Neporaziteľný Barbar Conan

V momentě kdy Momoa na závěr řekne "Já se vrátím" jsem chtěl vyskočit ze sedačky a toho debila naporcovat! Všichni víme čí je tento hláškový klenot trademarkem. A co víc z představy že by vzniknul ještě další díl mi není zrovna moc příjemně. Za zhruba 105 minut se ve filmu vystřídá bezpočet míst a Conan cestuje jako divej. Nemá to vlastně hlavu ani patu. Proč vlastně potřeboval toho zloděje? Docela mě pobavil jistý myšlenkový pochod díky kterému sbalil tu kněžku "Věřím, že člověk může dělat cokoliv. Žiju, miluju, zabíjím a jsem spokojený." Tenhle blábol se chtě nechtě nevyhne srovnání. A to hlavně s remakem Souboje Titánů, ze kterého vychází jako jasný poražený. V novém Conanovi rozhodně nechybí akce, ale je jedním slovem většinou zbytečná. Prostě se bojuje pořád a kvůli čemukoliv. Srovnávat s originálem se jeví jako naprosté šílenství. Atmosféra původního Conana je zcela někde jinde. Původní Conan byl založen na hypnotické hudbě, charismatu Arnolda a neskutečné mystičnosti Thulsy Dooma. Samozřejmě před plánovanou projekcí novinky jsem si nedělal žádné velké iluze. A copak se ve filmu povedlo? Určitě není špatný začátek, přestože porod uprostřed bitvy je dost over the top. A taky se mi líbili píseční bojovníci. Je to s filmem asi tak jak jsem již zde někde četl. Nispel si prostě půjčoval z jiných žánrů co se mu kde líbilo. Dokonce bych snad i nového Conana označil za jeden z jeho lepších filmů. Zní to neuvěřitelně, i přes tu bídu, tomu tak bude. 30% (11.11.2011)

Možno som jediný, no Conan z Jasonom Momoamom sa mi páčil omnoho viac ako starý Conan z Arnoldom. Nebudem to do kosti porovnávať, ale audio-vizualizácia a obľúbenosť hercov bude u mňa vždy viac. Aj napriek takmer dvojhodinovej stopáži mi film prišiel nejaký krátky, ale vôbec sa tomu nedivím keďže som sa vôbec nenudil. (06.11.2011)

Nový Conan síce nemá Arnolda s obrovskou charizmou ani neprekonateľný OST od Basila Poledourisa, a ani sa mu nijako nesnaží konkurovať či podobať, preto označenie remake nie je na mieste. Je to úplne iný Conan ako ten Miliusov. Pôvodný film prekonáva zábavnosťou, prostredím, efektami, záporákmi a samozrejme hereckým obsadením. Škoda že je pojatý viac teen a krvavé jatky pôsobia umelo. Conan v podaní Momoi je viac atletický a dokáže to, čo Schwarzenegger kvôli svojej muskulatúre dokázať nemohol, Stephen Lang je už Avatarom odskúšaný záporák, Nathan Jones je tu na nepoznanie a Rachel Nichols bola jednoznačne skvelou voľnou a scenár ju pekne viedol ku Conanovej družke, za všetko scéna po vyhranej bitke na lodi, a je pekne bojovná čo si užije s rovnako skvelou Rose McGowan. Čo je však najväčším prekvapením, je réžia Marcusa Nispela v ktorého som po hroznom Pathfinderovi ani nedúfal ale po The Texas Chainsaw Massacre je Conan the Barbarian jeho najpodarenejším filmom. (15.11.2011)

Dalsi naprosto tupy zbytecny a absolutne bezpohlavni remake od mistra kokota s chorym mozkem jmenem Nispel na co tenhle traged sahne to pohrbi hluboko v zemi a uz po pravde zacinam mit strach jakou klasiku se rozhodne zprznit priste nezbyva nez doufat ze se jeste vrati Arnie a zachrani co se da cokoliv dalsiho k tomu psat je ztrata casu FUCK THIS PRODUCT!!!!! (13.11.2012)

Když si člověk čte rozhovory se Zimmerem a s Batesem (autor hudby k tomuhle filmu), zjistí jednu celkem příznačnou věc - zatímco Zimmer neustále zmiňuje melodii a básní o tom, jak hodiny a hodiny vybrnkává do kláves, než přijde na něco kloudného, Bates se ubírá úplně jinudy a jednoduše ucpe divákovi uši neskutečně uřvaným a přeplácaným (často nelibozvučným) bordelem bez nějaký hloubky – má tam zkrátka spousty bohatý textury a málo, přemálo struktury (motivů a témat). Kde nabízel Poledouris melodii, tam má Bates spíš rytmus postavený na brutálních perkusích a agresivních smyčcích. Možná měl Bates navázat na svůj nechvalný skandál z 300 a opět trochu opisovat, koneckonců sám Poledouris tři stěžejní tracky z původního soudntracku - Anvil of Crom, Riders of Doom a Theology/Civilization - jednoduše oprásknul z Prokofjeva, Orffa a Holsta (přičemž Anvil of Crom si zase dál vypůjčil Goldsmith pro hlavní téma Total Recall). ____ Co se filmu týče, zamlouvala se mi hlavně sofistikovaná narážka na Tenkrát na Západě, kde Bronson nese svého staršího bratra na ramenou a jen marně oddaluje jeho smrt, (-spoiler-) čemuž zde odpovídá syn držící řetěz s víhní a oddalující smrt otce. Na konci se tatáž scéna dočká zopakování, Conan tentokrát na podobném řetězu drží Tamaru. Co je ovšem zajímavé, Khalar Zym na tuto paralelu mezi otcem a Tamarou zcela explicitně diváka upozorní. Spíše než Khalar Zym tak mluví scenáristé, kteří skrze hlavního padoucha upozorňují na určitou vynalézavost svého scénáře, neboť i to nejhorší filmové dílo je komplexním celkem, kde může kdejaká nuance divákovi snadno uniknout, takže scénáristům nezbývá než na to občas přímo upozornit. Někdy se takového upozornění nedostává divákům, ale i postavě: například Fonda pochopí celou situaci teprve tehdy, když mu Bronson vloží v závěru harmoniku do úst. ____ Ačkoliv je nový Conan zjevně cosi dlužen svému předchůdci, zajímavý rozpor mezi Conanem a náboženstvím zůstal zachován. Conan opět spoléhá zejména sám na sebe a sekta se svým náboženstvím tvoří vůči jeho individualismu jakýsi protipól. Platilo to hlavně v původním filmu, kde Arnold tvrdil, že se ke Cromovi moc nemodlí, protože stejně neposlouchá, ale ozývá se to i zde. Conanovým krédem je přesvědčení, že náboženství by mělo mít i nějaký hmatatelný přínos a že jinak koneckonců není tak nepostradatelné a nedotknutelné. Tímto podezřením vůči náboženství a neustálou tendencí snímat otrokům okovy připomíná Conan proletáře par excellence. Udivuje mě, že nikdo z velkých levicových dramatiků nebo romanopisců – Olbracht, Majerová, Trockij, Odets – si v tom nenašel své téma. ____ Nemá někdo z vás náhodou číslo na Rachel Nichols? (20.08.2011)