Posledný dom naľavo

Co bolí, to žije... Jaký je hlavní rozdíl mezi horory a vůbec filmy TEHDY a TEĎ? Dřív to bylo výrazově syrové, s určitým filmařským kouzlem a (díky omezeným prostředkům) funkční atmosférou. Současnost naopak přeje dokonalé obrazové technice, efektům i efektivnějšímu střihu, jenomže ta atmosféra v tom všem často nefunguje. The Last House on the Left těží z tématu příčiny a následku, jenomže v důsledku nedokáže být patřičně chladnokrevný. Jasně, Sara Paxton je neuvěřitelně krásná, se senza ďolíčkem v bradě, všechno je hnaný k maximální přímočarosti, otevřenosti, násilí, pro dosažení maximálního kontrastu mezi dobrem a zlem. Jenomže já mu v týhle formě (s výjimkou dvou, tří scén) nevěřím. A to hlavně díky stupidním záporákům, prázdným postavám bez výrazovýho charakteru, samoúčelně napsaným jen pro schéma odplaty. Neznám Cravenův původní The Last House on the Left, ale jeho současná verze je pro mě jen plynule odsejpající fašírka se slušným potenciálem, která hledá sama sebe, celých těch zpropadených 110 minut. [final rate: 60%] (16.02.2011)

Kdyby měly všechny remaky béčkových filmů takovou kvalitu, zažívali by hororoví nadšenci nepřetržité filmové hody. Poslední dům nalevo je sice jen dalším z velké řady a do hororové síně slávy má stejně daleko jako Uwe Boll k "červeně" hodnocenému snímku, ale přesto patří v posledních letech k tomu výrazně lepšímu, co nám Američané ve své zběsilé hororové produkci nabídli. Kdo přetrpí zdlouhavou první třetinu a seznamování s postavami, které je v konečném součtu úplně zbytečné, může se těšit na docela podrobnou studii lidského utrpení, zvrácenosti a touze po pomstě, která nakonec strhne každého diváka na stranu kladných hrdinů. Atmosféricky je to sice poměrně hluché a psychologicky jen okrajově nakousnuté, ale po skončení mě ovládl velmi příjemný pocit z dobře odvedené filmařiny a také ze způsobu, jakým to naši hrdinové vše vyřešili. O rok mladší Plivu na váš hrob do toho jde sice více po hlavě a přináší mnohem větší efekt, ale i tohle si svoje bohatě odvede.. 70% (22.03.2013)

„WHO ARE YOU CRAZY FUCKS!“ Wes Craven z pozície producenta opäť zachraňuje česť amerického hororu navyše s nálepkou remake. Tak ako si k THE HILLS HAVE EYES pozval francúzskeho špecialistu, tak i THE LAST HOUSE ON THE LEFT zveril do rúk Gréka, ktorého HARDCORE je surovým a bezcitným dielom. Iliadis mierne pohollywoodštený s rozvinutejším scenárom vrátane charakterov jednotlivých postáv s výbornými hercami na nás valí jednu silnú scénu za druhou a vzniká tak pre mňa najsugestívnejšie prevedenie tohto námetu (napriek tomu že CHAOS (2005) ponúka naturalistickejšie a drsnejšie scény znásilnenia). (31.05.2009)

Opět se mi potvrdilo, že jsem vůl, pokud odkládám nějaký film jen proto, jak se jmenuje. :) Stalo se mi to i v případě Jezera smrti a kupodivu mají í cosi společné - a to je síla, kterou naráží na nervy diváka. Máme to hned několik skupin postav - surovou trojku záporáků, trojici mládeže a jedny rodiče. Vše se to postupně sejde v posledním domě nalevo a nebude to tam vůbec pěkný, natož příjmený. Remake thrilleru, který vsází na jak násilný, tak psychický útlak, brutalitu a absenci slitování, mohu doporučit. A jako bonbónek - film lze zařadit do žánru R&R! Neměl by vám uniknout ani o něco starší sourozenec. ;) (16.10.2012)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $32,752,215║Tržby Celosvetovo $45,482,936▐ Tržby za predaj DVD v USA $20,433,244 //počet predaných kusov 1,164,309║ V určitom momente to má väčšiu drsnosť a surovosť než by bolo treba ale ináč je to dosť dobre spracovaný thriller, ktorý aj keď nemá čím extra prekvapiť ale drží sa v miery únosnosti, príbeh je dobre vygradovaný, samotný záver chcel rozsiahlejší rozbor mučenia, lebo za to čo hlavný zloduch napáchal by si to zaslúžil, nuž škoda že doktor to zloduchovo trápenie dosť rýchlo ukončil. /60%/ (14.10.2009)