Návrat siedmej roty

Priemerný francúzsky režisér: Robert Lamoureux, tentoraz snáď poriadne »pohnojil« úplne všetko, čo bolo vôbec k priamej dispozícii;  a to teda konkrétne od samotného preobsadenia postavy v podobe Tassina, cez akýsi nesúlad medzi ústrednými postavami; skrátka, hereckým prejavom zo strán postáv: Chaudarda s Pithivierom, chýbala potrebná energická šťava, ako tomu bolo zrovna predtým, až vari i po plne chaotický, scenáristický kolotoč, plný vskutku ozaj najrôznejších zmätočných reakcií, a k tomu i pomerne dosť všelijakých prebytočných kreácií, kedy za najzdarnejšiu pasáž by som nakoniec mohol považovať iba; pozor začiatok spoileru: záverečnú, vlakovú sekvenciu, a teraz už konečne príde i koniec indície, čo je v rámci celého naprosto [ne]komediálneho titulu, naozaj žalostne málo; dokonca by som normálne podotkol, že odtiaľto priam sálala akási bezradnosť, ktorej akoby sa totižto nechceli priamo zúčastniť ani práve títo francúzski, hereckí predstavitelia, ktorí sa po scenáristickej stránke ocitli, ako celkom bezbranné figúrky na danej šachovnici... • Už keď som videl v samom úvode tohto [ANTI]sequelu «náhradníka» za predchádzajúceho Alda Maccioneho, ktorého s mimoriadnym poľutovaním musím následne skonštatovať, že ho vystriedal absolútne nevýrazný jedinec v podaní akéhosi Henriho Guybeta, tak som mal takmer ihneď aj po nálade, čo sa v podstate so mnou nieslo i naprieč celým týmto abstraktne bizarným titulom, pričom toto vonkoncom nie je jediná výhrada, ktorá by smerovala k tomuto filmovému zlepencu. • Trebárs som si hneď všimol, že postava poručíka, resp. letca Duvauchela, sa po istej chvíli celkovo vytratila z môjho dohľadu, keď doteraz ani neviem, čo sa s ním vlastne stalo? • Scenár býval veľmi zvláštne pozliepaný s niekoľkými patričnými sekvenciami, nad ktorými koľkokrát ostával rozum stáť; zvyčajne sa sústreďujúcim na niekoľko úsmevných útekov vždy len na [zo]pár minút, čomu predchádzala určitá zmena šatníku. Styčný bod v dianí by mohol síce predstavovať konkrétny Z Á M O K [najväčší možný lapsus], na ktorom sa nachádzalo množstvo »hodnotných zaja[t]cov«, ktorý zároveň na mňa ale za to [vy]chrlil neúrekom nezmyselných a nereálnych situácií, až som sa vtedy nenormálne začudoval, akí sú tí Nemci strašne tupí! • Zrejme si tvorcovia chceli z nich akosi vystreliť, čo sa ale minulo účinkom. • Čo asi malo diváka akože dobre pobaviť, tak to naopak pôsobilo opačným dojmom, z čoho sa automaticky dostavil tento úbohý výsledok: paródia v paródii! • Po sviežom prístupe v jednotke, prišla mdlá dvojka, ktorá je takým «tichým zabijakom» pre fanúšika originálu. (06.01.2024)

Tahle dvojka je jednim z těch případů, kdy mi dvojka příjde lepší než jednička. Tvůrci jsou tu více utrženi ze řetězu, a všechno je vyhnané do větší absurdity. Super jsou matracové scény, nebo vyhazování mostů do povětří. Přeobsazení jedné z hlavních rolí mi nikterak nevadilo. Dokonce bych řekl, že jako dítě jsem to vůbec nevnímal, a všiml si toho až př Xtém puštění. (18.12.2021)

Druhý díl této válečné komedie už mě tolik nevzal jako ten první. Je to hlavně tím, že je to celkem o ničom, co se týče příběhu. No, strávit chvíli u mostu, pak zdlouhavé bloudění v chodbách pod zámkem. A to sem při tom měl dřív i dvojku docela v oblibě. Co mě rozesmívalo uplně nejvíc, tak když si borci vlezli do cizích důstojnických uniforem a pak se vydávali za důstojníky :o). To jako šlo. Ale jinak možná zbytečně přeplácaný a jak sem už napsal, tak dějově hodně slabota. Uvidím, jestli se vrhnu na poslední díl, asi ho nechám ještě chvíli uležet. Je ale fajn, že se dá válka brát i z veselé stránky a nejen z té stinné a pochmurné... (17.07.2012)

Záblesky vzpomínek z dětství na filmy o sedmé rotě byly sice mlhavé, ale příjemné. Dnešní připomenutí bylo přece jen drobným vystřízlivěním, ale že se minimálně v případě druhého dílu jedná o docela sympatický snímek, platí stále. Bez tradičně výborného Jeana Lefebvreho bych ale musel být ještě přísnější. 60% (25.08.2011)

Milá francouzská komedie, jejíž zhlédnutí je ideální v postalkoholické náladě. Trojice francouzských retardů, jejichž jména si netroufám opisovat se opět vydává zdrhat válce. A jde jim to skvěle. Humoru je zřejmě o trošičku méně než v prvním dílu. Jeden z retardů se vizuálně hodně změnil, ale stále se je na co koukat. Zejména musím zmínit geniálně promyšlený matracový útěk, který je zcela jistě tím nejlepším, co tento díl nabízí. Celkově vzato se jedná o příjemnou komedii, při které vám likéry a pivo v břiše neposkakují, nýbrž pohodlně odpočívají. Hodnotím stejně vysoko, jako první díl. (17.08.2014)