne pomalým tempem, které však nenudí, jelikož se neustále něco děje, hlavní hrdina se střetává se svými starými láskami a snaží se přijít na to, která je otcem jeho syna, o němž dosud nevěděl. Za zmínku stojí rozhodně hudba, kamera a taková nenáročnost, ktrou je tato netypická road movie charakteristická. Nemohu najít nějaký správný přívlastek, který bych Jarmuschově počinu dal, takže si vypůjčím od jiných uživatelů - laskavé, sentimentální, nostalgické, melancholické, ale i pozitivní, sebereflexní. (26.05.2012)

Bill Murray. Ne že by zde nějak hrál. Jeho postava těží z hercova charisma. Takže je film vyplněn dlouhými záběry na Billa. I zde se nachází trocha toho Jarmuschovského humoru, ovšem ne v takové míře jako jinde. A také zde je film doplněn kongeniálním soundtrackem. Jako vždy vsadil Jarmusch na jeden hudební žánr, vybral excelentní kousky, které nás pak celým filmem vydařeně provázejí. (23.01.2006)

Osud květin ve váze u Dona doma, políbení ruky od Laury či úvodní chůze pošťáka mezi dvěma světy oddělenými živým plotem - to je převážně obrazem sdělující král nahodilosti Jarmusch. Tlumeně, lidsky a s humorem v černém saténu o nevyzpytatelnosti osudu a touze každého člověka hledat ve svém životě něco, co postrádá, přičemž mnohdy ani netuší, co to přesně je.. Melancholický nezbeda Bill Murray tou otráveností sice připomínal jistého švába z japonského hotelu, ale lze mu to mít za zlé, když je v rolích vyhořelého hmyzu tak dobrý..? (17.06.2014)

Bill Murray opět jenom sedí a kouká. A zase byste mu zato z fleku dali náruč nejvyšších hereckých ocenění. Jim Jarmusch opět, jakoby jen tak mimochodem, nezúčastněně natočil další z řady zdánlivě nezajímavých příběhů. A opět mu to vyšlo. Sice to již odporuje veškeré logice, dle všeho by to měla být stěží snesitelná artová fraška, ale zase je to tam. Nechápu to, ale užívám si to. Jim je zkrátka borec a Billovi je škatulka "herec" malá. On prostě musí být něco víc. (09.07.2008)

Don Johnston se (nerad) vydá za svými starými láskami, aby mezi nimi našel autorku anonymního sdělení o jeho otcovství. Jak už to bývá, původní záměr nalézt je pozvolna zastíněn objevem hledání samého. "Jeho" ženy mají podivné rodiny, podivné profese (Sharon "pořádá" skříně, Jessica je komunikátorka se zvířaty), ale na rozdíl od apatického Dona ŽIJÍ. Nakonec se prvotní nezájem o synovu existenci mění v potřebu vidět ho v každém kolemjdoucím klukovi a konečný záběr na Billa Murraye mluví za vše. Ne tak filosofické a omamné jako Cesta Samuraje nebo Mrtvý muž, ale pro mě opět velké potěšení z laskavého fimu, který nikam a na nikoho nespěchá. (14.12.2005)