Nema-ye Nazdik
Close-Up
Obsahy(1)
Snímek Abbáse Kiarostamiho natočený podle skutečného příběhu působí jako čistě dokumentární rekonstrukce událostí vedoucích k soudu se zchudlým Husajnem Sabzianem za pokus o podvod. Po setkání v autobuse s postarší ženou, kdy se představí jako Mohsen Makhmalbaf je Sabzian pozván do jejich rodiny, kterou postupně přesvědčí, že pokud mu pomohou s financováním, objeví se v jeho dalším filmu. Nakonec však pojmou podezření, že jde o podvodníka, který má v úmyslu vykrást jejich dům a zavolají policii. (Hans.)
(viac)Recenzie (27)
Nějak nevím. Sice se jako expert na íránskou kinematografii necítím, ale nějaké ty filmy jsem přece jenom zkouknul, často ve Varech, a nějak mne tenhle film nechytil, přišel mi, že sice obsahuje určité ingredience, ale celkově nepasuje dohromady. Kde se mi film líbil, byly reálie, třeba když si taxikář povídá s vojáky, odkud jsou a odkud je on a co se tam dělo, nebo když nasbírá taxikář květiny, nebo povídání s paní v MHD, prostě takové ty obyčejné věci obyčejných lidí. Soudní drama mě moc nebralo, existuje víc daleko lepších, rekonstrukce činu u nich v domě mi přišla zdlouhavá a pobavilo mě jen, že mají k jídlu pouze vajíčka, a to závěrečné Lojzovo polepšení mi přišlo poněkud nedůvěryhodné, ale zase se nakonec objevil sám ten režisér, což mne pobavilo - zvlášť když mu půjčil na tu kytku. Ale stejně myslím, že to chtělo lépe učesat, rozhodnout se, jaké téma má být stěžejní, a podle toho to pak celé poskládat. ()
„Umění je zkušenost, kterou jste pocítil uvnitř.... je to jako když Tolstoj řekl, že umění je vypěstovaná vnitřní zkušenost, zprostředkovaná publiku.“ Abbias Kiarostami mi tedy už minimálně podruhé po nedávno viděném snímku Život jde dál (1992) rozšiřuje a posouvá vnímání uměleckého autorského filmu a nabízí i možnost zcela nového, netypického pohledu na kinematografii. Přináší osobitý experiment se stíráním případné hranice mezi realitou a fikcí, s kapkou menší mystifikace hned ze začátku stírá i hranice mezi hraným a dokumentárním filmem, také narušuje tradiční chronologii vyprávění, aniž by při tom však zapomněl na to úplně nejpodstatnější, co za sebe jako divák od filmu automaticky očekávám a sice přinést hutný a zajímavě zpracovaný PŘÍBĚH, který by mě dokázal po celý čas upoutat s patřičným zájmem a napětím. No a já dostal v Detailu úplně vše, co od výborného filmu dostat toužím: od atraktivního příběhu (který zde zastupuje případ nevšedního podvodu s člověkem vydávajícím se za slavnou národní osobnost filmového režiséra), přes poutavou formu nepostrádající tvůrčí invenci, až po přesah vyvolávající podněty k zamýšlení... a rovněž silné emoce, vyvolané zcela nevtíravým způsobem... a ještě zpracování fungující v několika vrstvách navíc. Také samozřejmě výborný scénář, režii a excelentní ztvárnění ústřední postavy, přičemž takhle minimalisticky působivý a navrch až neuvěřitelně civilný výkon, navíc v podání velice charismatického hereckého protagonisty, se tak často skutečně nevidí... a to se v případě Hossaina Sabziana jednalo o neherce bez filmových zkušeností! Hmm, asi nikdy bych si nebyl pomyslel, že se jednou budu dívat na „nějaké“ íránské filmy a ještě z většiny z nich budu takhle nadšený, ale tohle byl opět silný zážitek. [95%] ()
„Ve slávě cizí se koupal, na paragrafech se houpal.“ Na otázku, jak mohla rodina Ahankhahnovců naletět pohádkáři Sabzianovi, je jednoduchá odpověď. Kouzlo osobnosti. A to ne ledajaké, ale mezinárodního formátu! Podobně jako má např. Willy Kufalt, kterému jsem pro změnu naletěl já, když se vydával za Luďka Munzara, sliboval mi roli a „výborný iránský film s přesahem, napětím a silnými emocemi.“ Hmm. Přitom Mohsen Makhmalbaf byl nedávno i u mě doma. Přijel na mopedu (a pak že „režisér je ten, kdo má peníze“), hladový jak spisovatel, resp. jako perský filmař. Já mu nabídl míchaná vajíčka (Faustka držkovou) a pochválil jsem mu Sex o phalsapheh a artovou vanu plnou mléka. OKNO SOUDNÍ SÍNĚ: [][] Polehčující okolnosti pro obviněného Willyho K. §1 Myslel to dobře. §2 Kiarostami to vlastně točil o mně. I já jsem cinefil, ale bez peněz na realizaci svých filmových snů. §3 Dva Makhmalbafové na jedné motorce, to se jen tak nevidí. [][] Jo jo, fantazie je dobrý sluha, ale zlý pán. Viz perské přísloví: „Lež má nohy kratší než velbloud.“ Nicméně, zájemcům o iránskou kinematografii bych pro začátek raději doporučil zábavný Khook nebo drama o popravčích. ()
