Kon-Tiki

Film s nejpromrhanějším potenciálem snad v celých dějinách kinematografie. Tak nosné a silné téma a tak neadekvátní forma zpracování. Filmu, kterému by asi nejvíc slušel žánr dokudramatu, syrového boje o přežití (ryzí man-against-nature), tvůrci z toho nejpřízemnějšího důvodu nasadili melodramatická křídla a poslali ho bojovat o Oskara. Nebo to možná způsobila ta mezinárodní koprodukce s podmínkou producentů natočit širokospektrální víceméně rodinný snímek či cíleněji dobrodružný film pro starší děti. Prostě obrousit hrany, osekat psychologii, být přehnaně (až hagiograficky) pozitivní a mírně sentimentální, neboť tak se to v případě životopisného snímku prostě sluší. Jistě, je to vizuálně nádherný film (s krásným staromódním optimistickým feelingem poválečné éry objevitelů-badatelů), ale není to v tomhle případě trochu málo? (23.05.2014)

Snímek Kon-Tiki, mapující objevitelskou cestu slavného dobrodruha Thora Heyerdahla, byl prostě něco úžasného ... bylo to naplnění mnohaleté práce předznamenané splnění jednoho snu, dokázat naruby vyvrátit zažité teorie ... opravdu brilantní herecké výkony všech zúčastněných, něžná pocitová hudba, která vůbec neruší, nevyčnívá jen podbarvuje dějovou linku. Pravé drama odehrávající se jen na palubě voru z balzového dřeva po dobu 101 dní a citlivé záběry pod mořskou hladinou při boji o život, když vás obklíčí žraloci. Pobavil mě proutěný výplet s košem - prý proti žralokům. Jsem si jistá, že by dlouho nevydržel, kdyby se do něj predátor jen trochu opřel. Dojalo mě nádherné přátelství, které mezi šesti účastníky plavby vzniklo, i když to tak na začátku nevypadalo. Mám ráda severské filmy, tak moc se liší až se to člověku stane srdeční záležitostí. Děkuji Enšpíglovi za vynikající tip :-) (29.07.2013)

V roku 1947 sa Thor Hereydahl spolu s piatimi priateľmi ( a jedným papagájom :D ) rozhodol, že pripláva na "vory" z balzového dreva od pobrežia Peru k Polynézii. A dôvod? Ten je tak prostý. Dokázať tvrdenie moreplavca Tiki-ho, že práve peruánsky národ bol prvým, ktorý objavil Polynézsku zem. Toto je film, ktorý vyobrazuje jeho dobrodružnú cestu, naprieč tichým oceánom. Veľmi pekný film, ktorý by mohol robiť reklamu na podmorský svet. Popravde, prekvapilo ma, akú atmosféru mi miestami tento snímok pripravil. Obavy som mal zo stopáže - zbytočne. Vykresľovanie rôznych osudov posádky či ich postupné zbližovanie do pevných priateľstiev spríjemnilo plavbu počas "kľudných" dní. "Kon Tiki" som mal v kompe takmer rok, kým som sa konečne odhodlal - idiot. P.S. : "Sypeš im rajčinovú polievku! - A kde je potom tá otrava na žraloky?! - Tú sme zjedli" :D (22.01.2014)

