Knír

Poněkud zmatené a poněkud nudné. 1) 29letý francouzský spisovatel, scénárista a režisér, absolvent studia politických věd v Paříži Emmanuel Carrère vydal La moustache jako svou třetí knihu v roce 1986 a o 19 let později ji zfilmoval. Velký fanoušek a znalec Philipa K. Dicka (napsal o něm biografii) se stejně jako on se zabýval posunem identity svých postav. Po zhlédnutí filmu si divák klade přirozenou otázku - co je skutečné a co není._____ 2) Spoiler. Komentátoři hýří pojmy jako demence, schizofrenie, ba dokonce paralelní vesmíry. Více či méně duchaplné výklady se střídají ve snaze přijít na to, co vlastně autor zamýšlel dílem sdělit. Nejjednoduší výklad je ten, co se sám nabízí z Markova pohledu - komplot protivné a zákeřné manželky vůči manželovi se snahou dostat ho mimo hru. Nebo je to zpočátku jen sen. Skutečnost začíná až v okamžiku, kdy Marca vidíme pojídat nudle někde v Hong Kongu. Markův knír jakožto kotva jeho vlastní identity může být dobrým námětem pro intelektuální rozhovory někde v Latinské čtvrti v kavárně u Seiny._____ 3) Mám ovšem dvě pochybnosti. První mi našeptává, jestli vůbec sám autor ví, jak to vlastně bylo. No a konečně se ptám sám sebe, zdali mi stojí za to, odhalovat skryté příčiny a okolnosti, když jsem se při filmu navzdory sympatickému 46letému Vincentu Lindonovi (Marc s knírem i bez) a "mysteriózním" okolnostem vlastně dost nudil. (10.06.2015)

Tomuhle říkám nejbrutálnější deja vu v dějinách filmů. Ten závěr mě totálně sejmul (jakože tak, že jsem nepochopil vůbec nic). Přišel jsem si jak ve světě nepochopeného. Tři hvězdičky si ale zaslouží skvělé herecké výkony, krásná hudba Philipa Glasse a zajímavý nápad, který skončil tak, jak skončil. (21.11.2014)

Mé hodnocení neberte zas tak vážně, stalo se to, že se opět nepotkal výsledný dojem s mým očekáváním aneb když vás anotace (resp. promýšlení, jak to může vypadat) baví víc než samotný film... Samozřejmě La Moustache není špatným filmem, svou nejednoznačností je zajímavější než leckterá z těch uklidňujících, konejšivých sraček, kterým občas dávám 4*, ale... co se týče dezintegrace psyché(?) či reality(?), tak z toho Carrère vychází jako kováříček, a proč chodit za kováříčkem, když můžeme za kovářem (Lynch, Resnais, Cronenberg atd.)? 65 % (05.08.2021)

Po prečítaní synopsy k filmu „Fúzy“ môže nejednému divákovi mysľou prebehnúť viacero otázok súvisiacich so značnou originalitou príbehu, niektorým, ako užívateľovi nižšie, sa môže snímka ľahko prepojiť s dielom Davida Lyncha, čo je však, podľa mojej mienky, značne premrštené prirovnanie. Hraný debut Emmanuela Carrèra má všetky predpoklady zaujať náročné a rôznorodé divácke spektrum, lenže v takom prípade by sa snímka musela zaobísť bez fatálnych nedostatkov a preto je nutné poznamenať, že k hraniciam umeleckej originality hlavných tromfov Lynchovej filmografie sa nepribližuje ani v náznakoch. Hlavným problémom je prázdnota príbehu, keďže po vcelku solídnej úvodnej tretine, v ktorej sme oboznámení s problémom hlavnej postavy, sa film akoby zastaví, prestane rozpracovávať hlavnú líniu, namiesto toho len tápe a hľadá cesty ako naplniť celovečernú minutáž, čo sa naplno ukáže od momentu, keď sa titulná postava rozhodne pre radikálnu zmenu a odcestuje na Ďaleký východ za účelom znovuobjavenia seba samého či zdravého rozumu? V snímke naplno absentuje tak potrebná zneisťujúca atmosféra a postupne len navršuje kvantá nudných, naťahovaných a repetitívnych scén. Slabý scenár v kontraste s počiatočnou jednoduchou myšlienkou filmu preto smerujú k názoru, že tvorcovia sa mohli uspokojiť s krátkometrážnou formou zhruba polovičného rozsahu a netlačiť svoj film zbytočne do celovečerných 80 minút. Pochvalu si zaslúži maximálne Vincent Lindon, zručne preberajúci štafetu filmových schizofrenikov a skladateľ Philip Glass a jeho tradične vkusný hudobný minimalizmus. (17.01.2011)

Mustáž je otvorená interpretáciám a každá môže byť tá správna. Pre mňa ide o štúdiu chlapíka v strednom veku, ktorý by nutne potreboval zmenu, ale okolie mu ju vykonať nedovolí, respektíve ju, metaforicky, sabotuje. No a konečne to niekto povedal nahlas, muži, ktorí nepozerajú futbal sú divní. A ak vás ako Francúza netrápi, že váš tím prehral v semi s Gréckom, tak vám nepomôže ani žiletka. Finále v Hong Kongu išlo proti očakávaniam toho, ako sa príbeh doposiaľ vyvíjal, čo ale možno brať aj ako ďalšie prekvapivé pozitívum tohto takmer surrealistického, málo známeho, dielka. (12.07.2023)