Zoznam smrti

Bavil jsem se velmi dobře (hlavně zásluhou silné atmosféry, dobrých výkonů neznámých herců a dějové nevyzpytatelnosti), ale smysl celého projektu (pokud vůbec nějaký má) mi po prvním zhlédnutí uniká. Nevadí mi mixování různorodých (sub)žánrů, pokud je odůvodněné a drží to pohromadě jako celek. A v tom vidím největší problém SEZNAMU SMRTI - chybí mu nějaký sjednocující prvek, jenž by ty (nejméně) tři snímky ladně sloučil v jeden konzistentní. Trochu to působí dojmem, jako kdybyste každou půlhodinu koukali na jiný film (raději nebudu vyjmenovávat, co všechno se tu vystřídá, abych případně nespoileroval). Každý z nich je sice z filmařského hlediska solidní, ale společně (na mě) nefungují. Konec nic nevysvětlí, spíše naopak - ještě přidá další otazníky. Je téměř jisté, že s náběhem závěrečných titulků si mnoho diváků řekne: "O čem to sakra bylo?!". Vlastně je to i můj případ... 60 % (03.03.2012)

Dobré úmysly a několik třeskutě napínavých scén zabalených do zmatečného vyprávění, které vůbec nepohltí a v závěru nechává diváka z více otazníky, než by si přál. Oceňuji neortodoxní vedení pozornosti směrem k postavám, práci s hudbou a nečekané výbuchy násilí, ale story prostě nedávala valný smysl. I ten Srbský film, byť více samoúčelně a s morálním nesouhlasem, mě ve finále zasáhl silněji. (22.10.2019)

Zajímavý film, kriminálně-psychologický, okultně-mysteriózní thriller se surrealistickými prvky, lepší charakteristika mě nenapadá... Stále jsem čekal, co se z toho vyvrbí a kam se to posune, no a najednou jsem zjistil, že za chvíli má být konec a já z toho pořád nejsem moudrý. Pak přišla bizarní závěrečná čtvrthodinka a já si uvědomil, že lámat si hlavu s příběhem a hledat v něm nějaký symbolismus, esoterismus a jiné -ismy, je asi blbost - je to zkrátka takový příjemně fantasmagoricko-realistický nízkorozpočťák se zajímavým námětem i scénářem, který by si zasloužil mnohem větší rozpočet, tedy bohatší výpravu, lepšího kameramana, charismatičtější herce a mohl by z něho být hodně nadprůměrný film. Ale i tak slušná práce a nevšední divácký zážitek, silné tři. (07.07.2014)

Už od prvních vteřin solidní psycho. Nejprve na bázi sociálního dramatu (vynikající scéna při večeři!), poté na dveře zaklepe (nejdelší) thrillerová část, která je vlastně typickou gangsterkou o nájemných vrazích, až vše splyne v mysteriózní horor s (NE)pochopitelnou pointou. ~ S přibývající stopáží byl pro mě snímek méně a méně přijatelný, na konci jsem si dokonce uvědomil, že příliš nedával smysl. Veškeré motivace postav i spousta jednotlivých aspektů děje zkrátka nebyly vůbec vysvětleny (jen namátkou: co se událo v Kyjevě, proč oběti před zabitím děkovali, proč zrovna ony byly na seznamu, co to bylo za sektu v závěru,…; některé nejasnosti jsou vysvětleny v tomto anglicky psaném článku) a spousta scén tam byla nejspíš jen na efekt, však ona se s tím většina diváků spokojí… ~ A snad ještě jedna poznámka: Většina z komentujících se tu doslova rozplývá nad scénou s kladivem, kterak jedna z hlavních postav doslova rozmašíruje oběti hlavu. To je zábava co? Uspokojilo vás to? Udělalo šťastnějšími? Odsuzuji explicitně zobrazované násilí bez zjevného opodstatnění. (19.09.2012)

,,Jestli má psa, zastřelíme ho taky. Psů je stejně všude dost!" Horror snad ani ne. První třetina je jakousi sociální studií rodiny, která nefunguje. Druhá třetina se proměňuje v tuctový thriller, který ani tak nezaujme napínavostí, jako spíše naturalisticky brutálním vražděním na zakázku. Poslední třetina si ode mne vysloužila dvě hvězdy najednou, jelikož podivný pohanský obřad je konečně tím pravým strašením. Během filmu mi občas vadila ruční kamera (když už skončí tyhle rádoby dokumentární záběry s roztřeseným obrazem!), naopak se mi kromě obřadu líbila scéna, kdy kamera za doprovodu psychadelické hudby sklouzne od stojící postavy k oknu a zaměří se na rychle letící mraky okolo měsíce. Hudba (Jim Williams) je ovšem v rámci celého snímku podivná, houslové pasáže střídá psychadelie, pak elektronika a ne vždy jde o plnohodnotný doprovod k obrazu. Ani jedna postava si nedokázala získat mé sympatie, proto závěr mi nepřišel ani překvapivý, ani šokující. Trochu jsem ho čekal, ale více jsem si ho přál. (10.02.2012)