Pasolini

Pasolini je asi najmenej diváckym životopisným filmom v širokej distribúcii. To šťastie známeho diela mu zabezpečila osoba, o ktorej "rozpráva" a herec v hlavnej úlohe. Avšak tu všetko prvoplánovo divácky príťažlivé končí a osobne medzi divácky provokujúce prvky neradím ani homosexuálne scény, pretože o nich film nie je. Ten je o Pasoliniho názoroch a o jeho vnútri. Ciže ani náhodou o točení filmov, písaní kníh, ani dramatických oblúkoch jeho vzťahov či už milostných, rodinných, alebo pracovných. No a je to náhlad značne zakodovaný a to možno aj pre režisérových fanúšikov. (07.03.2016)

Zdá se mi skvělý mix nenápadných, takřka až domáckých výjevů (Pasolini v rodiném kruhu, restaurace) a vizualizace jeho nerealizovaných scénářů - hlavně ten, kde se objevuje Ninetto Davoli - o tom jak na Zemi přišel Mesiáš. Velice mne ten film zasáhl, ale ne snad kvůli notoricky známé biografii a koneckonců i notoricky známé osobnosti Pasoliniho. Spíš určitým tajemstvím a neproniknutelností - ten film je hlavně meditací nad určitými idejmi - pocit nedvratného konce a úpadku společnosti. Protest jako prostředek proti bytí v nesnesitelném světě. Atd. Atd. Podrobnější komentář až po druhém shlédnutí. (01.04.2016)

Vyprávění, jak dobře víte, už neexistuje. Oplakáváme ho? Trochu jo. Ale Pasoliniho metafory byly taky fajn - dávaly intelektuálům to, co si jinak přísně zapovídají - příběhy, byť takové, u nichž netřeba vypínat mozek. Právě proto by si si zasloužil, aby události jeho posledního dne zkomponoval pro filmové plátno režisér a vypravěč alespoň z poloviny tak dobrý, jako byl Pasolini sám. Obrazy jsou fajn a pokaždé, když luxusně dabovaný Dafoe recituje Pasoliniho autentické promluvy, plátnem se mihne kometa jedinečného ducha. Září o to víc, oč se okolo něho rozprostírá tma. Tma jménem Abel Ferrara. Přirozeně. Není nic, co by nebylo o politice. (02.04.2017)

Tak vám nevím. Pasoliniho vykreslování je tady až příliš glorifikační. Milující syn, intelektuální rebel, vášnivý umělec.V každé druhé restauraci ho vřele vítají s oslovením Maestro nebo Profesore. Ke všem je vstřícný a vřelý. Žádná kontroverze nebo jen rýpavá myšlenka se nekoná. Takový italský Mirek Dušín zdálo by se :D Celý film se jen atmosféricky mlčí, nebo prázdně tlachá a když už se Maestro dostane k nějaké té myšlence tak toho ve výsledku moc neřekne. Jakoby se tvůrci báli nepřesné interpretace a tak radši trošku mlží. Ale musím se přiznat, že i tak mě to svým způsobem upoutalo. Nejspíš je to tím, že celý film táhnul charismatický Daefoe, pro kterého musela být taková postava asi tou správnou hereckou výzvou (i když ve výsledku jde o velmi střízlivou, až minimalistickou kreaci). Každopádně mě to vmanipulovalo až do bodu, kdy jsem ochotný to s pasolinim ještě jednou či dvakrát zkusit a šáhnout po něčem z jeho filmografie (Protože zatím jsem začal a na dlouho skončil u fušerských 120 dní sodomy :/ ) (28.10.2015)

Tento film v televizi zřejmě záměrně dávali až po půlnoci, aby i ti nejhorší nespavci našli jistotu, u které bez potíží usnou. Tak strašně nudnej a nezáživnej film jsem dlouho neviděl. U životopisných příběhů filmových tvůrců se většinou dočkám různých odkazů na lásku k filmům. Tady to spíš působilo, jak kdyby se chtěl Abel Ferrara Pasolinimu za něco pomstít a tak dělal všecko obráceně, aby mě to od filmu odradilo. (02.06.2018)