Kuchár, zlodej, jeho žena a jej milenec

Můj první Greenaway v dávných časech mého filmového experimentování. A i když jsem pak viděl i několik jeho dalších filmů, tenhle se mi zapsal do paměti nejvíc. Dodnes si zřetelně pamatuju, jak mocně na mě zapůsobila jeho vizuální i hudební stránka, jak jsem byl plný dojmů z jeho opulentní výpravy, hýřivých kostýmů, z té přehršle barev i zvuků, z dlouhých jízd kamery restaurací i dlouhou kuchyní, ze smutné písně, kterou zpíval kuchařský učeň... bylo to kdysi dávno moje možná první setkání s tímhle způsobem filmového umění. A dodnes mám tenhle film rád, i když mi tak úplně nesedí jeho extrovertnost, jeho živočišnost a teatrálnost, ale to je můj problém, ne vada filmu. Postava Zloděje je možná jednou z nejodpornějších postav filmové historie, v kohortě jeho nohsledů se mihne i mladý zfetovaný Tim Roth, Helen Mirren odhaluje svoje nesporné tělesné půvaby a kdyby si přitom hodila pytel na hlavu, byla by ještě hezčí... Jen škoda, že působivému finále předcházejí dvě zdlouhavé a nudné scény, které spolehlivě narušují dosavadní skvělé filmové tempo. (26.01.2015)

Nedoporučila bych dívat se na tenhle film před jídlem nebo jakoukoliv společenskou akcí, kde bude třeba raut anebo před tím, než si uděláte "hezkej večer". Film nejspíš zasáhne i milovníky knih. A to se přitom celý odehrává jen na několika málo místech a většinu času (aspoň tak mi to přišlo) se děje pořád to samé, jen se mění den na jídelním lístku. Až po "odhalení" se děj začne posouvat a občas je to fakt síla. Do toho ještě ta barevná stylizace, kdy restaurace je červená tak, jako by byla politá krví a kuchyň zase občas vypadá jak zadní dvůr nějakého supermarketu. Ale nejvíc mi v paměti utkvěl asi hlavní hudební motiv, u některých scén jsem měla skoro husí kůži. 7/10 (29.10.2019)

Tak takové dilema ohledně hodnocení jsem snad ještě neměl. Na jednu stranu má film krásnou a netradiční stylizaci, zajímavé kostými a excelentní herecké výkony v čele s ujetým Gambonem, který sype z rukávu jednu hlášku za druhou a jeho nekonečné monology dokázaly nějak záhadně udržet mou pozornost, ovšem na druhou stranu se nemusíme ani nijak zamýšlet, aby nám po chvíli došlo, že ten příběh je strašně stupidní a absurdní. Přišlo mi to trochu jako nějaká Shakepearovská tragédie s moderními hrdiny a dialogy o jídle a sexu namísto o zbožnosti a pomstě. A nebýt toho, že tam padla zmínka o Hitlerovi a Churchillovi, ani bych nepoznal, v jakém období se děj odehrává. Kdyby to režíroval David Lynch, byl by z toho jasný král WTF filmů a já bych dával maximálně jednu hvězdu za herce, ale takhle to je velmi působivá podívaná, jejíž umělecká stránka má své velké kouzlo, ovšem na každého předem nepřipraveného diváka má asi zcela jiný účinek. U mě je to nakonec přesně mezi 3 a 4*. (03.02.2013)

„Try the cock, Albert. It's a delicacy, and you know where it's been..“ Vytříbenou formou se pyšnící Mechanický pomeranč pro gourmety se zálibou v těžkých jídlech, jenž si můžete vyložit na sto způsobů a na každém z nich asi bude kousek pravdy. Třeba, že zloděj (dokonalé uřvané prase M.Gambon) zosobňuje aroganci vlády Margaret Thatcher a kusem milence jeho ženy, jakožto levicového intelektuála, na němž lze štípat dříví, mu to rozčarovaná společnost dává nakonec "sežrat" a nebo, že kdyby psi káleli čokoládovou pěnu, sbírali by pak jejich páni exkrementy mnohem zodpovědněji a možná by k tomu ani nepotřebovali sáček.. Každopádně Zdenda Pohlreich by měl z dění v restauraci Le Hollandais radost, i když by možná poznamenal, že se to místy táhne jak babí léto podzimem.. (31.05.2011)

Krásně nasnímaná (zejména oku lahodící kontrastní záběry "rudé" chodby a "bílé" toalety) a výtečně zahraná divadelní hra (za celý film se neobjeví snad ani jeden exteriérový záběr!). Pomalé tempo a ani vcelku prostý děj nejsou na škodu, protože tuhle podívanou táhnou ze všeho nejvíce výtvarné pojetí, kamera, labužnicky hrající Michael Gambon a velmi působivá hudba Michaela Nymana. Mé první setkání s Peterem Greenawayem nedopadlo vůbec zle, ovšem lidem se slabším žaludkem to příliš nedoporučuji... 80 % (20.12.2009)