Mansfieldske sídlo

„Marriage is indeed a maneuvering business.“ Mansfield Park je podle mě vůbec nejslabší román JA a až do nedávna jsem měla za to, že se podle něj dobrý film ani natočit nedá. Patricia Rozema dokázala, že to možné je, ovšem pouze za předpokladu, že zabijete bezkrevnou hlavní hrdinku a nahradíte ji spisovatelčiným alter-egem. Kromě téhle podstatné změny se režisérka dopustila ve scénáři ještě mnoha jiných úprav, tu více tu méně křečovitých, ale mě se líbí všechny. Tohle Mansfieldské Sídlo už jenom těžko nějaká další verze překoná. Alespoň té z roku 2007 se tedy rozhodně nepovedlo. (18.05.2011)

Kdybych neznala román Jane Austenové sloužící jako předloha tohoto filmu, asi bych jí jeho autorství nepřisuzovala. Zpracování bylo modernější, realističtější a dynamičtější, jako by příběh byl posunut o nějakou desítku let dopředu. Chování a jednání hlavní hrdinky bylo rozhodnější a současnější, než v jiných snímcích této autorky. V dílech Austenové si osoby udržovaly odstup, bez intimního fyzického kontaktu a vložená erotická scéna byla v té době nemyslitelná a nepatřičná. Výprava byla jednodušší, hudba příjemná, přírodní scenérie působivé a herci méně známí, což ale nebylo na škodu. Chyběla tomu jen austenovská staroanglická pohodová atmosféra, emoce a jemný humor. Bylo to jiné, samo o sobě dobré, ale oproti jiným autorčiným adaptacím slabší. (06.01.2012)

Přestože dílo Jane Austen čítá jen šest dokončených románů, každý z nich filmaři adaptovali hned několikrát, ovšem právě Mansfieldské sídlo stálo vždy trochu ve stínu ostatních. Chudé dítě je posláno ke svým bohatým příbuzným, přes všechna příkoří se změní v silnou a nezávislou osobnost s literárním talentem. Třeba Wrightova verze Pýchy a předsudku se sice držela oné tlusté bichle, ovšem tvůrci si našli cestičky, které jsou snesitelné, a vlastně bylo docela příjemné se po nich vydat. Výsledek byl plný spontánnosti, dynamičnosti a temperamentu. Tohle mi tady naopak chybělo, včetně vtipu a ironického odstupu. (20.06.2020)

Oproti televiznímu snímku z roku 2007 vydařená adaptace. Hannah Taylor-Gordon zvládla charakter Fanny na jedničku a ostatní postavy dokázali věrohodně vykreslit charakterové rysy, dobrá je i atmosféra filmu, drobně výchylky od předlohy nikterak neruší, jediné co poněkud chybí je Fannin bratr coby námořník, tato postava je sice vedlejší, ale vcelku mi v této adaptaci chyběla. Jinak povedená adaptace, i když co se týče děje ten je o poznání méně zajímavý než třeba v Pýše a předsudku, Anně Elliotové (Persuasion) nebo Rozumu a citu. Ale i tak je to pořád Jane Austen, přesně takovou jakou mám ráda včetně výborné nadsázky. 80% (05.09.2009)

60% ... Něco tomu chybí. Charisma, chemie. Celé je to jaksi suše neromantické (obzvlášť závěrečný skok ve vztahu Fanny a Edmunda - ve Wrightově Pýše a předsudku to mezi Elizabeth a Darcym alespoň pořádně jiskřilo). Možná právě proto je zpracování Mansfieldského sídla o to realističtější, ale dle všeho mi takový realismus tak docela nesedí :). A klasicky mám problém s hlavní hrdinkou - Frances O´Connor se mi nelíbí jak vzhledově, tak v hereckém projevu (a ano, když mají scénáristi nutkání zdůraznit v dialozích, jak půvabná hlavní hrdinka je, je dřina osobní antipatie pohřbít). Nejlepší herecký výkon (odpovídající postavám) podle mě podali Embeth Davidtz a Alessandro Nivola v rolích vášnivých sourozenců Crawfordových. (01.03.2011)