Zásadní problém Kon-Tiki vidím v tom, že to je hraný, a nikoli dokumentární. Tvůrci tím udělali hned trojí chybu: ____ (i) Za prvé se tak dopustili asi největšího prohřešku, jakého se vůbec dopustit lze, neboť nenalezli pro zvolený obsah odpovídající formu. Je zcela nepřijatelný, aby si někdo vybral natolik zásadní téma, jakým je legendární expedice napříč Tichým oceánem, a namísto odpovídající formy tomu dal schématickou a lineární podobu jak z toho nejlevnějšího bistra. Přitom existuje velmi jednoduchý trik, jak točit schématické a lineární příběhy, aniž by si toho kdokoli všiml – točit je dokumentárně. Když není filmař příliš talentovaný, nebo nemá moc co říct, může svůj materiál ozvláštnit dokumentárním stylem. Diváci většinou na nic nepřijdou a to, že sledují vlastně jen nějaký stokrát omletý příběh, jim během sledování málokdy přijde na mysl. Přesně po vzoru slavného citátu „the medium is the message“, který říká, že obsah je dán formou. ____ (ii) Za druhý mě znavovala ta neustálá přehlednost a nekomplikovanost veškerého dění. Opět přitom existuje velmi jednoduchý trik, jak může méně talentovaný filmař ozvláštnit svůj film a ke kterému tvůrci tohohle filmu rovněž nepřikročili, a to vyhnout se master shotům, což je takový ten ustavující záběr pokrývající celou situaci na začátku scény, ve kterým jsou vidět všechny důležité informace. Poté se pouze přestřihává mezi jednotlivými prvky scény. V Kon-Tiki začíná master shotem snad každá scéna, zejména na začátku. Vyhnout se master shotům (známý je tím třeba Spielberg) znamená ovšem diváky znejistit a uvrhnout je do napětí, neboť jim nedáte hned na začátek veškerý dostupný informace. To je ale jen dobře. Neboť divák zorientovaný a dobře informovaný je zpravidla nudící se divák. ____ (iii) Za třetí hraná forma způsobila, že se takový film těžko prožívá, jelikož to je evidentní fikční konstrukt. Což je zrovna zde, kde se vyloženě nabízelo zprostředkovat bytostný prožitek lidské existence na nebezpečné výpravě otřesený mezními situacemi a prožívaný jako jedinečnou a racionálně nepoznatelnou bezprostřednost, dvojnásobné faux pa. Osobně jsem se dávno vzdal naděje, že by nám dokumenty mohly podávat nějaké relevantní informace, jelikož většina dokumentů není než ryzí entertainment (epocha postmoderní a postdemokratická je tak současně epochou postinformační), ale ten žánr má pořád svou velkou sílu ve schopnosti zprostředkovat nějakou autentickou zkušenost. Je vůbec poněkud kuriózní, že zatímco většina filmařů se snaží udělat ze schématu něco věrohodného, tady vzali filmaři věrohodnou událost a udělali z toho schéma. Vezměme si třeba Mannův Heat. Důvod, proč je ten film tak uznávaný, je vlastně zcela triviální – Mann vzal rutinní kriminálku o policajtovi a zločinci, ovšem naplnil ji zcela věrohodným obsahem. Tvůrci Kon-Tiki vzali na druhou stranu věrohodný obsah a naplnili ho něčím, co je takový hezky hezký, takový trochu šmoulovatý, ale současně dost mimo. (13.01.2013)

Thora Heyerdahla a výpravu, na kterou se s pěticí přátel vydal, jsem vždy obdivoval. Na film jsem se tedy těšil. A spokojený jsem tak napůl. Nebudu mu vytýkat, že řadu věcí ukázal pouze zkratkovitě, tomu by se nevyhnul ani při dvojnásobné stopáži, ale co ten scénář? Ještě pochopím zapojení Heyerdahlova osobní života, o němž v knize nenapsal ani slovo (také proč, kniha je o dobrodružství, ne o manželské krizi), ale vůbec nerozumím tomu, proč scenárista musel posádce Kon-Tiki naočkovat ponorkovou nemoc, proč udělal z Hermana Watzingera tak nesympatického otravu a kde probůh přišel na maelstrom u Galapág nebo na tu hloupost s třináctou vlnou. Vážně nevím, co je to za módu, do všeho stůj co stůj šroubovat konflikty a dramata. Kniha plavbu popisuje jako velké dobrodružství šesti dospělých kluků, kterým zatápěly hlavně bouře, o jejich sporech, pokud nějaké byly, Heyerdahl mlčí. Škoda, že film není také takový. Mohl být lepší. (17.06.2015)