86. Annual Academy Awards

Ellen královnou večera, Idina Menzel s fenomenální (a zaslouženě vítěznou) Let it go hned v závěsu. Zamrzí nepochopitelné vyšvihnutí Řetězů ve chvíli, kdy si všechny klíčové ceny už dávno rozdělily Dallas s Gravitací, ale to se zkrátka stane. Tradičně zabolí i Leo, kterému sošku přejí snad už i jeho odpůrci, ale McConaughey všechnu mrzutost setřel fenomenální děkovačkou. Na plný počet chybí nějaká větší konzistentnost, která se tradičně vytrácí s ukázkami z předávání nejrůznějších vedlejších cen, ale dokud budou vzpomínková videa fungovat tak jako v letošním případě to hrdinské, budu se na červený koberec rád každý rok vracet. (04.03.2014)

Oscar už je dědeček o hůlčičce, není to na pohled ani nijak zvláště pěkný štramák, ale pořád přitahuje velkou pozornost. Herci dokáží pro tohle prestižní ocenění udělat cokoliv, aby ho získali. Slavnostní ceremoniál kolem Oscarů je vždy pompézní, účastníci se předhánějí v luxusních robách a oblecích, a nejinak tomu bylo i u 86.ročníku udílení cen, které uváděla Ellen DeGeneres, a které rozhodně nebyly bez překvapení stran oceněných tvůrců a jejich filmů. Největší zájem se vždy podle mě upírá na cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Letos ji všichni už předem posílali DiCapriovi a nakonec ji jemu, i zbylým nominovaným, vyfoukl Matthew McConaughey. Muž s AIDS vyzrál na muže z burzy. Je v podstatě jedno, jaký herec nebo film vyhraje. Jde o to, co tomu vítězoslavnému pocitu předchází. Tři hodiny uvolněné nálady, sličných hereček, hudebních vystoupení, uctění památky zesnulých umělců, objednávka pizzy (to byl nápad jíst v těch luxus hadrech pizzu) a uhozená selfie blbost, z které jsem se fakt nepodělal, jak ti, co ji rekordně sdíleli. Zkrátka večer plný dojmů a bilancování z filmového světa za uplynulý rok. Vysoká účast známých herců mě osobně potěšila, protože byly ročníky, kdy tam skoro nikdo nepřišel, respektive nikdo zajímavý. Předlouhé, a ne vždy se zajímavými rituály a proslovy, ale takoví jsou Oscaři. Milovaní i zatracovaní. Nenávidění i obdivovaní. A diváky na celém světě hojně sledovaní. Nelíbí se mně, že toho večera se vše točí kolem pár vyzdvihovaných filmů, které nemusí každého zaujmout. Platí to i o vítězném filmu "12 let na gauči" ,ne blbost, v řetězech to bylo. Film ze současnosti o černochovi, který trestal bělochy tím, že je přivazoval na dvanáct let ke gauči za to, co dělali běloši s jeho pra pra předky. A ještě zbývá předat mého Oscara za ten slavnostní večer: Oscar for beauty goes to...Charlize Theron. Mé hodnocení: 60% (06.03.2014)

Leoš zase utřel, Marty taky, alespoň, že ten plešoun za hlavní roli přistál v těch správných rukou. Zavirovaný McConaughey rozhodně obstál na výbornou. Jinak žádné překvapení, vesmírný technologický majstrštyk posbíral co se dalo, na oceněnou sci-fi romanci Spikea Jonzeho se těším jako malé dítě, Cate Blanchett moc hezky poděkovala a i ti Taliáni slavili zaslouženě. Do toho sem tam slušné špeky z moderátorských úst Ellen DeGeneres, fotomomentka, pizzaguy… zkrátka další povedený večer ve společnosti hollywoodské smetánky. (18.03.2014)

Tento rok vše podle očekávání, ale také zaslouženě. Nejvíce dojal proslov Lupity Nyong'o. Ellen jako moderátorka byla skvělá, škoda, že neměla více prostoru. Z celého večera sálala neuvěřitelná pohoda, že byste i věřili, že se ti všichni slavní mají opravdu rádi. Zásluhu na tom má určitě i Ellen a její povedená selfie a objednávka pizzy. Pro mě jeden z nejlepších ročníků. (03.03.2014)

70%. Hodnotím především jako večer po estetické stránce, který byl zábavný, svižný a plný špičkových tvůrců, herců a filmů. Ellen DeGeneres si napodruhé poradila opravdu parádně, nepamatuji, kdy jsem se u Oscarů nahlas smál a to hned několikrát. V hodnocení neberu v úvahu obsahovou stránku samotných výsledků, zde už je to totiž o malinko horší. Oscary se už tradičně brání jakékoliv změně a až křesťansky se drží konvencí, takže jsou neuvěřitelně předvídatelné a to je velká škoda především pro nás diváky, protože se z oscarových klání úplně vytrácí jakýkoliv moment překvapení. Navíc Akademici stojí silně za snímky laděnými do obecných sociálních problémů a jen málokdy se odváží sáhnout po něčem jiném, odlišném, a řemeslně možná i o dost lepším (výjimkou snad budiž Gravitace, ale zde i Akademie musela vědět, že technické kategorie pro ni jsou předem nevyhnutelné). Oscary už skoro nejsou o filmech, jsou spíš o tématech. Ale stále mě ty večery baví, ač po stránce vyhlašování mi připadá, jako bych měl každý rok dejavu, protože vlastně vždycky znám "rozuzlení" dopředu. Jako kdybych koukal rok co rok na remake pořadu s jinými herci, jinými tvůrci, ale vývoj už znal předem, protože je pevně a ortodoxně nastavený. Více ode mě zde. (03.03.2014)