Kuchár, zlodej, jeho žena a jej milenec

Kamarád mě na filmovce v UH říkal, že tohle je film přesně podle mýho gusta, včetně hudebního doprovodu. A musím říci, že je to přesně tak! Stylizovanej bizárek se vším všudy! Nádherné barevné kompozice, úchvatný vizuál srovnatelný s Argentovými gially, nebo italskou mysteriózní školou let sedmdesátých. Těžko hledat slova, těžko popisovat, tohle si musí každý filmový milovník užít po svém. A já děkuji za tip, Kowalski! :D (07.08.2022)

Můj první Greenaway v dávných časech mého filmového experimentování. A i když jsem pak viděl i několik jeho dalších filmů, tenhle se mi zapsal do paměti nejvíc. Dodnes si zřetelně pamatuju, jak mocně na mě zapůsobila jeho vizuální i hudební stránka, jak jsem byl plný dojmů z jeho opulentní výpravy, hýřivých kostýmů, z té přehršle barev i zvuků, z dlouhých jízd kamery restaurací i dlouhou kuchyní, ze smutné písně, kterou zpíval kuchařský učeň... bylo to kdysi dávno moje možná první setkání s tímhle způsobem filmového umění. A dodnes mám tenhle film rád, i když mi tak úplně nesedí jeho extrovertnost, jeho živočišnost a teatrálnost, ale to je můj problém, ne vada filmu. Postava Zloděje je možná jednou z nejodpornějších postav filmové historie, v kohortě jeho nohsledů se mihne i mladý zfetovaný Tim Roth, Helen Mirren odhaluje svoje nesporné tělesné půvaby a kdyby si přitom hodila pytel na hlavu, byla by ještě hezčí... Jen škoda, že působivému finále předcházejí dvě zdlouhavé a nudné scény, které spolehlivě narušují dosavadní skvělé filmové tempo. (26.01.2015)

Extrémě dlouhé, nic se nedělo a když jsem čekal, že to konec vytáhne nějakou parádní pointou, tak to naopak zabil úplně. Zvrácenosti mám rád, ale tady mi to opravdu nesedlo. Navíc jsem se těšil na horor, nedočkal jsem se ani jednoho hororového okamžiku. A ještě k tomu mě něuvěřitelně štvaly ty neustálé dementní monology toho hlavního padoucha. 40% (03.06.2011)

Ano, doslovnost. Doslovnost obrazu. Proč si brát servítky? Kuchař, císař, jeho žena, její milenec. Kanibalismus. Tak to chodí a občas to tak i dopadá. Ostatně, dorozumívací řečí zde není francouzština, nýbrž angličtina. Kuchyň, jídelna, záchod. Venkovní prostor – psi, výkaly, hnijící maso. Depozitář knih. Opulence. Revoluce. Ale co viděl kuchař, viděli jsme i my. Život může být velmi estetický. Proč ho tak vnímáme jen na těch obrazech? (PS: Pravděpodobně budu muset brzy znovu zhlédnout Zet a dvě nuly a doplnit mu pátou hvězdu.) (PPS: Nejlepší doporučující komentář: Milodar. Boha bych z toho neobviňoval. Za co bychom stáli bez závislosti na hmotě?) (13.01.2015)

Niekedy neviem, čo o filme napísať, prečo sa mi páčil a čo ma na ňom bavilo. Toto je presne ten prípad. Dej nie je nič extra, nič, čo by sme ešte nevideli, lenže je to tak uhrančivo natočené, že to vôbec nenudí a v niekolkých scénách aj nadchne. Vyššie hodnotenie je spôsobené záverečným vyvrcholením, bez ktorého by to nebolo ono. Bohužial som to videl až po Dogville alebo Faunovom labyrinte, kde tiež utláčaní dostali svoj priestor pomsty až na konci, možno preto som nebol až tak nadšený. (01.09.2009)