Láska v čase cholery

Tolik ošklivých komentářů na tento film, a přitom byla ta úžasná Márquezova kniha převedena do filmu dost zdařile. Četl jsem ji několikrát, některé dialogy byly přímo z knihy, takže jsem přesně věděl nebo tušil, co právě která postava řekne. Typy herců hodně odpovídaly mým představám při čtení, snad jen Ferminu jsem si ve stáří představoval poněkud fortelnější. Trapná romantika, telenovelovost? Kroutím jen hlavou, ale respektuji názory ostatních. Pro mě to byl film, který nijak neznehodnocuje literární předlohu, a snad proto, jak ji mám hodně pod kůží, jsem se dokázal dívat a prožívat, cítit to, co film nedokáže ukázat, ale co je přesně popsáno v knize. Spojením obou vzniká krásný zážitek. (28.03.2011)

Nemůžu říct, že bych Marquézovu předlohu přečetla jedním dechem, ale magično a osudovost na mě dýchaly z každé její stránky. Bohužel Marquéz souhlasil, aby se dané látky ujal brit, který se v poslední době potácí v tvůrčí krizi. Z filmu nejde cítit vůbec nic, leda tak odpor k Florentinu Arizovi a jeho avantýrám, protože žádná z jeho milenek nemá prostor ukázat se taková, jaká je.Casting se a/ nepovedl, b/ tuny makeupu příliš nenapomáhají realističnosti. Film z Kolumbijského prostředí v angličtině? Proč ne? Ale proč musí postavy užívat děsivý španělský přízvuk, psát v angličtině, přičemž některé místní nápisy jsou španělsky. Taková schizofrenie se jen tak nevidí. Naprosto se vytratila ohnivost předlohy a byla nahrazena unylostí. Především Fermina je nejen ošklivá, ale absolutně nijaká, nechápu, že by ji někdo dokázal milovat 53 let. Navrhuju remake, pod vedením někoho z mexické trojky Cuarón, Iňárritu, del Toro. Každý z nich by do tohoto filmu dal víc vášně a života, což by dokázal i režisér Esmeraldy, ale o tom už jiná. (19.01.2010)

Další pokus zadaptovat pro film mystickou hru se slovy spisovatele Gabriela Garcíi Marquéze. A opět pokus rozpačitý, neb kouzlo mystiky jen tak filmově zprostředkovat nejde. Když se vezmou Marquézovy knihy (ty, jimiž se proslavil, nikoliv sběr ne již tak povedených novel a delších povídek) z hlediska děje, jsou jím buď přeplácané (Sto roků samoty), nebo chudičké (Láska za časů cholery, Kronika předem ohlášené smrti). Pokud chce někdo adaptovat jeho dílo pro film, musí totiž zachovat to nejpodstatnější, co je knihám vlastní - mystickou atmosféru, kdy mrtví rozprávějí se živými, kdy lidská jatka dostanou poetický název a patří ke sledu různých světových příčin a náhod, kdy se hraje se slovy, významy a symbolikou. Tak trochu se to povedlo ve filmové adaptaci Kroniky ohlášené smrti z roku 1987, Francesco Rosi má totiž podobné smýšlení i vize. A proto je také nutné říci, že se tato nová adaptace Lásky za časů cholery nepovedla. Inscenačně je nudná, působí jako TV film, chybí tomu větší výprava, hra s barvou, charakteristikou místa apod. Chybí ono mystické podhoubí a v podstatě jde právě jen o ten převyprávěný děj. A ten je vskutku banální - jednu ženu milují dva muži a ten jeden je ochoten čekat na ženu i za práh stáří. Obávám se, že režisér Mike Newell to vzal jako nějakou bokovku tenhle film a herci Benjamin Bratt, Javier Bardem a Giovanna Mezzogiorno jako zkoušku masek, protože některé z nich, kdy mají představovat staříky a stařenku, jsou vyloženě směšné. Jako bonus zde najdeme jen fotogalerii (3:42) a nutno ještě podotknout, že zatímco v zahraničí má obraz formát 2,35:1, české vydání 1,85:1. (28.12.2014)

Nemůžu si pomoct, ale pokud je předloha tak uznávána - a já ji nečetl - jaksi se při zpracování ta velikost ztratila. Člověk z toho cítí ta témata, hlavně to téma lásky a co vlastně láska je, ale podáno je to tak nějak banálně, že to diváka nemá čím okouzlit. Snad jen tou přirozeností, jak jsou zde jednotlivé scény zobrazovány. Nemáte ale ani pocit silné lásky nebo vášně. Ve své lásce a emotivnosti je snímek vlastně celkem sterilní. Někdy by klasika měla zůstat klasikou v knižní podobě. (04.03.2014)

Čekal jsem tady hodnocení alespoň 86%, už kvůli Bardemovi, jehož nahnilé charizma hýbe světem (ve skutečnosti právě on byl pro mne tím, co sledovatelnost tohoto díla limitně přibližuje nule). Mám spoustu výhrad: už samotná Marquezova předloha je dost pochybná, mělo se to spíš jmenovat "Zamilovanost a šukačka za časů cholery", protože s láskou to nemá nic společného. Dále je zde celá řada rušivých vlivů: Film z latinského prostředí, kde všechny ruchy a hudba jsou španělsky, je namluvený anglicky, a to včetně psaných textů (šťávou na podbřišku). Jediný odkaz na vrcholné dílo latinské literatury je tady v tom, že postavy mluví s nesnesitelným rádoby latino přízvukem. Dále maskéři. Jednotlivé postavy vypadají v různých fázích filmu dost nesourodě, třeba až o 30-40 let od sebe (ačkoliv původně startovaly na stejné věkové čáře). Ono se to pak na konci sice spojí, teda až na osobu Ferminy, která i v sedmdesáti má krk jak dvacítka, že i Helenka Vondráčková bledne závistí. Přitom když hraje šestnáctiletou, vypadá na čtyřicet, kolik jí ve skutečnosti je. Celkově se jedná o nudný film. (14.04.2014)