Či už vás Detail zaujme, bude, alebo nebude baviť sledovať, tak rozhodne po jeho pozretí nadobudnete pocit, že ste na nič podobného už dlho nenarazili, pokiaľ sa vyložene nezaujímate o podobne ladené metafilmy. Kiarostami sa hrá inovatívne s formou, cez ktorú ale samozrejme zdeľuje aj niečo o ľuďoch vo svojej krajine, o krajine samotnej a o svojom postoji ku kinematografii a čo preňho toto umenie znamená. Nad Detailom si ale budete musieť zachovať určitý nadhľad a rešpektovať dobu vzniku a krajinu pôvodu, pretože predstava, že sa podobne môžu nechať napáliť inteligentní ľudia, sa zdá krajne nepravdepodobná, ale stalo sa. V dobe, kedy sa vám objaví po vyťukaní mena režiséra jeho tvár na monitore počítača do jednej sekundy, pôsobí Detail ako z doby kamennej. ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (6)
- Film odkazuje na jeden z předchozích Kiarostamiho filmů, fotbalové drama Cestovatel z roku 1974 (režisér ho považuje za svůj první „autentický“ film). Film zmiňuje také snímek Cyklista (1987). (classic)
- V roce 2012 film režisér Ashim Ahluwalia zařadil do své osobní desítky (v anketě The Sight & Sound Top 50 Greatest Films of All Time) a napsal: „Detail v podstatě ničí samotnou koncepci ‚dokumentu‘, a přesto je jedním z nejlepších filmů, které kdy byly natočeny.“ (classic)
- Italský krátký film Nanniho Morettiho Opening Day of Close-Up z roku 1996 sleduje majitele kina, který se připravuje na uvedení Kiarostamiho filmu ve svém nezávislém kině. (classic)
Íránský režisér, scenárista a střihač Abbas Kiarostami ve svém filmu Detail AKA Nema-ye Nazdik z roku 1990 přeskakuje mezi dokumentem a fikcí. Většina představitelů hrají sami sebe dle příběhu, který se kdysi skutečně stal. Kiarostamiho zaujmul v novinách případ Hassaina Sabziana, nezaměstnaného mladíka, který se vydával za slavného režiséra Mohsena Makmabalfa. Na jeho pravou identitu se pochopitelně časem přišlo a Kiarostami se okamžitě rozhodl, že natočí o tomto případu dokument. Kiarostami měl povoleno natáčet kompletní soudní proces a navíc Kiarostami přiměl samotného Sabziana a i rodinu Ahankrahových, kterou chtěl Kiarostami využít k sehrání skutečných momentů. V rámci tvorby filmu zařídil Kiarostami nejen setkání Sabziana a pravého Makmabalfa, ale také pomohl usmířit Sabziana a rodiny Ahankrarových. Detail spadá do žánru fiktivního dokumentu a jedno je v jeho případě jisté- moc specifičtějších filmů nenajdete. Je Detail vlastně dokumentární film, který využívá prvky hraného filmu? Nebo je Detail hraný film, který využívá prvky dokumentárního filmu? Na Detail se dá víceméně dívat těmito dvěma pohledy. Kiarostami ve spolupráci s kameramanem Ali Reza Zarrindastem film záměrně točí způsobem, který má vyvolat pocit, že na dokument skutečně koukáte. Dokument to ale v plném slova smyslu není. Právě zde hraje úlohu označení fiktivního dokumentu, které se snaží diváka přesvědčit o tom, že sleduje skutečné události. Jenže právě v případě Detailu divák sleduje jak sehrané, tak i reálné události. Je to ale natočené celé tak autentickým způsobem, že divák by skutečně těžko většinou rozeznal, co je zrovna sehrané a co je dokumentárním záznamem. Do jisté míry se to vlastně těžce vysvětluje, protože přístup Kiarostamiho k téhle látce s takovýmto zpracováním je unikátní. A je tomu velmi pravděpodobně právě proto, že Kiarostamiho samotného látka naprosto zaujala. A není se čemu divit. Příběh Detailu/celého soudního sporu se Sabzainem je vlastně příběhem komplexního muže. Sabzian byl cinefil a velkým fanouškem Makhmalbafovi tvorby. Sám poté tvrdil, že jeho motivací nebyla touha po uznání nebo penězích. Motivací prý pro něj byla láska k filmu a k tvorbě Makhmalbafa. O Sabzianovi si tak můžeme myslet prakticky cokoliv (minimálně díky tomu, co předcházelo celému incidentu s rodinou Ahankrahových je ovšem velmi snadné ho skutečně litovat). Pravdou ovšem je, že je samotný námět velmi zajímavý a Kiarostami ho zpracoval neskutečně výtečným způsobem, který funguje právě i díky tomu, že jsou herecké výkony doslova autentické. Jen málokdy byla v rámci historie kinematografie tak křehká hranice mezi fikcí a realitou. Film, který funguje nejenom jenom náhled do duše jednoho člověka, ale i nakouknutí do života v Iráku. Je ohromující, že něco takového vzniklo v takové podobě a forma skutečně nepřesahuje samotný obsah. V půlce se možná již celá ta forma tak trochu okouká, v samotné oblasti kvalit dokumentární tvorby to na plný počet úplně není (v mnoha částech se prakticky jen přestříhává z jednoho mluvícího člověka na druhého) a snaha o autentičnost se někdy možná až přehání, jinak je ale tenhle fiktivní dokument Abbase Kiarostamiho jednoduše bravurní meta záležitost, která je naprostým právem zapisovaná na seznam filmů, které by měl každý vidět. Minimálně o jeden z nejvíce specifických filmových zážitků jde určitě (podobné filmy pochopitelně existují, sám Kiarostami jich vytvořil mnoho) a Detail je důkazem toho, proč je Kiarostami (i po své smrti) brán za jednoho z nejlepších íránských filmařů. Křehké tancování na pomezí mezi fikcí a realitou mu naprosto vyšlo a především jde z Detailu cítit ta radost ze samotného filmového vyprávění....... () (menej) (viac)