Jurský svet

Jurský svět je fantastické místo, ale kdyby ho někdo postavil v mém sousedství, tak se dožije spíše mé stížnosti na téma rušení nočního klidu stegosaury než peněz ze vstupného. Mne zkrátka pravěký svět moc neláká, ale uznávám, že vypadal skvěle. Zlom však nastal ve chvíli, kdy začala hostina a mě to poměrně rychle přestalo bavit. Trhalo se, rdousilo se, papalo se, křičelo se, utíkalo se a to příliš dlouho na to, abych si to dokázal pořádně užít. (30.10.2015)

Všechno málem skončilo tím, když se jedna excentrická, tlustá pizda s fialovými vlasy rozhodla dát verbalově dceři dvojku z angličtiny! Znáte to, výchovné bití, usedavý pláč a okázalé rušení rezervací v tom zlodějském Sinestáru. Až zadýchán a se zakrvácenými pěstmi jsem se vzlykavým hlasem dozvěděl, že to nebylo proto, že by neuměla, ale proto, že jednou neodevzdala jakýsi posraný projekt!!! No chápete to? Nějaká od hlavy až k patě zakorálkovaná, slizká piča, co si dodnes myslí, že pajdák je vycházkový okruh pro invalidy, si bude léčit afektované mindráky na mé k dokonalosti vyrýhované zygotě! Nakonec jsem se tedy po pár výhružkách linkou bezpečí ustrnul a rozhodl se, že tento nemilý incident raději vyřeším několika nezarámečkovatelnými, nechutně pejorativními anglicismy na adresu toho otylosaura a že se z našeho holocénského parku do toho jurského přeci jen vypravíme. První hodinu jsem ale hořce litoval, že jsem se raději nenechal naprášit na tu sociálku a pietně myslel na Krajtna, jak asi snáší tohle hovno na svém hrobě a jestli má dost místa ke vzteklému obrácení se z toho, jak zdegenerovaná komerce dokázala ještě více dokurvit jeho fantastickou předlohu. Půlku filmu totiž sledujeme pouze to, jak dva hnusní spratci, které bych z fleku nemilosrdně předhodil nějaké té pomalužravé druhohorní obludě, neposlouchají svou prominentně nehereckou, odpornou tetu, co by mohla z fleku plašit xichtem pterodaktyly, z níž by hnusem vyblil natrávené přesličky i jindy apatický apatosaurus a z jejíž „sexuality“ by se hrůzou šprajcl i ejakulát v chámovodu toho nejotrlejšího mořeplavce. Do všeho toho utrpení jen tak frajersky pózuje Marek Taclík rivajvl a sem tam mrkne nějaké trapné hadí oko. Naštěstí jsem však úpěnlivé prosby své otlačené prdele o evakuaci nevyslyšel, protože se to posléze zvrhlo do tak orgastického finále, že jsme já i mé hýždě úplně zapomněli na všechna způsobená příkoří a jen jsem na to s otevřenou hubou překvapeně čuměl jak Triceratops do mikrovlnky. Finále, které z týrekse dokázalo udělat toho nejňuňavějšího predátora roku a změnilo nejčastější prosbu o pořízení domácího mazlíčka na „Táto, kup mi velocilaptola!“. Původně jsem měl v úmyslu pokračovat fundovaným paleontologickým elaborátem na téma „Proč je, kurva, Jurský park plný křídových monster?“, nicméně místo toho to tu raději vytapetuju emočními vykřičníky, aby mě ten krutoftipný „bavič“ assbůkového odchovu nejzářivějších potratů dělnické třídy, jež se už evidentně cítí být i velkohubě povolán rozhodovat, co sem patří a co ne, mohl také borečkovsky napomínat a očistit i ode mě tuto databázi. Takže: !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!. (04.07.2015)

Snaživá a učenlivá Beta Spielbergovy Alfy. Jurský svět se už od úvodu profiluje jako blockbuster „nové generace“, který uvědoměle čerpá ze svých vzorů a zároveň se snaží pojmenovat základní pravidla, zákonitosti i limity svého univerza. Takže se ocitáme ve světě, kde staré dobré atrakce už nebyly dost „zubaté a velké“, a tak bylo třeba vyvinout nové, uměle naboostované, a tím i spolehlivě smrtící. Jurský svět je pak vlastně bojem okouzlené filmové nostalgie s triumfem megalomanství v podobě geneticky zfušovaného praještěra. Film má kupodivu jednoznačně na mušce milovníky skvělé jedničky, které naprosto podřizuje svou mytologii, logiku i režijní styl talentovaného Colina Trevorrowa. Jurský svět ale nikdy nedosáhne brilance a hladkosti atrakcí Jurského parku, k tomu mu vždycky kousek schází. Má nicméně dost výživných míst k tomu, aby udržel pozornost. Zároveň má jednu velkou kliku – a tou je sílící ironické charisma zpoceného dobrodruha Chrise Pratta. Že by se rodil nový Harrison Ford? (10.06.2015)

Od spracovania prvého príbehu ubehlo viac ako 20 rokov, niet sa teda čo čudovať, že po vizuálne stránka je "Jurský Svet" o niekoľko tried lepší. Čo sa však týka príbehu, nie všetko mi sadlo ako riť na šerbeľ. Obzvlášť scény gradujúce napätie, ktoré boli miestami doslovne zavraždené odľahčeným pohľadom na situáciu (opätky a pod.). Taktiež mozog umelo vyklonovaného tvora, za ktorý by sa nemusel hanbiť ani Christopher Hirata, mi neprišiel veľmi po chuti. Ale tak, keď si odmyslím určité nudné pasáže v úvodnej hodinke, musím priznať že som sa bavil. Spomínané negatíva sa prepáčiť dajú, veď ide predsa o sci fi, kde sa fantázii samotnému tvorcovi medze nekladú. Keď má navyše dostatočný rozpočet na realizáciu svojich myšlienok, dostaneme namiesto poloprázdneho reklamami, absolútnou čerstvosťou vďaka obalu dosiahnutého - nutella croissantu, výbornú lupačku plnú marmeládového džemu. Napriek tomu, že sa jedná o polovičný "remake", tvorcovia sa snažia ísť svojou vlastnou cestou, čo je veľkým plusom. Koniec koncov, tento "Blockbuster" s nálepkou Spielberga, nemá šancu, ani predpoklady - neuspieť. Ľudia proste milujú fantasy v "realite", a ja sa im ani nečudujem. (13.06.2015)

Huge box office finds a way.. Zábavný park, který sice pořád dokáže pobavit, ale už dávno neumí ohromit svou jedinečností. Když navíc před návštěvou nedopatřením zhlédnete jeho PR video (trailer), těžko už vám to Crichtonovo nesčetněkrát přežvýkané ZOO nabídne něco atraktivního. V tomhle světle pak už asi nikoho nepřekvapí, že jeho suverénně nejsilnější atrakcí jsou Williamsovy důvěrně známé tóny.. Jediné důležité poznatky: Chris Pratt potvrdil potenciál dobrodružného geroje, manažerka D.B.Howard by na šteklech dala i Jarmilu Kratochvílovou a T-Rex zase po letech převzal na ostrově velení.. (15.06.2015)