Ja, Don Giovanni

Ani božská Mozartova hudba a obdivuhodné pěvecké výkony nevyváží ochotnické papundeklové kulisy, nevhodně zvolené herecké obsazení(snad jen na Lorenza Balducciho), pitoreskně rozvrkočené paruky a laciné masky, vzezřením připomínající prodejnou tvářičku uvadlých metres(jimiž také bezesporu jsou). A to je na tak přímočaré nahlédnutí do historie příliš mnoho nedostatků. Jak by podotkl sám císař Josef II – „Pro mé vídeňské poddané to bude trochu těžké sousto.“ (10.11.2010)

Jméno španělského režiséra mám spojeno především s rytmem flamenca. Jeho taneční kreace se často odehrávají v prostých kulisách, nepřekvapily mě ani zde. I když někteří srovánávají s Formanem, myslím si, že to není na místě. Já, Don Giovanni se netváří jako historický film, nezabývá se v prvé řadě postavu Mozarta, ale je příběhem hudebním. Tuto charakteristiku naplňuje do posledního písmene. Hlavní postavou zde není skladatel, nýbrž libretista, výprava je chudší, méně okázalá, zato se nám dosává měrou vyrchovatou skvělé muziky, která je nenásilně zasazena do příběhu. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (02.04.2015)

Myslím, že ty „levné“ kulisy byly ve filmu použity zcela záměrně, já si na ně ostatně vcelku rychle zvykl a nějak zásadně mi potom ani nevadily, asi proto, že jsem jen nevěřícně zíral s úžasem a nadšením a otevřenou pusou na ty pěvecké party, především samozřejmě ženské – byly prostě nádherné, úplně elektrizující .. samo, že nejenom ony samy, ale i ty jejich pohledné představitelky (jedna byla opravdu šikovná, naprosto okouzlující), byl to krásný umělecký zážitek a pro mě také vítané poučení (konečně vím, o čem ten Don Giovanni vlastně celý je, znal jsem jen jeho úplný závěr .. a navíc, teď vím i to, jak asi vznikal a takovéto informace já vstřebávám vždy velmi ochotně a opravdu rád) .. nejsem zrovna nějaký velký příznivec opery, nikdy jsem vlastně ani nikde žádnou celou neviděl, ale myslím si, že znát (a poznat) ta nejslavnější díla tohoto žánru (nebo alespoň z nich jejich nejslavnější ukázky - árie) tak nějak patří k dobrému vychování (klasickému vzdělání člověka minulého století) a já se vždy snažil toto naplňovat .. jsem velký a oddaný příznivec Formanova Amadea, srovnávat ho s tímto dílem, mě však při sledování Já, Don Giovanni vůbec nenapadlo, tohle je přece trochu (úplně) něco jiného, nejde tu o souboj, pokus vytvořit další velkofilm se stejným námětem – W.A.Mozartem, podle komentářů si myslím, že to spousta lidí nepochopila … (25.02.2012)

Jako fanda opery hodnotím tento film velmi kladně. V některých momentech mi film osobně přišel skvělý (úvodní scéna, prostřihy děje s divadelní zkouškou...) a celkově bych ho doporučil každému, koho zajímají peripetie kolem vzniku jedné z nejlepších oper vůbec. Herecké obsazení, kostýmy i hudba, vše je výtečné, a jistě nezaškodí film porovnat s Formanovým Amadeem, a ideálně i s nějakým konkrétním provedením Dona Giovanniho (pokud znáte). Osobně jsem byl před časem na této opeře v pražském Stavovském divadle - tedy tam, kde měl Don Giovanni před 224 lety premiéru - a byl to skvělý zážitek. A tento film mi to připomněl natolik intenzivně, že bych se na to hned vydal znovu :) (19.11.2011)

Wolfgang Amadeus Mozart napísal operu Don Giovanni a Carlos Saura natočil o tom film. To je asi všetko, čo treba vedieť. Je tam škaredý Casanova, pretože ho hrá Tobias Moretti, nejaké intrigy, najmä v ženskom podaní, alebo Wolfi hrajúci kulečník . Film pôsobí spočiatku televíznym dojmom, aby ste nakoniec pochopili, že má pôsobiť dojmom divadelným. Písať operu je nesporne vzrušujúce, točiť film taktiež, tak je potom trochu škoda, že pozeranie takéhoto filmu až tak vzrušujúce nie je. Niektoré kvázi zastaralé filmárske metódy ako napríklad maľované pozadie pôsobia v Ja, Don Giovanni, celkom primerane výtvarnému štýlu snímky. Mozart je tu na rozdiel od zaužívaných klišé celkom normálny chlapík a na fakt, že hlavné postavy vo filmoch o velikánoch sú častokrát tie akože vedľajšie, sme zvyknutí. (18.03.2014)